Ta otázka se s železnou pravidelností vrací, kdykoli se mění složení Poslanecké sněmovny a spolu s ním i vláda. Má či nemá se se změnou mocenských poměrů měnit také složení na Sněmovně závislých kolektivních orgánů, konkrétně třeba "nezávislých" mediálních rad? V prvním pokračování jsem se věnoval otázce možného revanše po výměně vlády, tentokrát se podíváme na falešný metr, kterým v minulých letech měřili politici ČSSD a jejich sateliti. Není totiž rada jako rada.

Záminkou k odvolání (Muchkovy) Rady pro rozhlasové a televizní vysílání v roce 2003 byla prohraná arbitráž se CME. Vládní poslanci ovšem v přímém televizním přenosu České televize, ve kterém se celý tenhle spektákl odehrával, nádavkem přidali ještě další obvinění, nařčení a urážky. Stenozápis ze schůze Sněmovny je panoptikálním čtením ještě po třech letech. Nejagilnější byli Pavel Dostál, Bohuslav Sobotka, Hana Marvanová, Táňa Fischerová a Cyril Svoboda. Žádné z jejich obvinění se ovšem nepotvrdilo, žádný z poslanců se tehdy ani později nenamáhal doložit svá tvrzení byť jedním jediným důkazem, nikdo z nich se ani neomluvil. Naopak - o dva roky později tatáž Sněmovna popřela sama sebe, když schválila závěrečnou zprávu vyšetřovací komise k arbitráži se CME, ve které se uvádí: "... žádný ze skutků, nebo absence skutků ze strany mediální Rady nezpůsobil investici pana Laudera přímé či nepřímé škody."

Tehdejší ministr kultury Pavel Dostál nádavkem přidal ještě obvinění, že radní nechtějí přijmout odvolání, aby v úřadě mohli zametat stopy, a že je potřeba je vyhnat co nejdříve, aby nestihli prodloužit licenci televizi Prima.

Pak si vládní koalice navolila k obrazu svému Radu novou. Zřejmě v rámci proklamovaného odpolitizování do nezávislého regulačního orgánu zamířilo hned sedm bývalých poslanců a senátorů. Poměrné zastoupení bylo zapomenuto, devět ze třinácti radních navrhly vládní strany. Přesně tolik je třeba k udílení či odnímání licencí. Na opoziční ODS zbyla pouze dvě místa. Že se v Radě objevilo pár Dostálových kamarádů je jen v řádu věcí. Noví radní - přesně podle zadání - pak vtrhli do Krátké 10 jako velká voda. A hledali. A hledali. A nic nenašli.

Ale kdyby jen to. Jedno z jejich prvních rozhodnutí bylo, že prodloužili licenci televizi Prima. Dostál kupodivu najednou ani nehlesl. Zároveň nová Rada Primě povolila měsíční splátkování stamilionového správního poplatku, úplně stejně jako předtím stará Rada v případě Novy. Legrační je, že ač to tehdy stará Rada povolila na základě posvěcení ministerstva financí, pro ministra financí Sobotku to byl jeden z důvodů pro její odvolání. U nové (Pospíchalovy) Rady ovšem Sobotka ani necekl.

Po seznámení se všemi skutečnostmi nová Rada držela stejnou linii jako Rada stará také v kauze nešťastného rádia Sázava. Dokonce přímo znovuudělila licenci stejnému subjektu. Také tohle bylo pár měsíců předtím oblíbené téma (kupříkladu Hany Marvanové), kterým byla stará Rada mlácena po hlavě. Došlo i na oblíbené téma Táni Fischerové, půlmilionovou pokutu za satirický pořad veřejnoprávní televize České hlasování. I v tomto případě nová Rada potvrdila verdikt Rady staré. V případě staré Rady to ovšem pro Fischerovou byla záminka k odvolání (viz stenozáznam), u nové Rady již ani nemukla. Zajímavé!

Že by poslanci do Rady opakovaně volili stejné ignoranty? Nebo je to spíš tak, že i noví radní se prostě pohybují v mantinelech stejných zákonů? Laskavý čtenář nechť si vybere sám.

Pak přišla různá licenční řízení a také nová Rada se stala předmětem spekulací o korupci. Úplně stejných jako v minulých letech Rada stará. Skoro se odvážím napsat, že to tak nějak patří ke koloritu českého mediálního dvorku. V případě staré Rady ovšem bylo "kupčení s licencemi" - hovořili o němu kupříkladu Dostál a Marvanová - argumentem pro její likvidaci (viz stenozáznam).

A ještě jeden názorový kotrmelec. Týkal se mě osobně. V roce 2000 jsem kandidoval do Senátu. I to bylo pro Bohuslava Sobotku (viz stenozáznam) argumentem pro odvolání staré Rady. Když později do téhož Senátu kandidovali členové Rady České televize, sociální demokrat Erazim Kohák či zelený Petr Uhl, Sobotka již opět jen cudně mlčel.

Zkrátka - není rada jako rada. Nejzajímavější ovšem je, že prakticky stejně diferencovaný přístup jako vládní politici, zvolila k obdobným postupům staré a nové Rady naprostá většina novinářů. Zvláštní!

Ještě že máme ta nezávislá média.

12. 7. 2006, www.petrstepanek.cz