Doktor Vaněk nedávno publikoval v Lidových novinách názor, že televizní seriály typu Kriminálka Miami, Sběratelé kostí a jiné kazí naši policii. Nesdílím tak docela jeho obavy a není to jen tím, že zřejmě pan šéfredaktor v titulku článku zaměnil formu s obsahem. Neumím si totiž představit, jak může televizní pořad zkazit celou policii. Jo, že sem tam něco může ovlivnit jednotlivé policisty, stejně jako občany, to bych akceptoval. Co vím ale přesně, protože už něco pamatuji, to je fakt, že jisté televizní stanice ovlivnily masy diváků systematickým masírováním jejich mysli brakovými pořady až tak moc, že dneska lidé ztratili úctu k zákonům, že vraždění, únosy, vydírání a jiné násilné formy trestné činnosti považují ze normální. A to nejsou mýty a hlouposti.

Rozumím ale dr. Danielu Vaňkovi, jak to všechno myslel s tím ovlivňováním diváků jistými televizními seriály. Konec konců, vždyť to i ve svém příspěvku částečně vysvětluje. Ale přesto se s ním neztotožňuji. Nemohu jinak, než zopakovat, co jsem řekl na kameru oné televizní stanice ještě před tím, než šel seriál do vysílání. Nejenom podle několika pilotních dílů, ale i hojného počtu dílů odvysílaných jsem toho názoru – a na tom se nejspíš shodneme - že to je první televizní seriál, který je postaven na představení forensic science. Všelijakých detektivek, kde role kriminalistické expertizy byla bagatelizována do věty „vodnes to do laborky“, bylo až až a já se divím, že tohle dr. Vaňkovi nevadí.

Za druhé, kdo někdy natočil a sestříhal alespoň dva filmy z dovolené nebo od vánočního stromečku a otrávil tím celou rodinu, nebudu ho asi muset moc dlouho přesvědčovat o významu filmové zkratky. Prostě, můžeme si myslet cokoliv o hlavním představiteli kritizovaných seriálů (tedy v tom smyslu, jaký to je machr), ale vůbec mne nepohoršuje, že scénarista a režisér seriálu zvolili zkrácení mnoha hodin, dní či týdnů práce týmu policejních odborníků na několik „filmových“ hodin. Pro diváka (a on není hloupý) je přijatelné, že představitel hlavní role umí všechno a „zastupuje“ celý tým lidí - přijme oznámení o zločinu, přijede na místo činu krásným zlatožlutým naleštěným hummerem, vyhledá stopy, které do té doby nikdo neviděl, a než bys řekl švec, tak je buď sám, nebo s pomocí jiného machra znalého genetických fíglů vyhodnotí, mezi tím si zalaškuje s kolegyní (což se také dr. Vaňkovi nezamlouvá, a to už jsem vůbec nepochopil), a tak dále a tak dále, jak mu to předepisuje scénář. A než americké hodiny oznámí padla, je hotovo, tj. pachatel je pod zámkem. Divák si vydechne a následně zhlédne reklamu na vložky nebo mobilního operátora, který mu vnucuje své vyděračské služby. Pochybuji, že by se mezi českými policisty našel takový debil, který by uvěřil jak významu vložek s křidýlky pro skákání přes překážky, stejně jako že to v policejní praxi funguje podle vzoru amerických seriálů. Tady, ani jednotlivý český policista nemůže být seriálem zkažen.

Nikoliv ve zlém, ale s příjemnou dávkou nostalgie vzpomínám na chvíle, kdy jsme objížděli republiku a s pomocí mladých posil agitovali mezi výkonnými policisty pro kriminalistickou genetiku. A byl to dr. Vaněk, který vstoupil do povědomí pánů vyšetřovatelů scénkou, při které názorně rozbíjel o hranu stolu spermii, aby vysvětlil, že onen zázrak, na kterém je založena nová identifikační metoda (DNA), je ukrytý uvnitř každé buňky, kterou je ale nutné nejdříve „rozbít“.

Je to trošku komické. Nikoliv tedy super hrdina zmiňovaných seriálů, ale sám dr. Vaněk mával DNA ve vzduchu, aby přesvědčil posluchače o své pravdě. S odstupem času si dovoluji tvrdit, že to byla scénka záslužná, neb sehrála pro další vývoj pochopení technologie kriminalistické genetiky v naší policejní praxi vše potřebné.

Doktor Vaněk dává starým pravdám nové označení. CSI efekt! Ta tajuplná zkratka CSI vychází ze slov Crime Scene Investigation – ohledání místa činu. (Pro mne osobně bylo dešifrování oné zkratky jediné skutečné poučení z publikovaného článku – ale jenom proto, že jsem „jazykový křemen“.) A ten efekt? Prý orgány činné v trestním řízení mají mylnou představu o schopnostech svědka, o jednoznačnosti výsledků znaleckého zkoumání, o rychlostí znaleckého zkoumání. Proboha! Jakýpak efekt CSI? Moje znalosti a životní zkušenosti mi dovolují tvrzení, že to, co nám dnes servírují Američané a jiní odborníci ze „západu“ svými rádoby vědeckými poznatky, už máme v našich kriminalistických publikacích dávno zakotveno. Kdo si přečetl aspoň titulní stránky učebnice Bohuslav Němce z 50. let minulého století, najde tam slova o symbióze kriminalistické techniky a kriminalistické taktiky. Není právě v tom prazáklad „objevu“ doktora Vaňka? Zkusím to vysvětlit.

Odjakživa tvrdíme, že kriminalistika (rozuměj vědecká kriminalistika) do sebe vstřebává poznatky technických a na druhé straně přírodních věd. Pravda, současná kriminalistika (ta technická) se opírá v některých oborech o skutečnou vědu. Naopak kriminalistická taktika (podle mne) zase tak moc vědecky rozvíjena není. Nechci se pouštět na tenký led (tato oblast není moje parketa), ale nejspíš to bude proto, že moc dalších nových kriminalistických taktických metod se asi nepodaří objevit (je zde úzká návaznost na trestní proces, a ten je setsakramentsky konzervativní), zatímco v oblasti vývoje technických a přírodních věd registrujeme trvalý a grandiózní vývoj.

Co to znamená? Do řad policejní odborníků (znalců) přišli skuteční vědci. Ať se nikdo neurazí, ale mají jinou úroveň, než když si před 30 lety policie vychovávala ze svých odborníků – praktiků kriminalistické experty (daktyloskopy, mechanoskopy atd.) tím, že jim umožňovala vystudovat vysokou školu. Jen někteří z nich se pak vyprofilovali ve skutečné vědce.

Dnes ale nastal problém opačný: Udělat z mladých vědců policisty. Někdy mám pocit, že je to těžší, než s čím zápolili moji předchůdci ve funkcích ředitelů Kriminalistického ústavu. Kolikrát už jsem slyšel větu: „Já dal svůj mozek do služeb policie - a to stačí!“ „To nestačí, mladý muži, snažím se jim vysvětlit.“ Jenže, opravdový kriminalista či soudní vědec – to je celoživotní poslání. Policii nelze vnímat jako prostředí, kde se dají vydělat slušné peníze. Bohužel, někdy to nelze mladým, odvážným a rádoby „řeckým bohům“ vysvětlit.

Připouštím, že dnešní úroveň odborných znalostí výkonných policistů s krátkou služební praxí (dr. Vaněk bagatelizuje na kriminalistické techniky a vyšetřovatele), stejně tak i státních zástupců či soudců je – pokud se jedná o odborné kriminalistické znalostí – bídná až tristní. To je tím, že kriminalistika téměř zmizela z učebních osnov právnických fakult. Ale proboha, copak v Policii ČR pracují jen nevzdělaní nováčci? Být těmi, kteří se výrokem dr. Vaňka cítí dotčeni, ohradil bych se.

Myslím si, že v české policii to není tak špatné, jak to vidí dr. Vaněk (ostatně, mám dojem, že píše ze zkušeností svého působení na Slovensku, ale tím nechci ani v nejmenším tvrdit, že oproti nám je to na Slovensku jiné!).

Rozhodně nevěřím tomu, že mezi i služebně mladými (nezkušenými) policisty existuje stejná úroveň naivity, se kterou jsem se tisíckrát setkal u občanské veřejnosti. Ale ani to není k zahození. Byly doby, kdy jsem na kriminalistické chytrosti balil holky. To ale bylo v minulém století.

Mimochodem, vždyť právě laické veřejnosti jsou určeny zmíněné televizní seriály. Opravdu se nedomnívám, že by je jediný český policista vnímal jako odborný instruktážní film. Jestli filmovému příběhu a la Policie Las Vagas uvěří i policista (v tom smyslu, že pojme film místo odborného školení), znamená to, že by měl jít dělat něco jiného, anebo že by na sobě měl hodně makat.

Dr. Vaněk, který při své krátké (desetileté) policejní praxi se u nás mnohému naučil a svou záslužnou prací i naší kriminalistiku po pravdě maličko obohatil, možná nepochopil to, že prazáklad problému spočívá v úrovni policejního školství realizovaného po revoluci. Nemůže to vědět, protože nezažil doby, kdy se předrevoluční policejní studenti v jednoduše profilovaném třístupňovém školském systému skutečně něco pro výkon svého povolání naučili. Teď jsem ale zase zašťoural do vosího hnízda a současně překročil vlastní předsevzetí, že se už nebudu vměšovat do toho, co mi nepřísluší. Snažím se jenom vysvětlit, že česká policie není zatížena jakýmsi CSI efektem, ale že má opravdu hodně co zlepšovat pokud jde o odbornou přípravu vlastních policistů pro výkon služby. A tím signalizuji, že rozumné řešení není v nedohlednu, jak tvrdí dr. Vaněk, ale ve vrácení se k tradičnímu „škola hrou“. Myslím si, že totéž vnímají kolegové, kteří mají policejní školství na starosti, ředitele policejních škol nevyjímaje. Jestli jim něco chybí, tak to jsou prostředky, které je potřeba do policejního školství investovat, abychom na tom byli alespoň tak, jako třeba v těch amerických televizních seriálech.

A už jen drobná poznámka nakonec. Dr. Vaněk tvrdí, že už se na žádný TV seriál s námětem forensic science nebude dívat. Já taky ne, ale protože nemám čas po večerech čučet na televizi. Přesto si ale dovoluji oponovat mu slovy: Zaplať pánbůh, že i takové seriály naše televizní stanice koupily. V našich podmínkách by totiž nebylo možné ukázat, jaké technické prostředky kriminalisté na místě činu používají. Základ toho, co se v citovaném seriálu ukazuje, je reálný. To říkám s plnou odpovědností. Používáme stejné či podobné prostředky a metody, jako američtí filmový protagonisté. Tedy až na toho hummera. Takže není pravda, že jsme na rozdíl od Američanů čí západoevropských policejních sborů sto let za opicemi. Mohu dokonce s jistou pýchou tvrdit, že opak je pravdou. Třeba obor počítačové expertizy jsme v Evropě zakládali my. A musím prozradit na dr. Vaňka, že to bylo on, koho jsem před lety nominoval do komise, která v rámci Interpolu definovala kriminalistickou genetiku. Ale to už bloudíme v kruhu.

Kriminálka Miami a jiné televizní seriály naše policisty nekazí. A už vůbec nekazí naši policii.

Ředitel Kriminalistického ústavu Praha Policie ČR