Krotká jsou tuzemská média, tuze úzkostlivá a opatrná. Působí skoro odevzdaně a málem i nesebevědomě, jakoby si už nevěděla rady, jak silou veřejného mínění dosáhnout nápravy obecných věcí.

Pachuť, tak většinou pojmenovali čeští novináři to, co zbylo z vyšetřování místopředsedy vlády a předsedy lidovců Jiřího Čunka podezřelého z toho, že vzal úplatek.
Co zanechalo nepříjemnou chuť, popsali komentátoři všech deníků:

Načasování osvobozujícího verdiktu před schůzi Sněmovny, na které bude vláda obhajovat reformy, by samo o sobě mohlo být čirou náhodou. Jenže náhod je trochu víc, než je běžné, poznamenal Martin Komárek v MF Dnes.

Fakta jsou nejasná, zato politický zájem vlády je zcela jednoznačný, dodal Martin Weiss v Lidových novinách.

Jiří Čunek vyhrál, ....My ostatní se z toho slavného vítězství budeme ovšem vzpamatovávat dlouho - a ještě jedno takové, jsme definitivně poraženi, posteskl si Jindřich Šídlo v Hospodářských novinách.

Zmanipulováním případu Jiřího Čunka vědomě ponížili (politici) právní stát, nedůstojným politickým handlem (vycíděný Čunek za lidovecké hlasy) ponížili nás všechny, konstatoval Pavel Verner v Právu.

Odpověď domácích médií na ukončení vyšetřování Jiřího Čunka jakoby v sobě obsahovala nedůvěru ve schopnost české žurnalistiky změnit stav věcí veřejných. Ta reakce téměř je téměř hmatatelně prodchnuta malomyslným přesvědčením, že události si půjdou vlastní cestou, bez ohledu na to, co se napíše v novinách nebo řekne v televizi a rozhlase. Budí to skoro dojem, že český novinář považuje v hloubi duše politiky za sebevrahy nebo občany za stádo netečných bytostí.

V případě Jiřího Čunka jsou média až přísně korektní. Netečně vyjmenovávají rozpory, nezodpovězené otázky a neobvyklé kroky. A i způsob výčtu naznačuje rezignaci ve smyslu, že když ani fakta neovlivní vývoj událostí, nač mluvit o síle svobody slova.

Morální paniku, kterou média jindy šíří například v souvislosti s eutanázií, nakažlivými nemocemi nebo klonováním, v kause Jiřího Čunka chuť vyvolat nemají. Nejspíš cítí, že v tomto případě by u svého publika nemusela uspět. Obávají se pravděpodobně lhostejnosti.

To by bylo pro novináře zlé, kdyby to tak opravdu bylo. Novináři, obklopení veřejností bez zájmu o politiku, totiž přestávají být novináři s posláním, ale stávají se jen zaměstnanými, kteří zacházejí se slovem, obrazem a zvukem.

Obava z lhostejnosti publika může být od médií zaujatost nebo také ne. Ať tak či tak, referáty našich novinářů o ukončení vyšetřování Jiřího Čunka obsahují mezi řádky něco jako zklamání. Nic víc. Už žádné další provokují otázky ve smyslu, kdo za to všeobecné zmalátnění může.

Zklamání z toho, jak se obecné věci vyvíjejí, kdysi Václav Havel nazval "blbou náladou", kterou pociťoval on a spolu s ním asi část veřejnosti. Hodně se o tom mluvilo. Dnes cítíme "pachuť" po záležitosti s Jiřím Čunkem nejspíš skoro všichni, ale veřejná debata, zdá se, ochabuje ještě dříve, než začala.

(Psáno pro Česká média)