Středa 14. května 2025, svátek má Bonifác
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 99 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

MÉDIA: O zduřelém morálním kýči

Ad: Václav Bělohradský
Můj dobrý a starý přítel Václav Bělohradský koncem minulého týdne zveřejnil dva podstatné texty: První se jmenuje Přiváto z blogosféry (Právo, 21. května 2009), což je úvod k druhému vydání jeho knihy Společnost nevolnosti, a druhý se jmenuje Nečitelná země (Právo, 23. května 2009), který je věnován české mediální sféře.

V druhém textu vychází filozof Václav Bělohradský z konstatování, že politika, v níž jde o dosažení většinového konsenzu pro jedno z možných řešení nějakého sporu, byla jako už tolikrát v minulosti nahrazena morálním kýčem, který z ní dělá boj „dobra proti zlu“. Když to hodně zjednoduším, autor pak dochází k závěru, že český politický diskurs ovládající mediosféru (což je Bělohradského slovo, kterým označuje to, co se v sociologii nazývá medialitou) je důsledkem tří velkých národních komplexů: komplexu opožděného antikomunismu, zrazeného národa a hledání velkého protektora.

První text pak objevuje emancipující energii, která se začíná vymykat převažující tónině mediosféry v blogosféře, která je mnohem otevřenější, antihierarchická, antiautoritativní, s kritickým paktem důvěry, který v ní vládne.

Vše nové se zrodilo na periférii, říkali staří a moudří, jenže tenkrát, v minulosti, i střed byl velmi křehký a média, která šířila v našem prostoru morální kýč či naopak proti němu bojovala, měla – v porovnání s dneškem – nepatrný vliv: náklady novin a časopisů, které Bělohradský cituje (Lidové noviny a Přítomnost), se pohybovaly v tisících či desetitisících, rádio bylo dlouho licencováno (povolení k poslechu se kupovalo na poštách) a televize, videa a PR agentury (ty již i u nás pomalu zaměstnávají víc redaktorů než média) se svými spoty a billboardy, která dnes ovlivňují miliony lidí a jsou hlavními nosiči všech kýčů, neexistovala.

Morální kýč, s kterým pracovali populisté či krajní levice a pravice, oslovující ty, kteří obdivují jednoduchá řešení, měl jen malou převahu ve veřejném prostoru nad zájemci o skutečnou politiku, pro které byla určena jiná média a do jisté míry je mohla ještě vyvažovat, i když také často s velkými potížemi. Řadu z těch prestižních médií (Čas, Přítomnost a deník Tribuna) na samém počátku financoval či spolufinancoval sám prezident T. G. Masaryk. Ti, co mluvili věcně a nezneužívali slov, nevysávali z nich původní obsah, byli i tehdy v menšině a jen se situace zhoršila, luza se na ně vrhla: Karel Čapek byl uštván v předvečer okupace k smrti.

Problém tedy není jen v existenci samotného morálního kýče, ale v možnostech, který mu s tak neuvěřitelnou snadností poskytujeme k šíření v naší neúplné a poškozené mediální krajině, kde počítače i připojení k internetu je doposud vinou politiků zatím velmi drahé: nepovolili konkurenci. Tato skutečnost totiž vypovídá nejvíce o hloubce našeho vlastního poškození v minulém století padesáti nesvobodnými lety a dvěma totalitami: Politici, místo aby se snažili vytvořit podmínky pro revitalizaci mediální krajiny, k jejímu doplnění, tedy vytvoření snadného přístupu k informacím přes internet, podpoře prestižních médií (v sousedním Německu to navrhuje emeritní ústavní soudce Dieter Grimm, který ve snížení úrovně médií vidí ohrožení principů demokracie) a posílení nezávislosti veřejnoprávních médií (v SRN snahy ovlivnit tato média bude nejspíš řešit Ústavní soud), tak její poškození násilně využívají (veřejnoprávní média ovládá Poslanecká sněmovna) k rychlejšímu a mohutnějšímu masovému šíření „svého“ pokleslého morálního kýče.

A krize, v jejímž středu se nejspíš právě nacházíme, tento problém – jak jsme mohli zaregistrovat minulý týden i u nás – ještě eskaluje: Hospodářské noviny, jako poslední seriózní či prestižní noviny, svou novou grafikou, kterou představily v pondělí 18. května 2009, učinily výrazný krok směrem k popnovinám a bulváru a televize Nova, která skoro patnáct let pořadem Na vlastní oči Josefa Klímy nahrazovala neexistenci investigativní žurnalistiky na veřejnoprávní televizi (nepočítáme-li mnohem novější pořad Reportéři ČT Marka Wollnera), tento pořad zrušila a s Josefem Klímou se rozloučila. Od druhé půlky května 2009 je česká mediální krajina zase o velký kus horší: Prostor pro morální kýč ještě více zduřel. Politici si mnou ruce, mladí lidé po nich hází vajíčka, podnikatelé vydělávají a staří lidé pláčí.

Obávám se, že blogosféra Václava Bělohradského ani prezentace jeho názorů, ač má v analýze komplexů i mediosféry pravdu, nemá proti současné převaze mediálního mogulu šanci. Současná intelektuální periférie kvůli konkurenci jako jedinému kritériu výkonu, je obzvláště v postkomunistických zemích, kde byla silně narušena sociální struktura obyvatelstva, nejslabší v moderních dějinách: vítězí množství, které vyžaduje morální kýč.

Důsledek: Osmdesátiletý profesor Vladimír Klokočka (profesor Vladimír Čermák o něm hovořil jako o aristokratu materiálního práva), spoluautor Ústavy z roku 1992, by znovu odešel do emigrace, kdyby jeho rodina nebyla tak fixována na Moravu. Václav Bělohradský se nikdy úplně nevrátil a na žádné naší univerzitě řádně nepřednáší. S Jiřím Přibáněm, filozofem práva, se Karlova univerzita rozešla a přednáší již jen v Cardiffu. Předsedkyně Nejvyššího soudu Iva Brožová bojující za nezávislost justice je pod letitým důrazným tlakem prezidenta Václava Klause a ministrů spravedlnosti. Milan Kundera, žijící v Paříži, už do Prahy nejezdí ani v přestrojení. Ve starých knihách stálo: Když spravedliví muži a ženy opouštějí město (nebo se tam nevracejí), je to tam poznat.

P.S. Václav Bělohradský mi nedávno napsal: Jak už jsme si stokrát řekli, autentický český horor je boj českého dobra proti světovému kýči. To je velké poučení z Milana Kundery: jak z jeho života, tak z jeho díla!

(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)

Autor je novinář a spisovatel

Jan Kovanic
14. 5. 2025

Některé ty mísy mají tvar loďky...

Aston Ondřej Neff
14. 5. 2025

Chystaná smlouva s Korejci mohla být nepopiratelný úspěch

přečetl Panikář
14. 5. 2025

Autor je mluvčí minoritních akcionářů ČEZ.

Jan Bartoň
14. 5. 2025

Strany a hnutí mohou utrácet bez ohledu na volební limity.

Hana Lukešová
14. 5. 2025

Hatikva je národní hymna Izraele a sionistického hnutí.

Aston Ondřej Neff
12. 5. 2025

Jenom ANO a STAN jdou do voleb jako samostatné subjekty.

Aston Ondřej Neff
13. 5. 2025

Po čtyřiceti letech si lidé chtěli užít radosti „nevolit‟.

Aston Ondřej Neff
14. 5. 2025

Chystaná smlouva s Korejci mohla být nepopiratelný úspěch

Stanislav Křeček
12. 5. 2025

Demonstrativně slavíme v části republiky osvobození

Daniel Vávra
12. 5. 2025

Školství je zadarmo. Zákon nabídky a poptávky nefunguje.

Josef Kopecký
14. 5. 2025

Vláda se vydala na výjezdní zasedání do Kutné Hory. Ve Vlašském dvoře jednala o výstavbě a přípravě...

Lidovky.cz, ČTK
14. 5. 2025

Novým trenérem basketbalistek USK Praha bude Martin Bašta, který byl dosud u týmu aktuálních...

Martin Váša
14. 5. 2025

V brooklynském ateliéru Cultivation Objects se umění setkává s řemeslnou výrobou. S důrazem na...

Lidovky.cz, ČTK
14. 5. 2025

Zdravotnické záchranné služby navrhují, že by pro méně akutní pacienty mohl jezdit jiný typ...

jhr Jan Hron
14. 5. 2025

Předávání pamětní medaile synovi čečenského vůdce Ramzana Kadyrova Adamovi na počest založení...

Vyhledávání

TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA

Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.

ondrejneff@gmail.com

Rubriku Zvířetník vede Lika.

zviretnik.lika@gmail.com

HYENA

Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.

https://www.hyena.cz