To, že redaktor Reflexu Jan Potůček píše smyšlenky o mně jako šéfredaktorce kulturně-hospodářské revue Fragmenty a o panu presidentovi Klausovi, na to jsem si zvykla a spíše mne to pobavilo, protože mi tím vlastně dělá reklamu. Nyní ale překročil opravdu únosnou mez, neboť dehonestuje Kulturní komisi ČR, která již přes deset let vydává naši revui a to naprosto nesmyslnými a neověřenými obviněními. V článku "Na pět míst v Radě České televize kandiduje 38 lidí" na DigiZone.cz > Aktuality v rubrice Televize Jan Potůček 5.4. v 5:13 mj. napsal v debatě o digitálních televizích: "O členství v Radě ČT se opět uchází i Dana Makrlíková, kterou nominovala Kulturní komise ČR, což je účelově založené sdružení, jehož členem je např. i radní ČTÚ Petr Štěpánek, ale také šéf občanského sdružení Hermes Radek Mezuláník."

Chápu, že chce Jan Potůček protlačit do Rady ČT své oblíbence z Bratrstva pravdy a lásky, ale nesmí za ně bojovat lží. Než napadnu dvanáct let zavedenou instituci, tak si alespoň minimum o ní zjistím. Tady již přestává totiž legrace. Zde jde již o pomluvu, proti níž se musím ohradit: Kulturní komise ČR byla založena v roce 1994, tedy v době, kdy po rozpadu Československa zanikaly umělecké profesní svazy a umělci chtěli vytvořit základnu pro svou podporu jak od soukromých firem a jednotlivců, tak od Ministerstva kultury. Během jejího zakládání jsme proto o jejím zaměření jednali s tehdejším ministrem kultury Pavlem Tigridem. Ten nám tehdy doporučil, abychom si do stanov dali, že jsme poradním hlasem Ministerstva kultury, ale moudře nás varoval, abychom nevstupovali přímo pod jeho ochranu, ale zůstali svobodným volným sdružením. Varoval, že nevíme, kdo přijde po něm, a svoboda je vždy nade vše. Měl pravdu, byl to moudrý pán. Díky jeho radě můžeme psát skutečně svobodně. Je naprosto jasné, že je každé občanské sdružení sdružením účelovým. Ale, jak je zřejmé, komise nebyla založena jako účelové sdružení za účelem rekonstrukce Rady ČT. Na první pohled by bylo možné říci, že se pan Potůček naváží do Kulturní komise jen proto, že si dostatečně neověřil fakta. To ale není pravda. Před několika lety jsem osobně s panem Potůčkem hovořila pro týdeník Reflex o zaměření naší komise. On náš rozhovor tehdy tendenčně zkreslil a tím vytvořil precedens pro ztrátu důvěry časopisu, pro nějž publikuje. Z tohoto důvodu mám oprávněný názor, že pan Potůček se ve svých článcích jen nemýlí, on v nich prostě lže.

Magistra Petra Štěpánka jsme poznali až mnoho let poté. On má tu výbornou vlastnost, že nejen reaguje velmi rychle na politické nešvary, ale vždy vystihne ty, které jsou pro budoucnost opravdu varující. Proto se ho mnohá tzv. nezávislá média často obávala otisknout, a tak začal posílat články k nám. Rádi jsme je publikovali. Konec konců může čtenář s odstupem času porovnat, že na varovná slova Petra Štěpánka vždy došlo. Pokládáme si proto za čest, že tak výborný komentátor je členem redakční rady naší revue a že přijal i funkci ředitele Literární sekce Komise. Rozhodně to ale nebylo v souvislosti s Radou ČT. A vzhledem k tomu, že jsme v roce 1994 pani Makrlíkovou neznali, je jasné, že jsme kvůli ní nemohli Komisi účelově založit. U pani Makrlíkové nám imponovalo, že má dvě vysoké školy, 12 let praxe v televizích a především, že zastávala jasné postoje v době televizní krize, takové, jaké tehdy zastávala většina nezfanatizovaného davu. Pana Radka Mezuláníka vůbec neznáme, není a nikdy nebyl členem naší Komise. Nevím, jak něco takového pana Potůčka mohlo napadnout. Je to jen další důkaz neprofesionality uvedeného redaktora.

ředitelka odboru pro styk s veřejností Kulturní komise ČR