MÉDIA: Nesvatá válka extremistů hlavního proudu
A vítězem se stává... Ano, vítězem soutěže o nejrychlejšího propagandistu se stává spolupracovník MF Dnes Luděk Navara. Proč? Stačila jen drobná zmínka Martina Konvičky, že by se občanská iniciativa „Islám v České republice nechceme“ mohla přeměnit na politickou stranu, a Navara okamžitě přispěchal s komentářem „Naše svatá válka. Proti komu?“ (MF Dnes 27. 4. 2015). Nechybí v něm nic z tradičního demagogického repertoáru propagandistů hlavního mediálního proudu.
Hlavní Navarův „argument“ zní, že tady vlastně žádné muslimy (ještě) nemáme, takže co je to za nesmysl strašit nějakým islámem. Dle téhle logiky tedy asi musíme počkat, až se pražská, ostravská či brněnská předměstí zaplním muslimskými migranty podobně jako ta pařížská, londýnská, malmöská či berlínská a až i tam budou hořet auta a cinkat střepy vytlučených výloh, až nějaký vykořeněný Mohamedův následovník někomu za bílého dne uřízne hlavu, až někoho s výkřikem Alláh akbar postřílí v některé ze synagog nebo redakcí či až se naše ulice zaplní hustými řadami našich nových, k Mekce se modlících spoluobčanů - teprve pak tedy zřejmě bude ten vhodný okamžik začít si dělat obavy.
Jenže realitou je spíše to, že když se dějiny zblázní, jde to pak obvykle hodně rychle. Koho by v roce 1939 napadlo, že jen o tři roky později se ve Wannsee sejde konference, na které několik inovátorů vymyslí „konečné řešení židovské otázky“ a že pak šest milionů lidských duší vyletí do vzduchu komínem? Chce snad Navara počkat na něco podobného? Není snad lepší dělat si oprávněné obavy raději už v zárodku? Nebo si snad Navara myslí, že přirovnávat dnešní džihádisty k inovátorům z Wannsee je příliš politicky nekorektní?
Nemohl by to být propagandista zdejšího hlavního mediálního proudu, aby si při této příležitosti také neodehrál aktuální orwellovskou dvouminutovku nenávisti vůči Rusku. Nemáme se bát muslimů, nýbrž Rusů. Proč? Protože jejich menšina se prý na Ukrajině stala zdrojem osudové tragedie, tvrdí Navara. To je věru zajímavá interpretace! Každý, kdo si nenasadil povinné propagandistické brýle, totiž vidí, že je to přesně naopak, že samozvaná pučistická kyjevská věrchuška chce většinově rusky mluvícím spoluobčanům východní Ukrajiny za pomoci tanků a obrněných transportérů diktovat, jak si mají uspořádat vlastní životy. Velký bratr ovšem momentálně velí plivat proti Eurasii, pardon proti Rusku, a tak propagandista bubnuje.
Korunu všemu Navara nasazuje v samotném závěru. Motorem nepřátel islámu je prý nenávist. Opravdu? Co je na tom nenávistného vidět i všechna negativa, jež bezbřehé šíření multikulturalismu včetně patologické imigrace přineslo, přináší a – bohužel – ještě přinese? Co je na tom nenávistného uchovávat si i v časech bezmezné vlády politické korektnosti kousek zdravého rozumu? Co je na tom nenávistného vyznávat předběžnou opatrnost? Co je na tom nenávistného mít obavu o naši vlastní civilizaci, o naši kulturu, o náš společenský systém, o náš vlastní způsob života, který vytvářely generace našich předků? A konečně – co je na tom nenávistného o tom všem otevřeně mluvit?
Nenávist tady spíše šíří Navara a jemu podobní extremisté. Je to zvláštní forma nenávistné přezíravosti a nadřazenosti samozvaných elitářů vůči obyčejným lidem. Lidé mají právo artikulovat své obavy a bránit si svůj domov a způsob života. Znovu proto opakuji: Extremisté nejsou ti, kteří svobodně a otevřeně – byť třeba z nejrůznějších, často i protichůdných ideových pozic – pojmenovávají neduhy naší současnosti. Skuteční extremisté se dnes nacházejí v unifikovaných řadách evropského politického a mediálního hlavního proudu, jenž s ústy plnými politické korektnosti bagatelizuje, zastírá, zpochybňuje a retušuje ohrožení, jež se nad Evropou vznáší.
Svatá válka? Ne, spíše nesvatá válka extremistů hlavního proudu proti vlastním spoluobčanům.
A propos, nic necharakterizuje zvrácenost neobolševické Evropské unie lépe, než že v ten samý okamžik, kdy tu slavně bojujeme proti vjezdu několika ruských motorek, Evropský parlament odhlasoval povinné kvóty pro přijímání imigrantů z Afriky a Blízkého východu.
