Ve středčních LN vyšel na titulní straně s přesahem do strany názorové rozsáhlý článek šéfa televizních odborářů Antonína Dekoje, známého již z časů tzv. televizní krize ze zimy 2000. Dekoj, který tehdy svou odborářskou imunitou zaštítil odboj některých zaměstnanců proti tehdejšímu řediteli Hodačovi, se nyní, kryt stejnou odborovou nedotknutelností, pouští do dnešního ředitele Jiřího Janečka.

Sama skutečnost, že do boje proti Janečkovi vytáhl hlavní odborář, který je dle zákona de facto nepropustitelný, vypovídá víc než výmluvně. Dekoj vyčítá Janečkovi, že změnil logo ČT a vetknul (ovšemže se souhlasem Rady ČT, jinak to ani nejde) do levého horního rohu obrazovky místo tradičního obrázku zmenšené televize prostá transparentní čísla 1, 2, 24… Dekoj se rozhořčuje nad faktem, že zmizela ona tradiční obrazovčička, která podle Dekoje byla „světoznámou obchodní značkou“.

V tom je skryt hned dvojí problém. Jednak ČT není obchodní společnost, je to veřejnoprávní televize a její rolí není orientovat se na svůj brand, na budování obchodní značky a obchodování v jejím jménu. A druhá otázka: opravdu je pan Dekoj přesvědčen, že logo ČT je „světoznámé“? Podobné slovo by jistě sedělo v případě 20th Century Fox, Walt Disney, Pixar, Dreamworks (z filmových producentů) či u CNN či BBC (zůstaneme-li na televizní půdě). ČT do této řady nepatří a ani nemůže. Opět: není to její úlohou. Není to světové médium, má roli vymezenou půdorysem, na němž působí, a publikem, které si je platí.

Dekoj se též okrajově dotýká toho, co je tedy ta veřejnoprávnost. Co je smyslem ČT. Dochází k tomu, že to je souhrnné označení pro seriózní produkci, která by se neměla vnějškovými symboly a obecně svým chováním poměřovat s komerční konkurencí. Ale s tím asi nikdo moc nepolemizuje. Není však jasné, a Dekoj to svým článkem nevysvětlil, v čem spatřuje nebezpečí změny v novém grafickém odlišení jednotlivých kanálů ČT a čím tato změna ovlivní její perspektivu, Dekojem plasticky narýsovanou v náležitě černých, avšak ničím nepodložených privatizačních spekulacích. A čím dojde k narušení oné posvátné veřejnoprávnosti.

Antonín Dekoj zapomněl na řadu věcí. Předně: síla média není v jeho logu, ale v jeho důvěryhodnosti. Když vezmu nejbližší sousedy, tak tam se z STV 1 resp. 2 v běžném hovoru také už dávno stala „Jednotka“ a „Dvojka“, a nic to neznamená ve vztahu STV k Markíze či JOJce.

Dekoj ale učinil nejvážnější přešlap ve věci zcela zásadní: Jako šéf odborové organizace (tak je podepsán pod článkem, a dá se to tedy vzít jako stanovisko hlavy této organizace) by se měl vyjadřovat především k otázkám pracovněprávním, k sociálnímu a zaměstnaneckému postavení odborářů, které zastupuje, popř. komentovat některé aspekty hospodaření ČT, které se sociální situace odborářů týkají. Mám za to, že změna logoznaků takovým tématem, jímž by se měla zabývat odborová grémia, opravdu není. Proto si musím položit otázku, k čemu vlastně Dekojův článek slouží. Je to vyjádření politického postoje (sám Dekoj jmenovitě zmiňuje politické aspekty fungování ČT), spojené s kritikou osoby generálního ředitele. Tato kritika ale není vedena, jak by slušelo, v rovině odborové, nýbrž v rovině pavlačové. A o to hůře, když je vedena člověkem, jenž si je vědom své – odbory pojištěné – neodvolatelnosti.

Dělá to na mě dojem, při vší úctě, že se tu vrchní odborář stal lafetou, na kterou někdo jiný klade hlaveň a možná ještě někdo úplně jiný do ní pak láduje patrony. Bylo by mnohem statečnější, kdyby na světlo vystoupili ti, kdo panu Dekojovi tyto názory do pera diktují, a riskovali své – odborově patrně méně kryté – pozice. Kdyby převzali svou osobní odpovědnost za své názory, a tím jim dodali věrohodnost. Pak by teprve diskuse o kladech a záporech managementu ČT měla smysl a váhu.

(Psáno pro Česká média)