Hned po druhé světové válce byl v Evropě nastartován proces oddělování nejdůležitějších médií od státu a novin od politických stran. Stará Evropa byla přesvědčena, že nezávislost médií je jedním z předpokladů fungující demokracie. Jen tak mohou média v naší civilizaci plnit kontrolní funkci ostatních pilířů demokracie, tedy moci zákonodárné, exekutivní a soudní.

Zdá se, že i toto tabu padne. Generální ředitel německé státní pošty (v budoucnu se má privatizovat) Klaus Zumwinkel se nechal v minulých dnech slyšet, že hodlá vydávat své vlastní gratis noviny. Díky poštovnímu monopolu by samozřejmě získal stát i monopol na evidentně největší německé noviny. Každá domácnost by je mohla dostávat zdarma až do domu.

V minulosti se sice objevily obavy, že by v budoucnu televizní stanice mohly patřit telekomunikačním sítím, a noviny poštám, ale předpokládalo se, že tyto firmy budou privátní a stejně byly artikulovány obavy ze silné koncentrace, tedy ohrožení plurality názorů.

Pošta sice vydělává miliardy, ale tohle je nehoráznost mimo jakákoliv měřítka, komentují tento výrok ředitele mediální odborníci. Žádný rozumný člověk přece nemůže minimálně 400 milionů eur ze státních peněz investovat do levného žurnalismu a ještě navíc neplatit daně z přidané hodnoty, řekl ředitel vydavatelství Westdeutsche Allgemeine Zeitung Bodo Hombach, který dokonce vyhrožuje masivním protiútokem.

Znalci mají ale obavy z toho, že instituce, jakou je pošta, která má k dispozici hodně peněz a lobbistů a jejíž dlouhé prsty sahají až do Evropského parlamentu, by byla možná schopná všeho. Zvláště za situace, kdy média sama porušila už skoro všechna dostupná tabu. De facto stát využívá situace, do níž se média dostala sama svou vlastní vinou, když spojila i zprávy s byznysem, jak na to upozorňují různé výsledky průzkumů. Tím se zcela vyřadila z respektovaného kulturního provozu.

Bodo Hombach to komentoval slovy: To, co předvádí německá pošta, připomíná chování ruského Gazpromu. Vlastně to není až tak moc překvapivé, uvážíme-li, že právě od této firmy se nechá platit i bývalý německý kancléř Gerhard Schröder.

Euro 49/2007

Autor je novinář a spisovatel