Právo přineslo v pátek 16. července 2010 obsáhlý a dost konkrétní rozhovor s generálním ředitelem České televize Jiřím Janečkem, který před krátkým časem nastoupil své druhé funkční období a bude řídit veřejnoprávní televizní vysílače další čtyři roky. To je hlavní důvod, proč máme povinnost jeho slova zevrubně zkoumat.

V rozhovoru se totiž hovoří o generační výměně, restrukturalizaci, rostoucích nákladech, stagnujících příjmech, optimalizaci nákladů, ale zcela absentuje jakákoliv základní představa o náplni veřejné služby, z které by všechny zásadní změny měly teprve vyplývat. Vyměněn byl i šéf zpravodajství, jehož stanici ČT24 sledovanost stoupá. „Share“ má dokonce kolem tří procent a zpravodajský kanál BBC jen kolem jednoho procenta.

Česká televize by měla mít nejprve sama jasnou představu o tom, proč existuje, jak má být financována, aby si zachovala co největší samostatnost na politickém provozu. Jen přesně definované úkoly, tedy cíle, nám definují cesty, jak těchto cílů dosáhnout. V minulých čtyřech letech byly úkoly jasné: vybudovat řádně dva nové kanály ČT 24 a ČT 4. Podobné zcela konkrétní cíle pro další čtyři roky zatím neexistují. Personální změny a úspory nemohou být nikdy programem žádné instituce, natož mediální, v níž - na rozdíl třeba od reklamních agentur - hraje zkušenost zcela zásadní roli. Proto se v prestižních médiích klade velký důraz na kontinuitu: na výchovu vlastních mladých kádrů, které nesou dál etické a profesionální návyky každé kvalitní mediální instituce.

Pokud cíle veřejnoprávnosti nejsou definované, a to ani obecně, ani konkrétně, vůbec vlastně nevíme, co ohlášené změny znamenají a jaký budou mít dopad na instituci, v které se uskuteční. Nebo dokonce jestli takové změny nepovedou k tomu, že bude snáze sama existence veřejnoprávních médií ještě silněji zpochybňována. K takovým pokusům by mohl být brzy otevřen velký prostor zvláště poté, co budou na Slovensku zrušeny poplatky za veřejnoprávní rozhlas a televizi. To by mohl být dobrý vzor i pro některé naše politiky, kteří by v takovém kroku mohli vidět další šanci, jak lépe ovládnout tato média.

Vzhledem k tomu, že ve Spojených státech dochází k velké politizaci televizí: nestrannou CNN převálcovala pravicová stanic Fox News, na niž se dívá 1,9 milionů diváků, hned za ní je levicová MSNBC a teprve na třetím místě se umístila CNN s o něco více než půl milionem diváků. Proto lze s velkou pravděpodobností předpokládat, že podobný vývoj dorazí i do Evropy. Za takové situace pak Public Broadcasting Service v USA a veřejnoprávní televize v Evropě by měly hrát mnohem důležitější roli, a sice vytvářet to, co se nazývá sjednocující prostředí, které umožňuje kvalifikovanou diskusi ve veřejném prostoru. Jinak by byla oslabena demokratická struktura zvláště zemí střední Evropy. Veřejnoprávní média by tudíž měla překládat ptydepe politiků do přirozeného jazyka, PR blemblem jazyk a emocionální ejakulace bulváru do srozumitelného jazyka, stejně jako na druhé straně specializované jazyky s přiměřeným zjednodušením do jazyka pro širší vrstvy obyvatelstva. Taková práce ale vyžaduje kvalifikované lidi s velkou zkušeností, už také proto, že velice často redaktoři v elektronických médiích mají jen minuty na rozhodnutí, jaké zprávy do vysílání zařadí.

Pokud ovšem dojde například ve zpravodajství k velkému zemětřesení, protože nový šéf si přivede nové zástupce, ti zase si zvolí nové podšéfy a ti se některých lidí zbaví, protože preferují jiné, mohla by generační výměna i snížit kvalitu celého programu zvláště třeba tak úspěšné stanice jako je ČT 24.

(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)

Autor je novinář a spisovatel