Noviny s názvem Deník přinesly ve volební den 17. října 2008 informaci o jisté smlouvě, která se jedněm zdá jako nanejvýš kontroverzní, druhým jako zcela standardní. V článku Kupoval si kraj dobré jméno? citují západočeského senátora a kandidáta do karlovarského krajského zastupitelstva Jana Horníka, který říká: „Strany se smluvně zavázaly, že je rádio povinno šířit dobré obchodní jméno kraje a dbát na ochranu jeho dobré pověsti a kraj je povinen šířit dobré obchodní jméno rádia.“ Stranami v dohodě jsou chebské soukromé Rádio Egrensis a Karlovarský kraj.

Senátor Horník v tom spatřuje - volně interpretováno - odstrašující příklad toho, jak si karlovarská krajská pravolevá koalice ODS-ČSSD v čele s hejtmanem Josefem Pavlem (ODS) představuje demokracii. Naproti tomu zástupci obou smluvních stran v tom nic špatného nevidí.

Mluvčí hejtmanství Jan Kopál otevřeně přiznal, že „součástí této smlouvy skutečně je i šíření dobrého jména Karlovarského kraje“, což hned dovysvětlil tím, že „v případě inzerce, kterou rádio samo vyrábí na základě zadání kraje“ je to „ustanovení pochopitelné“. A jak bude kraj šířit dobré jméno rádia? Mluvčí Kopál: „Například na titulní stránce každých Hejtmanských listů najdete logo Egrensisu.“

Podobným jazykem hovoří i ředitelka stanice Gabriela Vosyková. Jedná se prý o standardní smlouvu, v jejímž rámci propagují „aktivity kraje ve společenském, kulturním a sportovním duchu. S volební kampaní smlouva nemá rozhodně nic společného.“ Navíc: „Klauzule o vzájemném šíření dobrého jména je u těchto smluv běžná.“

Nuže tedy: Formálně je všechno v nejlepším pořádku, ale pouze za předpokladu, že zapomeneme na etickou dimenzi celé věci. V opačném případě nezbývá než konstatovat, že takto nastavený vztah veřejné správy a média je asi tak „standardní“, jakou byla pro kvalitu naší demokracie opoziční smlouva z roku 1998.

Zde připomeňme, co se píše v jejím článku VI: „Výše jmenované strany se zavazují, že v průběhu volebního období Poslanecké sněmovny žádná z nich nevyvolá hlasování o nedůvěře vládě ani nevyužijí ústavních možností vedoucích k rozpuštění Poslanecké sněmovny, a budou-li takové návrhy předloženy jiným politickým subjektem, nepodpoří je hlasováním.“ Vzdá-li se opozice jednoho z nejvýznamnějších instrumentů výměnou za to, že příště se partneři zachovají stejně(a takto se to mělo střídat donekonečna, přesněji - podle Václava Klause - „na věčné časy“), není to nic jiného než transformace demokracie v její karikaturu(nikoli nepodobná té, jakou jsme tu zažili po válce od května 1945 do února 1948, než komunisté i této hře na demokracii v kazajce Národní fronty zaťali tipec).

Jakou to má souvislost s případem smlouvy KV kraj-Egrensis? Asi by nám nemělo být tak docela lhostejné, že Hejtmanské listy hrazené z veřejných prostředků propagují jedno privátní rádio. Ale budiž, nebuďme přecitlivělí; v komerční oblasti se v našem postkomunistickém, lehce mafiánském kapitalismu dějí úděsnější věci. Závažnější je něco jiného. Přestože Egrensis se samo profiluje jako hudební stanice (s vysokým podílem české hudební produkce), i ono má do svého programového formátu zakomponován žánr zvaný zpravodajství. A zde je zakopán pes.

Je-li tato stanice smluvně zavázána šířit dobré jméno kraje, pak ve vztahu k němu ztrácí nezávislost a objektivitu. Obecně platí: jakákoli kritika partnera pak může být vnímána jako porušení ujednání, přičemž – opět obecně, netvrdím, že se to týká Egrensisu – není vyloučeno, že v takovém médiu může logicky existovat vnitřní předpis, který redaktorům naznačuje, v jakém duchu o kraji informovat. Na kritiku hejtmanství a počinů jeho vrcholných představitelů pak mohou posluchači zapomenout. Na co ovšem v takovém případě obvykle nezapomenou je, že cosi podobného už zažili – před listopadem 1989 ve vztahu tehdejších sdělovacích prostředků k vládnoucímu komunistickému režimu.

Netvrdím, že Egrensis se chová tak, že jeho zpravodajství o kraji připomíná články v podnikovém časopise jakékoliv firmy, kde kritických textů na její adresu je ještě méně než polárních medvědů v Krušných horách. Pouze se podivuji, že mu stojí za to vystavit se podezření, že by tak tomu, poskládáme-li do ucelené mozaiky všechny souvisosti, mohlo být.

Tvůrci opoziční smlouvy 1998 vyměnili dobrou pověst české demokracie za pochybnou jistotu podílu na moci. Případ Rádia Egrensis je ještě absurdnější: stanice smlouvou s krajem o vzájemném šíření dobrého jména o toto dobré jméno přišla.

Alespoň v očích těch, kdo stále věří, že demokracie nerovná se čas od času účast ve volbách, ale něco víc: určitý způsob života a myšlení.

Chytrému napověz ...

Stejskal.estranky.cz