Při sledování České televize, zejména pak jejího estrádního programu ČT 1, se mi nezřídka stává, že jsem nucen přepnout na jiný kanál. Někdy je lepší příjmač úplně vypnout a sáhnout po knize.

Naposledy jsem si s chutí přečetl román dlouholetého zaměstnance České televize ( a její předchůdkyně) Karla Hynie s názvem Volha. Autor zde čtivě a vtipně podává dějiny státního molochu od začátku normalizace po přelom tisíciletí očima řidiče osobního vozu Standy Pekárka. Se Standou jsem prožíval schvalovačky pořadů důstojníky StB i vyprávění o submisivním chování moderátorů vůči tehdejšímu premiérovi Klausovi. Zajímavé jsou také postřehy o "hospodaření" televize, kdy autor líčí, jak řidiči museli na konci roku projezdit nazdařbůh hektolitry benzínu, aby jim vedení nesnížilo plán na další rok. A že tato praxe trvala ještě hluboko do devadesátých let.

Neumím posoudit, jestli by tato kniha, vydaná jedním příbramským nakladatelstvím (které se rozhodně nezabývá vydáváním zpovědí majitelek prsních implantátů), spatřila světlo světa, kdyby v roce jejího vydání (2008) byla vyšší DPH na knihy. Mám však paměti a vím, že před posledními parlamentními volbami pravicové strany, které nakonec sestavily vládu, ve svých programech o zvyšování daní mnoho neříkaly. A zatím poslední dojednaná výše jednotné sazby 17,5 % celkově tuto nepřímou daň zvýší. Před volbami se hovořilo hlavně o zastavení růstu státního dluhu a omezení přebujelé státní správy, samozřejmě o potírání korupce. V souvislosti s penzijní reformou snad jen TOP 09 připustila, že by se výpadek příjmů stávajícího průběžného systému mohl financovat z nepřímých daní. Ale také z příjmů z aktiv ČEZ. Strany vládní koalice dostaly hlasy od občanů, kteří byli odhodláni se omezit v zájmu nutných reforem, na oplátku však očekávali, že se omezí bumbrlíček stát, který snad začne konečně racionálněji hospodařit. Stát se snad zpočátku omezil tím, že snížil tarifní platy státních zaměstnanců (poslanci v čele s Markem Bendou to také náležitě oplakali), dále se však zřejmě omezovat nehodlá. Než hledat úspory opravdovým omezením korupce, privatizacemi nebo zeštíhlením a zefektivněním státní správy, je jednoduší zvednout DPH. Jsem přesvědčen, že mezi státními zaměstnanci bylo hodně voličů stran stávající koalice, kteří byli smířeni se snížením platů za předpokladu, že se nebudou zvyšovat daně a začne nekompromisní boj s korupcí. Třeba že někoho konečně zavřou.

Konkrétně u knih by se daně měly zvýšit nejdříve o 4%, později o 3,5%. Některým lidem se to zdá být hodně a vyžadují pro knihy a tiskoviny speciální sazbu. Argumentují tím, že pokud se v tomto odvětví zvýší daně, omezí to svobodu tisku a nabídku vydávaných titulů. Mají pravdu v tom, že v mnoha evropských zemích jsou daně na knihy a tisk nižší než na jiné zboží, ve Velké Británii dokonce nulová. Je nasnadě, že když chce neznámý farář malého městečka někde ve Walesu vydat knihu pamětí, jde to snadněji s nulovou DPH než s DPH 17,5%. To platí pro všechny, takže se s ním sveze i Rowlingová, ta však může na oplátku přispívat na charitu. Jiní zase jakékoliv výjimky v sazbách DPH odmítají, to by zachvíli mohli chtít nižší DPH sběratelé veteránů na součástky, vždyť oni uchovávají paměť lidského pokolení stejně jako vesnický farář ve svých knihách. Ve velké Británii si však (po zajisté vášnivé, ale kultivované diskusi) určili jako prioritu nulové DPH na knihy a tisk, a zajistili tak co největší pestrost vydávaných titulů (knih i periodik) a tím co nejširší názorové spektrum.

To my jsme měli v posledních letech knihy a tisk v 10% sazbě DPH, což je o dost více než v mnoha jiných evropských státech (5 až 6%), a nikomu to výrazněji nevadilo. Již v červencovém vládním prohlášení se uvádí, že snížená sazba DPH se od ledna 2011 zvedne o jedno až dvě procenta (pouze Dánsko a Bulharsko ze zemí EU mají 12% DPH). Zprávy jistě nepříjemné pro malá knižní nakladatelství, která se snaží vydávat méně prodávané žánry nebo dotují méně komerčně úspěšné tituly těmi úspěšnějšími. Že by na toto téma nějak zvláště upozorňovaly nejprodávanější deníky či týdeníky, jsem si nevšiml. Rozhodně se zde, z mediálních témat, dostalo daleko většímu prostoru knize Petry Paroubkové nebo otázce, zda Nova zvýší sledovanost jakousi Šeherezádou. Redaktoři neupozorňovali (výjimky prominou) na to, že některé země s malým počtem obyvatel a trhem mají na knihy nižší DPH než na potraviny. A vlády se tak snaží podpořit vydávaní těch nejrozličnějších knih a pomáhat tak kultuře a vzdělaní. To se může v budoucnu projevit v konkurenceschopnosti ekonomiky státu. Naopak tepání všemožných daňových úlev či výjimek bylo vždy dobrým způsobem, kterak komentátoři mainstreamových periodik dávali na odiv svůj konzervatismus. Vzpomeňme, jak to schytaly nebohé stravenky. Až když vláda oznámila sjednocení DPH na 20%, napsali šéfredaktoři deníků a týdeníků dopis politikům, jak je ohrožena svoboda slova a šíření spisovného českého jazyka. A hurá s tím na Facebook. Tam může vyjádřit podporu celá vaše rodina. Proč by měla vláda šéfredaktorům, po jejich tak náhlém prozření, nahrávat?

Smutné je, že když se omezí knižní produkce a možná i prodej tištěných periodik, ČT 1 bude dále vysílat všechny ty estrády a hitšarády a sotva začne lépe plnit svojí veřejněprávní funkci. V klidu zůstanou i politici, kteří se rozhodnou vydat svoje sbírky básní za veřejné peníze jako břeclavský exstarosta Dymo Piškula, a výše sazeb DPH jim tak může být šumák.