Je úplně jedno, na jakou televizní stanici se díváte.

Co se stalo. Nejsem fanouškem automobilového sportu, takže spíš náhodou jsem se dozvěděl, že na jakési rallye došlo k tragédii. Řidič nezvládl řízení svého automobilu, vjel do přihlížejícího publika a usmrtil čtyři mladá krásná děvčata. Obrovská tragédie, ať se na to podíváte z kterékoli strany. Je mi nekonečně líto toho, že čtyři mladé životy vyhasly. Není mi zatěžko hluboce a upřímně soucítit s pozůstalými. Pokud vím, projevem soucitu může být třeba minuta ticha. Ta minuta není podstatná, ale důležité je to ticho. Ticho, které snad umožní pozůstalým, aby se postupně s takovou ztrátou možná dokázali třeba nějak vyrovnat.

Jak se k takové záležitosti postaví televize? Zpravodajský pořad, v kterém očekávám, že mi budou tou nejserióznější formou poskytnuty ty nejdůležitější informace z domova i ze světa, mi nabídne zhroucené plačící pozůstalé a blízké, jimž senzacechtivý reportér strčí mikrofon téměř do úst a ždímá je svými jednoznačně netaktními dotazy, jak se cítí, co si o celé věci myslí atd. atd. Zkrátka hnus zaobalený do rádoby ušlechtilé snahy „poskytnout divákovi aktuální informaci“.

Ale ne dost na tom. Tohle pořád ještě nemá tu správnou šťávu. Musíme přidat plyn. Dozvíme se tedy, že řidič auta je advokát, a vzápětí nám obrazovka nabídne řadu sporných kauz, v kterých jako obhájce figuroval. Zkrátka zločinec od hlavy k patě. Jediné, co snad schází, je informace, že již jako malé batole trhal mouchám nožičky. Paměť mi už moc neslouží, ale nemohu si nevzpomenout na větu z Haškova díla: „To je syn toho probodnutýho, to bude asi také pěknej lump.“

Nejsem soudce a nehodlám se vyjadřovat jakkoli a k ničemu. Soudím, že i tak by se měla zachovat kterákoli televizní stanice bez ohledu na to, jak se jmenuje a komu patří. Na obrazovce bych tedy očekával taktnost. Jediné, co mohu udělat a co si myslím, že se mezi slušnými lidmi patří, je vyjádření soucitu s pozůstalými onou minutou ticha. O slušnosti televizních zpravodajců silně pochybuji.