Někteří čeští novináři si občas pletou profesi. Místo aby věcně správně a neutrálně informovali, vkládají do svých žurnalistických výkonů rozmanitá kategorická tvrzení, proložená často emotivní slovní municí a korunovaná zpravidla nějakým „vyšším principem“, mravním či jiným ponaučením. Stává se to zejména tehdy, kdy žurnalista dospěl k (bohužel často oprávněnému) dojmu, že si čtenář či divák nemá jak ověřit pravdivost a nestrannost toho, co je mu předkládáno. Proto se tato novinářská choroba vyskytuje nejčastěji u zahraniční tématiky. A snad vůbec nejčastěji v článcích o situaci na Slovensku. To je sice země, o níž máme málo informací z první ruky, ale mnozí novináři mají na Slovensku mnoho zájmů, konexí (často ze svého minulého angažmá tam), což je velmi často staví na nějakou vyhraněnou stranu slovenské politiky. Nestrannost je tu slovem neznámým. A když k tomu připočteme tradiční českou nemoc - komplex „staršího bratra“ (jsme přesvědčeni, že všechno víme líp než Slováci a že tím pádem máme jakýsi mravní nárok je vést a poučovat, protože to je přece pro jejich dobro!), neštěstí v podobě naprosto zkresleného mediálního obrazu je na světě.

Hezkou ukázku předvedl (jak je u něj jevem skoro pravidelným) Luboš Palata (v LN 20.7. - Slota a Mečiar brali vlivné posty). Palata na Slovensku pracoval (v redakci levicově liberálního listu), má tam řadu vazeb z té doby a podle toho, jak o Slovensku referuje - zejména po volbách, které zřetelně nedopadly podle jeho představ a přání, je spíše mluvčím jedné části slovenské politiky, než nestranným pozorovatelem. Palata svými články v LN soustavně vytváří dojem, že Slovensko se ocitlo v katastrofě, vlády se ujali zločinci, kteří jsou hrozbou nejen pro svou zemi, ale dokonce i pro budoucnost evropské integrace středoevropského prostoru. Palata se dlouhodobě profiluje jako eurofanatik, který tleská všemu, co pochází z Bruselu. Proto je pro něj fatální, když v zemi, kde má osobní vztahy, vyhrají volby lidé, kteří vyvolávají v eurostrukturách nulové nadšení. Takoví lidé jsou dopředu a navždy odsouzeni k Palatově opovržení. Jak k tomu přijde český čtenář, je-li odkázán na podobné Palaty jako na ústřední informační zdroj, na to se nikdo neptá.

Ve zmíněném článku Palata píše - samosebou s dramatickým akcentem-, že vládní strany, které sestavily po volbách koalici (Smer, HZDS a SNS), si rozdělovaly funkce státních tajemníků. Palata vypichuje tři případy nových funkcionářů, kteří podle něj nesplňují dostatečně mravní předpoklady pro výkon vysoké státní funkce. Jeden z těchto tří lidí je prý veden v seznamech spolupracovníků StB, druhý se stýkal se zavražděným mafiánem a konečně třetí - je bývalá milenka známého zbohatlíka.

Když pomineme nejasné kritérium, podle něhož Palata vybral pro svou analýzu právě tyto tři ze všech šestadvaceti nových tajemníků, vyvstává otázka: jací jsou ti ostatní, jimž Palata svůj zájem nevěnuje? Proč - když jde o tak malý vzorek - vyvolává autor dojem, jako by šlo o jev obecný a příznačný? Proč je skoro nejčastějším hodnotícím přívlastkem v článku slovo „problematický“? A odkud vzal Palata důvody pro své tvrzení (dokonce z podtitulku!), že samy koaliční strany jsou „problematické“?

Skoro už samozřejmý a v daném řádu věcí je fakt, že se Palata neobtěžoval v článku ani sebestručněji vysvětlit obsah, smysl a míru pravomocí funkce státního tajemníka ministerstva, nenapsal nic o tom, jak a proč byly tyto posty vytvořeny, proč je neznáme z naší domácí scény atd. Dokonce, kdybych chtěl být škodolibý, připomněl bych, že jediným takovým vlivným státním tajemníkem v našich novodobých dějinách byl Miroslav Macek na ministerstvu zdravotnictví, který přišel s kontroverzní, ale konec konců jedinou polistopadovou systémovou reformou zdravotnictví. To, že nebyla realizována, je možná hlavní příčinou dnešní vleklé krize tohoto resortu.

To všechno však měl a mohl napsat Luboš Palata ve svém článku o slovenských státních tajemnících. Místo toho ale čtenáři předložil informačně polovičatý a názorově jednostranný propagační text, jaký v seriózním listu nemá co pohledávat.

(Psáno pro Česká média)