Léto pod Tatrami je stejně horké a bouřlivé jako to zdejší. Na tiskových konferencích slovenského premiéra se však přesto v poslední době často přetřásá zimní dovolená. Konkrétně lyžařský zájezd do Alp, který v zimě pro slovenské novináře zorganizovala a zaplatila pojišťovna Allianz.
Samozřejmě nejde o to, jak se žurnalistům dařilo na sjezdovkách, ale o politiku. Allianz totiž patří ke společnostem, jež tvoří jeden z pilířů nového slovenského důchodového systému, který zavedla předešlá vláda. Možnosti spořit na důchod u soukromých firem dnes využívá asi milion a půl Slováků.

Hyeny a hadi v pasti

Premiéru Robertu Ficovi se to nelíbí. Nejradši by systém změnil a znovu zavedl jedinou státní sociální pojišťovnu. Dokonce veřejně prohlásil, že peníze dotyčných Slováků jsou ohroženy. Média to vesměs kritizují. Působí paniku, ohrožuje fungující reformu a nechová se jako státník, tvrdí o premiérovi většina slovenských komentátorů.
Zní to jako běžný spor o koncepci reforem. Média by o něm měla vyváženě referovat a na názorových stránkách jej můžou i komentovat. Jenže kamenem úrazu je zmíněný lyžařský zájezd. Dobře to ilustruje například momentka z týden staré tiskovky, na níž se premiér Fico nechal slyšet, že budou-li soukromé pojišťovny špatně hospodařit a zkrachují, lidé přijdou o celoživotní úspory.
Reportér Maroš Košík z televize Markíza poznamenal, že "v tom případě selže také národní banka, která tyto společnosti kontroluje". Robert Fico ale kontroval: "Vidím, že vás na lyžovačce vyškolili dobře!" "Promiňte, ale já na žádné lyžovačce nebyl. Nemáte dobré informace," bránil se reportér. Premiéra ale z míry nevyvedl: "Možná ne vy, ale vaši kolegové ano."
Ficovi pověstnému útoky na novináře (jen v posledních dvou týdnech je nazval "hyenami" a "slizkými hady") se povedl mistrovský kousek. Velmi chytře a vlastně po právu zaútočil na to nejcennější, čím média disponují: totiž na jejich důvěryhodnost.

Nevezmeš žádného daru

Ukazuje to, jak nebezpečný je dodnes běžný zlozvyk slovenských (i českých) novinářů přijímat pozvání soukromých společností na zahraniční cesty. Podobné akce novinářům nepřinesou víc informací než tiskové zprávy nebo internetové prezentace. PR agentury ale dobře vědí, proč je organizují. Oficiálně sice zdůrazňují, že reportéři jsou jistě dostatečně zkušení na to, aby se nenechali ovlivnit letenkou a noclehem v pětihvězdičkovém hotelu. Kdyby ovšem bylo jejich jediným cílem novináře informovat, proč by vynakládaly stovky tisíc takovým způsobem?
Některé redakce už od druhé poloviny devadesátých let podobná pozvání důsledně odmítají. V Česku a na Slovensku se jich ale většina k celé věci staví pragmaticky. Vedení tvrdí, že by si vzhledem ke svým rozpočtům nemohli financování těchto cest dovolit. A když reportér přijme podobné pozvání, dostává za úkol v dané lokalitě udělat ještě další reportáž.
Kromě toho se ještě redakce snaží krýt avízem, že i novinář, který si nechá cestu zaplatit, může pak napsat i kritický či negativní text. Je to pochopitelně velmi dětinská argumentace. Ve smyslu zákona sice nejde o korupci, jak původně tvrdil slovenský premiér, ale u novináře konzumujícího tyto a podobné požitky lze jen těžko mluvit o nezaujatosti.
Seriózní západní noviny tohle vědí už dávno. A požadavek nepřijímat dary zabudovaly do svých etických kodexů či pracovních smluv. Například kodex The New York Times, který je vzorem pro mnohá další média, zakazuje reportérům přijmout nejen bezplatnou, ale i zlevněnou dopravu či ubytování. Výjimkou jsou případy, kdy to jinak udělat nelze: například při účasti na vojenských akcích či vědeckých expedicích.
Teď si to díky své válce s Ficem uvědomují také slovenská média. Tedy aspoň některá. Například deník Sme vydal prohlášení, podle kterého byl jeho redaktor na uvedeném zájezdě pojišťovny Allianz ve svém volném čase a že už za to dostal trest. Podobně se k tomu staví privátní televize Markíza. Naproti tomu veřejnoprávní STV či slovenské Hospodárske noviny v tom nevidí problém.

Škůdce jako pomocník

Fico patří k politikům, kteří to s médii neumějí a kteří ve válce s novináři ztrácejí ohromná kvanta energie. V tom Fico předčí i své české vzory Paroubka či Zemana. Tuhle bitvu ale slovenský politik vyhrál.
Taková léčba šokem však nemusí být pro média nakonec vůbec špatná. Ukazuje se, že nebezpečný demagog může médiím nejen škodit, ale nezamýšleným efektem jim i vyloženě prospět. Přejme slovenským novinářům, aby to byl tento případ.

Výpad, kterým premiér Fico zaútočil na slovenská média, jim nakonec může velmi prospět.

HN, 16.8.2007

Autor je novinář.