Poradce premiéra Marek Dalík si v rozhovoru s novinářem z MF Dnes nebral servítky. Mluvil přisprostle, neomaleně a hloupě. Dalík předeslal vyjednávací strategii ODS ("pak je pošleme do...").
Když Dalík svoje výroky pro deník MF Dnes popřel, ukázalo se, že si novinář rozhovor nahrával na skrytou kameru. Pak to odvysílala televize. Paroubek přerušuje jednání, dokud se ODS neomluví, Topolánek pro změnu žádá o omluvu MF Dnes apod.
Věc je třeba nahlížet z různých úhlů.

Další Kořistka?
První je otázka novinářské etiky. Lze celý případ srovnávat s kauzou Kořistka? Srovnávat lze leccos, ale sedět to moc nebude.
Kořistka se v rozhovoru s novinářem svěřil, že nic nemůže dokázat, že půjde o tvrzení proti tvrzení, že to nechce uveřejnit. Tento popis věcí není pouze výklad Kořistky, ale u soudu to doložil i inkriminovaný novinář. Deník se přesto rozhodl materiál uveřejnit.
Další rozdíl je v tom, kdo je subjekt a kdo objekt. Kořistka byl zřejmě objektem aktivity jiných osob, možná svědkem trestného činu nebo pokusu o něj.
S Dalíkem to tak není. Jednak nejde o žádný trestný čin, ale hlavně Dalík říká: uděláme to tak a tak, přetáhneme toho a toho. Dalík je (nebo chce být) aktivním subjektem.

Šlo o veřejný zájem?
Dalík také mluvil podle všeho mimo záznam, ale říkal citlivé věci. Vždy se vyplatí - a poradce premiéra má být dostatečně zkušený a obezřetný - zopakovat to znovu, ujistit se, že se mluví mimo záznam.
Zachování této formální procedury je klíčové, jinak nelze bohužel zkoumat, jestli novináři porušili slib a pravidla.
Nevíme, jestli tak Dalík učinil a jestli mu novináři zalhali. Jisté je, že Dalík nevěděl, že je nahráván na kameru.
To novináři z MF Dnes chodí s kamerou po Praze a nahrávají každého jen tak pro jistotu, kdyby se to mohlo hodit? Mají média fungovat jako soukromá tajná služba? Mají hrát novináři zpravodajské hry?
Kdo se bude s novináři ještě bavit? Přistižení politika při rozporu mezi "slovem a činem" ("s přeběhlíky jednat nebudeme" kontra "domluvili jsme se Pohankou") může být veřejným zájmem. Je ale Dalík tak důležitý? Není to přece Topolánek! Je situace z hlediska státu tak vážná a důležitá? Hrozil nějaký trestný čin?

V politice jako dlaždiči
Zachovávání formálních pravidel, slušného slovníku a zdrženlivého chování má v politice obrovský význam.
Dalíkův případ je smutnou ilustrací poměrů. Poradce premiéra si má sprosté výrazy nechat na doma. Je svým způsobem veřejnou figurou a měl by se chovat vždycky slušně.
Platí to i pro schůzku s novinářem, kterého zná. I kdyby byl novinář politikův kamarád, pořád to platí. Proč se má mluvit slušně, jen když jsou zapnuty kamery? Ale ono se to děje už i před kamerami. Když na kongresu ODS mluvil delegát Franz o "máchání drž.. v bahně", vzrušilo to málokoho. A není to jen věc ODS. Nedělejme si iluze, že se v zákulisí jiných politických stran mluví lépe.
To je další rovina věci. Kultura vyjadřování v českém politickém prostoru. Aby si ale politik mohl vybrat slušně vychovaného poradce, musí mít sám jistou kulturu a noblesu.

Podivní poradci
Minimálně od dob nástupu Miloše Zemana se v české politice objevil fenomén vlivného poradce na špinavou práci. V případě Zemana hrál tuto roli zlého, vlivného muže Miroslav Šlouf.
Od té doby si politici v české kotlině myslí, že bez podobných pánů se politika nedá dělat. Tito poradci mají za úkol pouštět bubliny, vědět, co se děje v tajných službách a policii, zkoušet, kdo by se dal kde "přetáhnout", kdo se o co zajímá apod.
Když se politici tváří, že to jinak nejde, nelze se divit, že jim naduřelé existence Dalíkova typu začínají přerůstat přes hlavu.
Zajímavé je, že Dalík už si naletěl dvakrát a měl všechny důvody k opatrnosti: byl tu případ Kořistka a už jednou Dalík sám sebe přirovnal k Martinu Bormanovi.

HN, 28,11,2006