Co může vést vedoucího rubriky deníku Hospodářské noviny (HN) k tomu, aby napsal na stránku svého mateřského listu nastupujícímu premiérovi cosi jako otevřený dopis, v němž mu otcovsky radí co a jak? Snad samolibost, jakási intelektuální přezíravost a vůbec odcizení skutečnosti. V textu, který šéf stránek HN se záhlavím Názory Tomáš Němeček nazval

Panu Topolánkovi na uvítanou

, jeho autor nazývá povolební politiku předsedy Občanské demokratické strany fraškou. Jenže ono se tak trochu dá říci totéž o mudrlantském a současně nadutém i pokryteckém vzkazu novináře čerstvě jmenovanému předsedovi vlády, ne docela nepodobnému plácnutí mokrým hadrem i poklepání po rameni zároveň.

Němeček napsal Topolánkovi, že je všem pro smích a skrz prsty se na něj dívají i spolustraníci. Na nejbližším kongresu mu patrně zakroutí krkem. S gustem zopakoval po lídrovi ČSSD Jiřím Paroubkovi, že bez něj „si Topolánek ani ruce neumeje“. S úsměvem tenoučkým jako nůž si zaspekuloval o tom, jestli se třeba Topolánkovi za zády na něj prezident s Paroubkem nesmluvili. S úšklebkem zauvažoval o tom, jak je pro Topolánka nemožné sestavit kabinet, který by mohli tolerovat současně sociální demokraté i lidovci. A s potěšením vylíčil, kterak manželka Topolánka vytrestala, za jeho avantýry.

Když takto vedoucí redaktor HN dostatečně popsal bídu a ubohost nově jmenovaného ministerského předsedy a nejspíš měl před očima lidskou trosku s hrudí zmáčenou slzami a rameny svěšenými zoufalstvím, jal se mu blahovolně dodávat ztracené sebevědomí.

Paroubek se prý bojí předčasných voleb, a tak možná Topolánka chvilku vládnout nechá a i kdyby to bylo na pár týdnů, ODS by za to měla být vděčná…
HN se považují za seriózní noviny a v mnohém je to pravda. Posměvačná osobní proklamace redaktora adresovaná určitému politikovi však se solidním tiskem nemá nic společného. Postrádá jakou informační hodnotu, protože se v ní objevují jen údaje již dobře známé. Nemá ani analytický význam, jelikož ty staré informace nezasazuje do nových souvislostí kromě vlastní špatně skrývané antipatie k Topolánkovi. Takové sdělení žurnalisty je čtenářům k ničemu. Autorovi ovšem může v něčem ulevit. Tak to dopadá, když novinář zapomene, že noviny nejsou jeho a neslouží mu jako nástroj vlastních tužeb.

(Psáno pro Česká média)