Člen Rady České televize Jiří Voráč obdržel od Nadace Charty 77 cenu Františka Kriegela. Prý za „osamocený zápas v Radě České televize“. Málem i slza dojetí by ukápla. Jako obvykle, ve skutečnosti je všechno jinak.

Znám tyhle týpky z mediálních rad jak své boty. Považují se za vyvolené majitele jediné pravdy, sami o sobě mají to nejvyšší mínění. Kdykoli však se svým názorem neuspějí v demokratickém hlasování, pospíchají ke spřáteleným novinářům postěžovat si, jak jsou ti ostatní špatní a zmanipulovaní. Spříznění žurnalisté o nich pak píší oslavné články. Rada pro vysílání měla svého Wagnera, Rada České televize má – jak vidno – svého Voráče.

Souručenství hochů, co spolu mluví (rozuměj – co si navzájem podporují své kšefty), nyní svoje absurdní divadélko ještě vylepšilo. „Osamocený zápasník“ Jiří Voráč obdržel metál. Figurku je třeba podepřít, také nové téma k dalším oslavným ódám se hodí. Ve skutečnosti je to ovšem cena za křiváctví a nekolegialitu. Je totiž vrcholně nemravné být členem kolektivního orgánu, mít možnost v rozpravě ostatní přesvědčit o své pravdě, zúčastnit se hlasování, a když se svým názorem neuspěju, organizovat proti rozhodnutí většiny petice. Pokud za tohle ještě někdo uděluje ocenění, poztrácel veškerou soudnost.

Máme co do činění se stále stejnou partičkou okolo Břetislava Rychlíka. A to, o co tu jde, nejsou ideály, nýbrž peníze. Kdokoli jejich penězovod napojený na veřejnoprávní televizi ohrožuje, musí být zneuctěn a odstraněn. A je úplně jedno, zda se jmenuje Drahoš, Burian, Fibingerová a nebo nějak jinak.

A tak lobbistický vyslanec Rychlíkových ekonomických zájmů v České televizi Jiří Voráč ve veřejnoprávní radě kalí vodu, aby pak Rychlík mohl vymýšlet petice, které Voráč dává podepisovat okruhu přátel, z nichž někteří jsou členy klanu a jiní jen naivní důvěřivci, netušící, že si z nich Rychlík s Voráčem učinili užitečné idioty. No a nakonec se hoši navrhnou na vyznamenání.

A profesor František Janouch z Nadace Charty 77 má nyní nesplnitelný úkol. Protože musí hájit renomé prestižní nadace, musí hájit i problematické rozhodnutí, o kterém už minimálně tuší, že bylo šlápnutím vedle. Koneckonců, jak sám říká, Voráč nebyl jeho kůň, on navrhoval Jana Palacha. Rychlíkova klika si ovšem prosadila Voráče. Je dvojnásob nechutné, že právě na úkor Palacha. Udělení ceny Františka Kriegela Jiřímu Voráčovi je bezkonkurenčně nejhloupější a nejostudnější ocenění roku.

11. 4. 2008, www.petrstepanek.cz