Přiměl nezletilou dceru, aby bušila baseballovou pálkou do polštáře a představovala si, že mlátí Romy. Pak to dal na Facebook. Udělal špatnou věc. Demokratický režim ho prostřednictvím své justice potrestal.

Dvanáctiměsíčním žalářem s podmíněným odkladem na tři léta. Neměl být tento muž spíše oceněn? Jistěže ne – hned vysvětlím, proč se takto provokativně ptám.

Neuplynul ani týden a v prestižní soutěži Czech Press Photo se fotografií roku stal snímek nazvaný „Hizballáh, oslavy vítězství nad Izraelem“.

Ve stejné zemi, tedy v České republice, kde jsme potrestali muže navádějícího k rasismu, se dostalo nejvyššího ocenění snímku oslavujícímu terorismus. Neboť Hizballáh je teroristická organizace, jejímž prvním cílem v pořadí je likvidace Izraele. Ovšem nejen státu, ale i jeho židovských obyvatel.

Důkazů pro to je celá řada, zde screenshot webu The New York Sun z 11. března 2005, kde se v úvodníku „Nasrallah ́s Nonsense“ píše (v modrém, nad šipkou)

Tedy: Prohlášení Hizballáhu z roku 1992 slibovalo: „Je to otevřená válka až do eliminace Izraele a do smrti posledního Žida na Zemi.“ V roce 2002 šejk Nasralláh (šéf Hizballáhu – LS) byl citován libanonskými novinami Daily Star, jak povzbuzuje Židy ke stěhování do Izraele: „Když se všichni shromáždí v Izraeli, ušetří nám to trable, které bychom měli, kdybychom po nich museli jít po celém světě.“ Rozuměj: kdyby jim šli po krku a museli je nahánět po všech kontinentech.

Čím se tento postoj liší od postoje Hitlera a jeho ďábelského režimu?

Citovaný šejk Nasralláh je stejný šejk Nasralláh (celým jménem Hasan Nasralláh), o němž se na webu Czech Press Photto v doprovedném textku k vítěznému snímku píše:

Na stadion, kde se odehrávaly oslavy Hizballáhu a kde jsem snímek pořídil, mě pozvali místní známí. Tisíce zfanatizovaných lidí, dav podpořený vysokou úrovní propagandy. A tak zde rovněž vznikla fotografie chlapce, který za podpory svých kamarádů se zlatým „boxerem“ na ruce zpívá bojové chorály a všichni mávají vlajkami na počest jejich lídra Hassana Nasralla.“ (Slova autora vítězné fotografie Martina Bandžáka.)

Dosud jsem se domníval, že snímky tohoto druhu v tak prestižní přehlídce mají svoji „přidanou hodnotu“ - své „politické“ či společenské poselství. Zde mi však uniká smysl. Je to podobné, jako bychom ocenili snímek německých vojáků, kteří oslavují úspěšné završení „Operace Lidice“. Nejspíš by po čistě fotografické stránce, bez dalšího kontextu, také bylo co ukázat – ale bylo by to v souladu s hodnotami, jež vyznáváme? Nebylo by to poplivání památky obětí lidické tragédie?

Ocenit snímek chlapce dominujícího jásajícího davu stoupenců teroristické organizace, jejímž cílem je likvidace jednoho státu a jednoho národa, a která v tomto směru vyvíjí patřičné aktivity, a to i mimo vlastní region, je popliváním památky všech nevinných lidí, kdo rukou vrahů Hizballáhu přišli o život, ať už to byli Izraelci nebo kdokoli jiný.

Jistě, nelze srovnávat návodné jednání k rasismu s uměleckým vyjádřením čehosi – ale čeho vlastně? Přiznám se, že letošnímu počinu poroty soutěže Czech Press Photo příliš nerozumím. Vlastně vůbec. Jak také rozumět snímku, který, možná jen kouzlem nechtěného, vytváří dojem, že oslavovat teroristy je správná věc?

V úvodu zmíněný otec se snažil u své dcery vytvořit dojem, byť nepřímo, že mlátit hlava nehlava do Romů je správná věc. Protože není, byl odsouzen.

A nepřímá glorifikace teroristů je co: správná, nebo špatná věc?

***

Screenshot části stránky webu Czech Press Photto. Vítězný snímek 2017 vlevo nahoře.