14.10.2019 | Svátek má Agáta


MÉDIA: Nechte si to vaše citové vydírání!

21.5.2015

Přestupem bývalého disidenta, chartisty a člen Správní rady Knihovny Václava Havla Jana Macháčka do média vlastněného Andrejem Babišem se kruh uzavřel. Došlo ke splynutí tzv. „pravdoláskařů“, jejichž guru Václav Havel byl hlavním propagátorem nepolitické politiky, a současného nepolitického směru politiky reprezentovaného spasitelem Babišem a jeho svitou. Ostatně Babiš sám se odkazu Václava Havla v tomto směru, byť nepřímo, hrdě hlásí. On přece není politik, on má vykasané rukávy a maká. Ve svém dnešním komentáři se však nechci věnovat Babišovi a dokonce ani nechci rozebírat ono dojemné splynutí exdisidentských a babišovských kruhů.

Rád bych reagoval na mediální masáž spojenou s přistěhovaleckými kvótami, jež navrhuje Evropská komise. Spousta našich mainstreamových novinářů se předhání v tom, aby Čechům nastavila zrcadlo a pokárala je za jejich nechuť přijímat určenou kvótu uprchlíků. Jako poslední se tohoto hutného tématu chopil právě zmíněný moralista Jan Macháček. Ano, ten člověk, který neváhal za pár grošíků popřít svoji minulost a dát se do služeb Andreje Babiše. Macháček tepe nejenom malost obyčejných Čechů a Češek, ale „odvážně“ se pouští i do politiků. Sobotka, Chovanec, Zeman a spol. totiž zatím drží basu s veřejností a kvótám se brání.

Citově rozjitřený Macháček píše o dobrém srdci, soucitu, vroucí empatii a nezištném humanismu, který prý nejenom politikům schází. Na podobná slova jsme od lidi jeho typu zvyklí. Plná ústa vznosných slov, za kterými se bohužel nic neskrývá. Macháček a spol. píšou všichni v podstatě stále jedno a to samé. Kdo kritizuje návrh Evropské komise, tak je zpátečník, citově deprivovaný mameluk a navíc xenofob, který se nechce otevřít jinakosti. Macháček navrch přidává slovo „solidarita“. Měli bychom prý ulevit Německu, Itálii a dalším zemím, kam hojně směřují stovky tisíc uprchlíků ročně. Macháček coby správný elitář pohrdá svými čtenáři. Proto v textu klopotně vysvětluje, co to znamená, na příkladu „drbajícího se jezevce“, co tento pojem znamená.

Působí to hravě a v neposlední řadě lidsky. Kdo z nás by také neměl rád zvířátka, viďte? Když pomíjím jeho báječnou kreativitu a ryzí člověčinu, potom je jeho výklad naprosto chybný. Opět je vše zabaleno do krásných a vzletných slov. Jak jsem již ovšem zmínil o odstavec výše, nic víc tam bohužel není. „Přeběhlík“ Macháček totiž od začátku pláče na špatném hrobě. K solidaritě se dá vyzývat v případě, že dojde k nepředvídatelé katastrofě v podobě povodně, zemětřesení, epidemie či rozsáhlého a ničivého požáru. Pokud však uprchlíci ze třetího světa poruší zákony a zaplatí ilegálním převaděčům, aby je dovedli do země zaslíbené, potom jsou jakékoliv výzvy k solidaritě absolutně mimo mísu.

Aby nevznikla nějaká mýlka. Já osobně netrpím absencí empatie. Kdysi jsem v rámci IQ testu absolvoval příslušné a na stupnici od 1 do 10 jsem skončil na druhém stupínku. Stručně řečeno, o takové empatii se může většina lidí jen zdát. To samé se opakovalo na škole při podobně koncipovaném testu v rámci hodin psychologie. Tam jsme společně s kamarádem získali nejvíce bodů ze všech asi 60 přítomných spolužáků. Dokážu se dojmout, pomáhám starým lidem, netýrám zvířátka a i jako příslušník silnějšího pohlaví nemám problém se slzami. Stejně tak ale vím, co to znamená citové vydírání, což je přesně to, čeho se dopouští v případě přistěhovalců Macháček a mnozí další novináři z České republiky i zahraničí.

V jistém německém médiu se například podivovali nad tím, proč nechtějí Češi otevírat přistěhovalcům svoji náruč, když sami v minulém století mnoho z nich usilovalo o azyl na Západě. Nevím, jestli je to záměr či neznalost, ale porovnávají neporovnatelné. V roce 1948 či 1968 odjížděla z Československa elita sestávající z lékařů, inženýrů, literátů apod. Někteří z nich mluvili cizím jazykem. Brali s sebou své rodiny a vzhledem k poloze naší země měli v náboženské, společenské a kulturní oblasti prakticky identické zkušenosti jako obyvatelé zemí, kam směřovali. Nic z výše uvedeného se ale přece o mladých dvacetiletých Nigérijcích či Afgháncích říci nedá. Nebo snad ano?

Tato kauza má dvě roviny. Za prvé bychom prý měli být solidární s uprchlíky a za druhé bychom prý měli být solidární se státy, jako je Itálie, Španělsko, Řecko a samozřejmě Německo, které je hlavním iniciátorem kvót. V jeho případě je důvod zřejmý. Každoročně do země přichází téměř půl miliónu přitěhovalců a ti nyní tvoří až pětinu obyvatelstva. Multikulturalirmus vypadá báječně na papíře, ale stojí obrovské peníze a přináší s sebou zvýšenou kriminalitu a pnutí ve společnosti. Naproti tomu Itálie a další jihoevropské státy mají tu smůlu, že mají moře, přes něž uprchlíci připlouvají. Nedivím se, že společně s Německem apelují na ostatní státy, aby se s nimi o uprchlíky podělily.

Tedy... vlastně nechápu. Ti lide porušili zákon, protože ilegálně pronikli na území cizího státu. Dobře vědí, co riskují, když se svěřují do rukou překupníků s lidmi. Nikdo je nenutí, aby dali svůj život všanc a pustili se do takového nebezpečného dobrodružství. Ve většině případů nemají Evropě co nabídnout. Oni sami pouze požadují. Sociální dávky, respekt, práci, bydlení a lepší život jako takový. Občas se stane, že svoji pouť za lepším životem zaplatí životem. Macháček a spol. neřeší, že nás tito cizinci s naprosto odlišnými náboženskými, kulturními a společenskými kořeny citově vydírají. Po nás se pouze požaduje, abychom projevili soucit a podělili se s nimi o bohatství země, které naši předci v potu tváře budovali po celá staletí. Nikdo z vášnivých příznivců poskytování azylu nechce slyšet nic o tom, že není možné přijmout do Evropy celý svět. Prostě musíme, protože jinak jsme bezcitní a sobečtí běloši.

Ne, já se podobným způsobem citově vydírat nehodlám. Stejně tak na mě, prosím, nechoďte se solidaritou s jihoevropskými státy a Německem. Španělsko, Itálie a Řecko nemají povinnost šatit a živit uprchlíky, kteří neoprávněně vnikli na jejich území. Proč si nevezmou příklad od Austrálie? Ta zavedla podobná opatření před několika měsíci a příval uprchlíků se ihned zastavil. To samé musí učinit Evropa. Navzdory falešným a prázdným tlachům o soucitu a solidaritě. Pomáhat můžeme jistě celému světu, ale ne tak, že jej pozveme k sobě do obýváku. To není vhodné řešení pro nás, ale ani pro miliony běženců, kteří se domnívají, že Evropa unese všechno. Mýlíte se. Neunese. Vy a vaši zastánci pouze přispějete k tomu, že postavíte Evropany proti sobě. Vážně si přejete/přejeme něco podobného?



DENÍK MÁMY: Moje práce zaplatí akorát školku
DENÍK MÁMY: Moje práce zaplatí akorát školku

Když člověk hledá, najde. A někdy vyzkoušíte to, co jste tak dlouho sháněli, ale dojde vám, že to vlastně vůbec není práce pro vás.






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.