Dále pak s poněkud šíleným článkem, který na toto téma napsal pro MfD pan Kubík.

Otázkou stále zůstává, jak je možné, že takovýto popletený a v zásadě vůči českým podnikatelům agresivně nepřátelský článek napíše nikoliv nevýznamný novinář a uveřejní jej ve známém a snad i oblíbeném periodiku. Prohlašujícím o sobě, že je o periodikem „solidním“. Základem celého toho zmatení je to, že po padesáti letech vlády totalitních režimů je naprostá většina populace ekonomicky negramotná. Včetně novinářů. Což je ovšem u novinářů dosti zásadní problém, protože kvalitně psát o státě, jehož ekonomické fungování naprosto nechápu, může mít fatální následky. Zato zde zůstala a sociální demokracií a komunisty je nadále podporována tzv. lidová nenávist vůči vykořisťovatelům. Aniž by bylo bráno v úvahu, že tito „odporní kapitalisté“ přinášejí práci a obživu cca 80% zaměstnaných občanů a že jen díky české vrozené skepsi a jisté obecné umírněnosti neskáčeme radostí, že jsme za dvacet let kapitalismu skutečně dosáhli našeho „hospodářského zázraku“, jsme bezkonkurenčně nejbohatší a nekonsolidovanější stát ze všech bývalých členů RVHP a je to vidět všude kolem nás. Pokud tedy někdo chce vidět skutečnost a ne vlastní bludy.

Takže jen naprostou ekonomickou negramotností je možno vysvětlit to, co konkrétní novinář z náhodného odposlechu v tramvaji (Jó, Fando, a nezapomeň poslat tomu Šindelářovi návrh smlouvy. Je to důležitý. Napiš tam nějakou naši standardní cenu a o něco ji zvedni, protože on chce deset procent pro sebe“) vydedukuje, rozvádí a následně předkládá k uvěření čtenářům. Stačilo by přitom, aby se po vyslechnutí oné věty šel zeptat kterékoliv účetní anebo fakturantky v kterékoliv firmě anebo některého skutečného ekonoma, co ta „strašná věta“, pronesená nahlas v pražské tramvaji, asi znamená.

V prvé řadě by mu bylo sděleno, že zaslechl prakticky téměř na sto procent rozhovor o soukromé obchodní záležitost. Tedy mezi dvěma soukromými subjekty, které si naprosto svobodně stanovují cenu vzájemného vztahu. Chtělo by se zavolat: „Haló, kolego, socialismus a plánované hospodářství a „pevné ceny“, to vše skončilo už před dvaceti lety!“

Autor se pravděpodobně z přesně neznámého důvodu domnívá, že šlo o nějaký podezřelý kšeft s nějakým úřadem anebo státem. Jde o klasický příklad „falešné“ anebo „mylné“ dedukce (lat. deductio – odvození je proces usuzování, ve kterém se od předpokladů, premis, dochází k závěru z těchto předpokladů vyplývajících). Jsou-li však premisy chybné anebo falešně interpretované, musí dedukující dojít nutně k chybným závěrům.

První chybná premisa: Naši novináři se stále mylně domnívají, že přes ruce „úplatných úředníků“ jde prakticky téměř všechen obchod v ČR. Lid tento úplně mylný a někdy pouze naprosto pitomý názor, vykřikovaný novináři a některými jakoby politiky, rád od masmédií slyší. Ve správném přesvědčení, že v kšeftech se státem jsou všude na světě nějaké ty úniky. Ale tento „státní“ obchod, který vypadá v novinách tak óóóbrovský tvoří ve skutečnosti tak 5%, obratu skutečné ekonomiky.

Takže téměř jistě šlo o soukromý obchodní vztah.

Stanovení ceny: Dnešní cena není to, co nás učili marxisté. Svobodná společnost se „smluvními cenami“ je vždy bohatá, zatímco rigidní společnost s tzv. „spravedlivými cenami“ je vždy chudá. Co má jakou prodejní cenu, tedy jaká bude fakturace, je v každé firmě přesně stanovováno pro každý případ zvláště. Tvrzení „napiš tam nějakou naši standardní cenu“ je hovadina. Žádná cena není „nějaká standardní“. Každá cena je předem přesně vykalkulovaná. A nejsou v ní, jak se mnozí domnívají, jen náklady na suroviny, mzdy a „spravedlivý zisk“. Takhle počítali soudruzi, až nebyl toaletní papír a padaly celé baráky. Ceny - to je základní věda. U jednotkových cen – tedy třeba ceny cihel, mléka, trubek a podobně - všichni na trhu vědí, co se v kterém okamžiku za co prodává. Před uzavřením smlouvy se pak dodavatel a zákazník dohadují třeba o jednotlivé haléře za kus. Třeba u potravin. U velkých zakázek – například stavby - je rozdíl 2-3% ceny rozdílem mezi výdělkem a krachem firmy. Takže „nějaká naše standardní cena“ vznikla zřejmě buď přeslechem, anebo jen v mysli ekonomicky mírně nepoučeného novináře.

Smlouva: Dotyčný Šindelář má dostat Smlouvu. Ale v takové Smlouvě nemůže být napsáno, koho co napadne. Už proto, že existují finanční úřady, i proto, že většina firem jede na bankovní úvěr. Tudíž u nich probíhá pravidelná kontrola účetnictví finančními a bankovními úředníky, atd. atd. Takže do Smlouvy si nemůžete namydlit, co vás napadne, milí čtenáři a milí novináři. Pokud jste ovšem za jistých ministrů nebyli úředníky ministerstva obrany anebo nepracovali na pražském magistrátu. Ale ani tam to nešlo všude, víme?!? A dneska už to tak jednoduché vůbec není.

Obchodní telefonování v tramvaji: Je to možné, ale určitě by o nějakém podvodu nikdo neječel do telefonu v tramvaji. A jak řekl veřejně dvě slova: Smlouva a jméno Šindelář, tak si buďte jistí, že to bylo naprosto košér. Nejspíš šlo o nějakou práci navíc. Třeba za zajištění dopravy, za jiné neobvyklé balení, za dodání do neobvyklého místa, dozor nad akcí … možností jsou tisíce. Ale určitě ne to, co si myslel pan Kubík. Mohla by to být také

Provize. Provize ovšem, jak se domnívají naši novináři a jak předkládají veřejnosti, není zločin. Provize je legální a široce uznávaný ekonomický nástroj. Například:

- Google: Kliknete-li na reklamy z reklamního systému Google AdWords na jejich stránkách …. Klikající a organizátoři dostávají provize ….
- Faktoring: Zvláštní druh úvěru, dnes velice rozšířený a nešlo by bez něj vyrábět ani obchodovat. Cenou faktoringu je faktoringová provize (0,8 – 3% z pohledávky), která je tvořena rizikovou složkou a náklady souvisejícími…
- Akceptační úvěr - Cena úvěru: akceptační provize …

Pokud je provize zdaněna, jde vždy legální. Například pokud je vyplacena jako součást Smlouvy, o čemž ten pán v tramvají mluvil. To, že mnozí naši ministři, ba dokonce pracovníci justice si ještě nedávno mylně mysleli, že provize je něco nezákonného, ukazuje třeba případ Diag Human. Tam „závěry“ našich „orgánů“ vyřešila švýcarská prokuratura tak, že odmítla toto obvinění vůbec projednávat s poukazem na to, že pan Šťáva podle platných švýcarských zákonů všechny provize uváděl a přiznával.

Takže pán v tramvaji mluvil o naprosto legální věci a novinář jej a všechny podnikatele pomluvil a znectil. Předpokládám, že se nebude mít k tomu, aby se omluvil a čtenářům svůj omyl a poněkud nechutný útok na naši ekonomicky činnou veřejnost vysvětlil.

Ono je to těžké. Dvacet let tady máme kapitalismus, ale většina národa a mnohý novinář nechápe rozdíl mezi tržbou a ziskem. Netuší, co je to marže, a domnívá se, že DPH je 20 % z původní ceny a úvěr že je sprosté slovo. Jak ta slečna Jajtelesová.

I když ono to nebude, jak tvrdí pan Kubík, s tím frustrováním národa údajnou nezvladatelnou korupcí tak horké. Pan Kubík tvrdí: „Tam, kde se zprávy o zkorumpovanosti dlouho šířily a nic se nedělo, zasáhli voliči. Své radní před dvěma týdny ztrestali – nedali jim hlasy.“

Ale kdeže. Jak sedláci u Chlumce dopadli „největší údajní bojovníci proti korupci“, totiž komunisté a zelení, pak také „VV company“ a mnozí další hurábojovníci. Nedostali se, snad až na Horní Jiřetín, do žádného zastupitelstva. A největší bojovnice proti korupci v Praze? Bývalá zelená, pak snad evropská demokratka a nyní véčkařka Reedová co hubou bojuje proti korupci na magistrátě mnoho let a kde nic, tu nic - dostala hlasy jen několika přátel a možná zaměstnanců pana Soukupa.

Démon „úplatné České republiky„, to oblíbené téma v mediích, je v praxi a mezi běžnými lidmi a většinou firem jen fantomem. Všichni o něm mluví, skoro nikdo jej neviděl a málokdo zažil…. nepočítaje nějaké ty flašky a bonboniéry. Jenže „lahvičky a bonboniéry“ nám tady zavádí v jiné formě Brusel ve formě povinných placených posudků pro „registrované firmy“ zpracovávající „posudky“. Náklady na „zpracování“ žádostí o dotace z Bruselu nejsou vlastně nic jiného než určité „všimné“ zaručené Bruselem, protože bez zaplacení „odborného posudku„ – tedy vlastně kámošům byrokratů z Bruselu - nedostane prakticky nikdo nic. Náklady na tyto naprosto zbytečně vyhozené peníze za vyplňování zbytečných papírů a placení nesmyslných a složitých „posudků“ a „doporučení“ jsou i oficielně přiznávány okolo 5-6 % ze sumy požadované dotace. Ve skutečnosti je to okolo 10%. A protože, jak se uvádí, jen Ministerstvo pro vnitřní rozvoj spravuje očekávané dotace ve výši 50 miliard, činí deset procent 5 miliard „všimného“. O tom dneska už ví každý. „Co je to proti tomu,“ řekne si babka z Horní Dolní, „těch mých pět tisíc, co dám dochtorovi, aby mi dali tu lepčí kyčel.“ Takže takhle je to s „úplatky“ v očích národa.

Jo, ještě ty Gripeny, BEA, Pandury…. To jo, ale tuhle korupci u nás jaksi zaváděly a úplatky rozdávaly firmy ze Švédska – co má krásné 4. místo v Indexu vnímání korupce (viz zde), dále pakRakousko a Německo – společně 15. místo, Anglie - 20. místo….. Samí vzorňáci. Dle TI a našeho tisku.

Ne, že by korupce nebyla. Je všude. Jako prostituce Už had uplatil Evu jablkem a čím myslíte, že Eva „uplatila“ Adama, he? S korupcí se musí bojovat. Stále a stále a znovu. Ale nesmí z toho být totální válka a totální blbnutí. A pokud zpoza nějaké takovéhle zprávy, tak pěkně rozvířené a hodně rozmazané, vyleze najednou kontroverzní bývalý detektiv Láska, dnes vysoký funkcionář TI, je potřeba být ostražitým. To je ten, co si uspořádal další konferenci TI a pokřikoval na ní, jak to, že policie a státní zastupitelství nečiní to a tak, co on jim osvíceně „sdělil a doložil“ ve svých „zprávách“. Myslím, že je dobře. Policie ani státní zastupitelství nemá skákat, jak chtějí nějací pánové Ondračka a Láska. Protože nějaká TI stále není a doufám nikdy nebude „lidovým prokurátorem“, který bude nařizovat, kdo a proč má být u nás stíhána a souzen.

Než pracovníkům médií dojde, že někomu skočili na špek, a než se poněkud dovzdělají v praktické ekonomice, bude, jak se zdá, mnoho novinářů na tom s „odhalováním korupce„ jako slečna Jajteelsová se svým problémem. Jo, vy nevíte, o jakou slečnu Jajtelesovou se jedná? No o tuhle z toho židovského vtipu:

"Myslím, že by pomohlo, kdybyste udělala tento jednoduchý test," přemlouvá psychiatr slečnu Jajtelesovou, "já něco nakreslím a vy mi řeknete, co vám to připomene." Slečna souhlasí a psychiatr nakreslí velký kruh. "Připomíná mi to," vyhrkne slečna Jajtelesová, "pěkného nahého mladíka, který je připraven dělat - - víte co." Psychiatr nakreslí velikánský čtverec a slečna Jajtelesová, spontánně spustí: "To mi připomíná krásného nahého muže, který dělá - - víte co." Psychiatr namaluje jenom malý, nepatrný bod, ale slečna Jajtelesová, reaguje bouřlivě: "To je obrovský nahatý surovec, který se řítí přímo na mne!!" Psychiatr chvíli sbírá síly a pak konstatuje: "Výsledky testu na základě vašich odpovědí, slečno, jednoznačně a přesvědčivě prokazují vaši abnormální zaujatost sexem." Slečna Jajtelesová zavřeští: "Mých odpovědí? To vy jste tam čmáral všechny ty sprosťárny!!!"

Tož tak. Zároveň milým čtenářům sděluji, že knížka „Židovské anekdoty“. mnou sestavená a uspořádaná za pomoci Neviditelného psa, kterou vydal Československý spisovatel 2010, je bohužel vyprodaná. Ale „podle většinou dobře informovaných zdrojů“ vyjde znovu co nevidět. Abyste měli bezva levný dárek pod stromeček.

Připravuji další knížku, a to tentokrát „Hanbatých anekdot“, z nichž jednu bych si vám dovolil předložit. Svým způsobem se totiž také týká shora uvedeného tématu. Čili lidského přístupu k realitě.

Nastoupí na nádraží Praha - Braník do osobáčku starší pán. Usadí se u okna a když vlak projíždí Modřanama, děda kývne hlavou a pronese: “Pěkný místo. Tady se hodně šuká. Móc se tady šuká!“ Vlak jede dál, až dojede do Davle. “Jejej, krásná příroda. Ale móc se tady šuká!! Moc!! .. “ povídá děda.
Vlak zastaví ve Vraném a děda koukne z okna a vítězně sdělí do kupé: “Tady se ale taky strašně, ale strááášně moc šuká…!"
Když vlak zase vyjede, nedá to pánovi naproti a povídá: „Dědo, vy to tady nějak dobře znáte, co?!"
„Ale né, já tady jedu poprvně," povídá děd.
„Já myslel, jak jste říkal o tom šukání…“ praví pán.
„Ne né. Já to tady neznám! Ale když ono se u nás všude strašně moc šuká…“

To mne jen tak napadlo, když tak pořád čtu ty zprávy o té společnosti prorostlé skrz naskrz tím šuk…ééééé tou korupcí.