Někdy se člověku v hlavě spojí jedna nová informace s dvěma jinými staršími, jako mně v tomto případě.

První informace je od jednoho známého novináře, který pravil, že mnozí novináři se vyhlašují za „hlídací psy demokracie“. A přitom všechno, co dělají, je, že stejně jako pejsci očuchávají „politické rohy“. Kde zanechali političtí psi své stopy, tak jak to dělají pejsci skuteční. A to, co vyčuchají, vykládají jako úžasné objevy a vlastní myšlenky. A protože si pejsci také rádi očuchávají své zadky, jak každý majitel psa ví, mám dojem, že si i pracovníci medií rádi očuchávají „pachové žlázy“ význačných pejsků, aby mediálně „voněli“ stejně jako nějaký velký hafan.

Malér je, pokud si spletou psa s kojotem anebo, ráčejí odpustit, s volem. A šíří vůni - tedy myšlenky – naprostého vola jen proto, že je velký a vymočí toho nejvíc. Takže je nejvíc cítit.

Podíváme-li se do světa medií na ty volské myšlenky, nemusíme chodit daleko do minulosti. „Vůně“, jak se ukázalo, umělá a chybná, toho nejvíce naparfémovaného pejska mezi pejsky, a mezi lidmi, Obamy, se ukázala jako… no… falešná.

Vzpomínáte si, jak nebylo českých novin a televizních hlasatelek, které by neprojevovaly exaltické nadšení pro muže nového duševního světa? Míšence vydávajícího se za černocha, dotyčného Obamy? „Do hýždí vlezizmus“ obamistů dosahoval na stránkách našich novin servilnosti článků oslavujících genialitu generálního tajemníka ÚV KSSS, soudruha Brežněva. A všichni předstírali, že celý národ je okouzlen heslem „Yes, we can“. U televizních hlasatelek jsem se obával, aby je při vykřikování o genialitě Obamy nepostihl orgasmus v přímém přenosu.

Až na část vysokoškolské mládeže a pražské kavárny se ve skutečnosti většina národa dívala na tohohle týpka s větším či menším podezřením. Na to, abychom jím byli okouzleni, na to jsme viděli už příliš mnoho slibovačů zářných zítřků.

Kamarádi ze zahraničí mi pak psali: „To jste se skutečně všichni zbláznili, že skáčete na špek něčemu takovému, jako je Hussein Obama?“ I vysvětloval jsem jim, že naše noviny nejsou náš národ. A že na Obamu by si tady většina lidí nevsadila ani pětník. Kamarádi emigranti se divili. A co psali o našich mediích, nemohu reprodukovat.

To, že jsme v tom nebyli sami a že ve Švédsku zblbi tak, že dali Obamovi Nobelovu cenu za nic, nikoho neomlouvá. Já když byl kluk a argumentoval jsem, že „oni to dělají taky“, říkala moje maminka: „Kdyby Tonda skočil z třetího patra a zlomil si obě nohy, udělal bys to taky?“ No, neudělal bych to.

Fakt je, že psát nadále o Obamovi s plamenem nadšení v oku po zjištění, že dotyčný je pravděpodobně nejmizernější president, jakého kdy v USA měli, dnes už nejde. A nelze zatajit, že se dnes velká část Američanů domnívá, že Obama je pro bezpečnost USA větší nebezpečí než Putin. Což donutilo nejnadšenější bývalé jásače k rezervovanějšímu tónu.

Nechci být moc jedovatý, sám jsem občas napsal věci a za pár let jsem se podivoval svojí tehdejší naivitě.

Ale když vypukl celoplanetární malér zvaný „Arabské jaro“, o genialitě tohoto dění napsali evropští publicisté nejprve statisíce oslavných článků. Jak přes kopírák, neb tak „voněl“ jejich největší mediální „pes“. U nás pak dosti šílená levicová tiskovina Guardian. Z které všichni už dvacet pět let opisují, co to dá.

Ke konci oslavných článků o úžasném „jaru“ vypukla občanská válka v Sýrii, vznikl Islámský stát, rozpadla se Libye a vraždy vypukly po celém světě. Blouznění mnoha našich mluvících hlav a píšících rukou ukazovalo, že se mnozí nepoučili. Nezdá se, že by někdo z nich něco pochopil. Většina českého zaostalého obyvatelstva naopak od počátku považovala arabské jaro za politické šílenství vyprovokované mnoha faktory a podporované ideovými a mediálními blouznivci. Načež byla touto naší elitou označena za zaostalce, xenofoby, fašisty a počastována jinými podobnými přívlastky. Media měla pocit intelektuálního vítězství a mlčící většina si myslela své.

Není možno vyjmenovat všechny nesmysly, módní vlny a podobné věci, co se naší mediální špičce skutečně v posledních desetiletích „povedly“.

Ovšem poslední velká domácí mediální blamáž stála za to. Na mediálním obzoru se objevil „KONVOJ“. Vajennyj i amerikánskij! Ihned se probudily skupiny místních mašíblů a placených agentů z Moskvy. Media zajásala! Bude o čem psát! Bude možno „dělat vlny“! Podle mnoha novinářů u nás nepřekonatelného hesla, že čím víc je to negativní a lidsky větší prasárna, tím lépe! Po většinu medií.

Takže to za pár dní vypadalo, že až vjedou vojáci US na naše území, povstane proti nim lid ve spravedlivém hněvu, páč mi tady žádné okupanty nechceme! I vrhne se na nenáviděné Amíky a s pokřikem „Ami go home““ je zažene zpět do zaostalého, morálně nevyvinutého Polska. A náš pracující lid v rukou s rudými prapory zachrání nezávislost a čistotu našeho státu.

To blbnutí bylo tak velké, že jsem byl zavalen poplašenými maily ze zahraničí, jestli je to pravda a co budu dělat. Napsal jsem, že nic, že tady zase někdo blbne a někdo to platí. Ovšem, jak se ukázalo, celý svět koukal jak puk a americká diplomacie byla poplašena. A velení US Army vydalo vojákům konvoje příslušné pokyny, kdyby se něco dělo.

Já sám měl obavy, že pod mediální smrští, dnes a denně živenou hlavně z České televize, se nechá vyprovokovat nějaký idiot. A půjde na kolonu házet rajčata, vajíčka anebo (aby ukázal, jak je „světový“ podle arabských zvyků) boty, a nedej bože nějakého magora napadne vytáhnout airosftovou pistolku a půjde si zastřílet na imperialistické Amíky. Jako ten magor, co vyhecován medii a mediálním lynčem Václava Klause si došel na něj „zastřílet“.

Jak říkaly naše babičky „Gott sei dank“, dopadlo to dobře. Ovšem nikoli díky hlavním mediím, ale spíše obyčejným lidem na síti. A také, mohu-li nás trochu pochválit (podle hesla, které říkával režisér Bouma, „musíme si to pochválit, nikdo jiný to za nás neudělá“), přispěl k tomu i Neviditelný pes.

A tak se k údivu našich i zahraničních medií a politiků změnila jízda kolony „Dragounů“ ve všeobecnou lidovou veselici, cestu vítězů doprovázenou vlajkami USA (nikdy by mne nenapadlo, že jich lidi doma tolik mají) s jásáním a bratřením. I přeopatrní a dlouho kličkující politici, když to tak dopadlo, si přišli do Ruzyně přihřát svojí polívčičku.

Pohled na televizní tváře a četba článků těch, co před třemi dny říkali a psali, jako kdyby jim to Moskva přímo diktovala, byl nezapomenutelný. Mluvící hlavy mektaly a koktaly a nejlépe to vymňoukla televizní čtyřiadvacítka, když si ve středu pozvali na monitor jakéhosi odborníka z Brna a ten jim to všechno pochválil, jaký byli kabrňáci.

LN 31. 3. 2015 uveřejnily na poslední straně (!) nevýrazný článek „Mlčící většina promluvila: Na Západ!“ V něm sociolog a ředitel STEMu Hartl pravil: „České veřejné mínění je většinou vážlivé. Když to přeneseme do obyčejné řeči: uvidíme počkáme si, vyneseme soud později.“

V tomto případě je možno jeden soud vynést ihned. Mediální scéna už je od skutečného života a názorů národa zase tak daleko, jako byla před Listopadem. Žije si ve své kleci a v „pražské kavárně“. Lid a národ ji nezajímá a jeho názory už vůbec ne. A ideály už vůbec ne. Hlavně aby byla senzace, kdyby se měl někdo pověsit (jako v případě onoho tatínka dvou děvčátek). Media očuchávají nejraději zahraniční patníky a zadky nejvíc štěkajících psů. Místo aby používala vlastní hlavu.

No, a kdybyste chtěli vědět, jak jsem přišel na ten titulek, tak mne ta celá situace a mediální scéna dojmově nějak donesla do doby normalizace. A ta slova jsou z jedné novely B. Hrabala, kde řezník zařve na zákazníka naklánějícího se příliš blízko k prodávanému masu: „Čuchejte si ke svý pudeli!“ Neboť ten řezník neuměl říkat „r“.

Já bych napsat „r“ mohl, ale nemohlo by to zase být v titulku.

A jinak ono je to těžký. Už zase náme „lid“, co je úplně jinde než tzv. elita. Jak pravila jedna figura ve hře Bertolta Brechta: „Generále, ten národ neposlouchá, ten národ je nutno vyměnit…“ Což se jaksi soudruhům v NDR ani jinde nepovedlo a nepovede se to ani dnes.

Foto: Jan Čech