Když máme veřejnoprávní televizi a rozhlas, proč nemít veřejnoprávní deník? Ne, nebojte se, nechci začít nové kolo debat na toto téma. Noviny hrazené z veřejných peněz nikdo nepotřebuje a snad ani nechce. Tedy... pomineme-li fakt, že už je máme a dáváme na ně spousty peněz.

Konkrétně zhruba 400 milionů korun ročně. Tolik stojí radnice vydávání "novin", "listů" či "zpravodajů" - podle zprávy Radniční noviny bez cenzury, kterou zpracovalo občanské sdružení Oživení.

V porovnání s rozpočtem ČT (asi 6,5 miliardy) nebo ČRo (1,5 miliardy) je suma malá, tisk je však skromnější médium. A podle sdružení Oživení je to víc peněz, než utratí strany za volební kampaně.

Lze tomu říkat "noviny"?

Není to srovnání náhodné: druhým hlavním zjištěním projektu je fakt, že drtivá většina radničních novin působí jako propagační tiskoviny politiků, kteří jsou na radnicích právě u moci. Neinformují vyváženě a nedávají prostor opozici.

Nejrůznější radniční noviny jsou předmětem sváru pravidelně, nejčastěji před volbami. Kvůli vzájemnému obviňování kandidátů v radničních novinách dokonce v roce 2004 nařídil Nejvyšší správní soud opakování senátních voleb v jednom pražském obvodu (až posléze rozhodnutí zrušil Ústavní soud).

Radniční noviny jsou trnem v oku také Syndikátu novinářů: ten v minulosti radnice vyzval, aby své tiskoviny nenazývaly "novinami" ani "zpravodaji", protože tak klamavě vytvářejí dojem, že jde o "zpravodajská periodika". A od těch čtenáři očekávají dodržení určitých standardů a zásad, především vyváženosti.

To je hezký apel, nemá však valný význam. Profesní novinářská organizace nemůže nikomu zakázat používání slova noviny, stejně jako nemůže například po nikom chtít, aby se netituloval novinářem. Není pro to - zaplať pánbůh, chce se napsat - ani opora v liberálně pojatém tiskovém zákoně.

Žádný nový zákon, prosím

Od lidí, kteří jsou přímými podřízenými starostů, lze těžko očekávat objektivitu či přímo kritičnost. Jenže: radnice hospodaří s penězi daňových poplatníků a měly by je vynakládat tak, aby z nich měli prospěch všichni. Nikoli jen voliči strany, která je zrovna u moci.

Co s tím? Syndikát novinářů už dříve navrhoval, aby radnice pokud možno samy noviny nevydávaly a předaly tuto agendu soukromým firmám, jež by peníze vyčleněné na informování veřejnosti získaly ve veřejné soutěži.

Občanské sdružení Oživení chce změnit zákon. Zjednodušeně řečeno: chce legalizovat koncept veřejnoprávních novin. Do tiskového zákona by přibyla nová kategorie, "periodický tisk veřejné služby". Takový tisk by musel "poskytovat objektivní a všestranné informace pro svobodné vytváření názorů". Pokud by tak nečinil, mohl by dostat pokutu až 200 tisíc korun.

Je třeba říct jasně a nahlas: Je to nejen hloupý, ale také hodně nebezpečný návrh. A to nejen proto, že slova jako "objektivní" či "všestranný" jsou termíny, na jejichž obsahu se nemohou shodnout ani mediální teoretici. Dát našim politikům k projednávání takové paragrafy, to je jako poslat malé dítě se sirkami do muničního skladu.

Radši svobodu pro všechny

Je tak těžké si představit, že nějakého politika napadne, že by takový zákon mohl platit pro veškerý tisk? Už teď si lze domyslet argumenty, jaké bychom slyšeli. Že za objektivní a nestranné se přece vydávají všechna zpravodajská média a že ta "seriózní a slušná" se zákona bát nemusejí...

Ba ne, tohle je příliš vážná věc, než abychom o tom mohli jen uvažovat. Nehledě na to, že by uzákonění "veřejnoprávního tisku" situaci s radničními novinami stejně nevyřešilo. Stačí se podívat, co se dnes děje v České televizi, jaký respekt a prestiž má Rada ČT. Jak by asi stejné mechanismy fungovaly na vesnici, kde si všichni vidí do talíře a každého s každým pojí nějaké vztahy?

S lokálním tiskem je potíž i v případě, kdy ho vydávají soukromníci. Závisejí na inzerentech, jimiž jsou lokální firmy, často provázané s místními politiky. Kdyby se nějaké občanské sdružení podívalo na soukromé místní noviny, možná by s údivem zjistilo, že jsou podobně nevyvážené a propagandistické jako ty radniční.

Nechceme-li riskovat svobodu tisku jako nejdůležitějšího média, které nepodléhá žádné státní regulaci, pak asi není cesta, jak komukoliv - včetně zvolené samosprávy - vydávání novin zakázat.

Nezbývá než říkat nahlas, když jsou to noviny špatné. Lidé nejsou hloupí a poznají, když jsou noviny dobré leda na vycpání bot. Pak se mohou ptát, jestli peníze utracené za tisk nemohla radnice využít třeba na nový chodník před školou.

Věřme trochu mechanismům, jimž se vznešeně říká demokracie. Skřípou a někdy jim to trvá. Ale nic lepšího nemáme.

HN, 15.3.2007

Autor je novinář