Posledních několik týdnů jsem byl nemocen. Žádná korona, pouze nějaká běžná chřipka, o kterou se nikdo nezajímá. Napadla mi pohybové ústrojí a zablokovala páteř. Jenže o tomhle psát nechci. Po návratu z nemocnice mě nejvíc zajímalo, co je nového v našem milovaném veřejnoprávním mediálním prostoru.

A nestačil jsem se divit. No, co byste čekali od stanic, jejichž redaktoři spolu zřejmě soutěží o to, kdo řekne víckrát za hodinu slovo koronavirus, anebo aspoň covid. Čekali byste snad objektivní a profesionálně zodpovědné novinářství? O tom se vám může jen zdát. Já se dočkal jen obvyklé záplavy propagandy, polopravd či naprostých bezvýznamností, takže od doby začátku mé nemoci se zdánlivě nic nezměnilo.

Jenže ono se změnilo. Páni ředitelé našich veřejnoprávních institucí se ozvali, že peníze, které jim na jejich údajně bohulibou veřejnou službu nepříliš dobrovolně dáváme ze svých kapes, jsou jim málo. A jak jinak, podpořili to jakýmsi celostátním průzkumem. Tak se to totiž obyčejně dělá.

Všichni víme, že objednat si jakkoli „cinknutý“ průzkum není v naší zemi nic nového, natož pak neproveditelného. Chce to jen mít dost peněz, aby mohli všechna ta „vědecky podložená“ statistická zjištění pečlivě zvoleným „spin doktorům“ zaplatit. To znamená zaplati z peněz vylovených z našich vlastních peněženek, abychom byli přesní.

Potom už jen stačí ve vlastních médiích pábit údaji o tom, kolik že se za podobnou službu platí třeba ve Velké Británii nebo Německu, a dodat, že v populačně srovnatelném Rakousku se platí trojnásobek toho, co u nás. Skutečnost, že průměrný mzdový příjem zaměstnance je v Rakousku nejméně trojnásobek českého, se ve zjevně nátlakových odůvodněních pánů ředitelů či jejich zástupců z jejich mediálních vystoupení samozřejmě jaksi vypařila. O ostatních jmenovaných zemích a úrovni jejich zaměstnaneckých platů raději ani nehovořím a navíc: v masivně převažující většině zemí této planety se podobný poplatek nevybírá vůbec. A že ti páni ředitelé našich veřejnoprávních institucí tak nějak lidsky přehlédli rozdíly v kupních silách, to bychom snad ponechali stranou vůbec.

Není to celé tak trochu více než velká drzost? Tak velká, že mnoho mých přátel by ji nazvalo „chucpe“? Tak tedy vezměte jed, že ano. Dnešní úroveň veřejnoprávních mediálních služeb má už dlouhá léta na hony daleko od řádného a objektivního novinářství. Tato média se stala Evropskou unií požehnanou hlásnou troubou jednoho politického názoru, který se však velmi liší od převažujícího mínění většiny českých voličů.

Navíc si páni ředitelé či jejich mluvčí nemohli vybrat horší chvíli pro vznášení svých nehorázných požadavků než předvečer očekávaného hospodářského útlumu, ne-li přímo hospodářské krize, která má podle většiny ekonomů nastat velmi brzy - a je všeobecně očekávaným důsledkem celé koronavirové záležitosti.