Jsou to už skoro dva roky, kdy se Lidové noviny pokoušely udělat kauzu z jedné milosti jako své tisícíosmistépadesátéšesté pokračování seriálu Kopni si do prezidenta Klause.

Stačila jim k tomu jedna věc. Jejich novinářka si přečetla, že jedním z hlavních momentů, kterými pan prezident své rozhodnutí podložil, bylo to, že se za žadatelku o milost přimlouval a zaručoval starosta její obce. Starosta se pak z toho vykrucoval, což Lidovým novinám stačilo, aby psaly o „podivných milostech.“

Po skoro dvou letech stejnou věc oprášil týdeník, který lze do ruky brát jen v gumových rukavicích: Respekt. A dokonce se stejným argumentem, ke kterému přidal jediné: údajný výrok nemocné žadatelky, že si milost koupila. A to stačilo, aby Respekt na své titulní stránce křičel: „Prezidentská milost na prodej. První svědectví o úplatcích na Hradě.“

Není povinné číst mé stránky, ale toto jsem na nich v reakci na onen článek v LN tehdy uveřejnil. Je to email oné novinářce, v kopii poslaný šéfredaktorovi:

          Milost pro Radku Kadlecovou

Publikováno 07.01.2010 v kategorii: Hrubá záplata

 Dobrý den.

Cituji z Vašeho dnešního článku: „,V Chyši se však všichni brání, že by se za Kadlecovou zaručili. ,Požádala mě naše občanka a já jsem pouze popsal, jak tady žije‘ říká starosta Miroslav Dorňák.“

Pan starosta použil k „pouhému popisu, jak tady žije“  tato slova – cituji z jeho dopisu panu prezidentovi:

„…dovoluji si Vám tímto podat následující sdělení, které předkládám na žádost slečny Radky Kadlecové, která si u Vaší Prezidentské kanceláře podala žádost o milost…“
„Slečna Radka Kadlecová žije v našem městě od narození. Po celou dobu svého dosavadního života se chová řádně, slušně a hlavně bezkonfliktně. Povinnosti vůči městu si plní bezezbytku. Dovoluji si podotknout, že vzhledem k jejímu složitému dětství a zvláště po tragickém úmrtí její maminky došlo u jmenované k uzavření se do sebe a zároveň ztratila schopnost komunikace se svým okolím. Po finančním osamostatnění se zaměřila na podporu své sestry a zbytku rodiny, což ji pravděpodobně velmi zatěžovalo a to také mohl být jeden z důvodů, proč nakonec ztratila sebezáchovný pud. Vážený pane prezidente, nepřísluší mi a ani se nemíním pasovat do role soudce, přesto mám určité pochybnosti o konečném verdiktu výše uvedeného pravomocného rozsudku. Věřím ve Vaši přirozenou autoritu, kterou jste si ve svém úřadu vybudoval, a také věřím ve Vaši schopnost tento citlivý případ rozřešit….“
„Slečna Radka Kadlecová si je vědoma svého selhání, ale je také mladou ženou, která má svůj život ještě před sebou a jistě bude pro naši společnost i v budoucnu platnou občankou. Tím chci říci, že by si snad ještě jednu šanci zasloužila. Vážený pane prezidente, s pokoru se připojuji k žádosti o citlivé posouzení tohoto případu a snad i o trochu té shovívavosti pro naši spoluobčanku slečnu Radku Kadlecovou.“

Chápu, že pan starosta bere zpátečku, když se tato milost stala předmětem mediální kritiky, a že se nezná k tomu, jak moc se za ni přimlouval. Méně ale chápu, že jste si ten dopis od něj nenechala ukázat a spoléhala se jen na jeho výklad, kterým se dnes snaží zlehčit svou angažovanost ve věci. Vzhledem k první větě Vašeho článku „Podivná milost prezidenta Václava Klause“ ale vlastně chápu i to.

Dodávám, že dopis pana starosty přišel s razítkem obce a nese datum 12. srpna. Radka Kadlecová požádala o milost v listopadu.

Zdraví Vás
L. Jakl

A vida. Po dvou letech to tu máme zas. Tentokrát pro změnu novináři z Respektu snaživě a ochotně uvěří verzi pana starosty. Takže věta “Jistě bude pro naši společnosti i (!) v budoucnu platnou občankou“ není zárukou? Pan starosta po dvou letech Respektu svůj horlivý dopis zlehčuje slovy, že „jen na žádost Kadlecové napsal prezidentovi dopis s prosbou shovívavost.“ Opravdu tak lze hodnotit jeho věty? Hodí se na jejich úpěnlivost snižující slovo „jen“? Jak se vlastně získá takový podpůrný dopis od starosty? A chtěli redaktoři Respektu po starostovi kopii jeho dopisu, nebo jim stačilo, že může jeho výpověď poškodit prezidenta?

Tohle není žurnalistika. Jen špína. Bez respektu k abecedě novinářské etiky a profesionality.

Převzato z blogu autora