Jiří Paroubek musí mít radost. V televizi Nova přistál marťanský výsadek. Ale aby se divák nepolekal, Marťané na sebe ve Střepinách raději vzali podobu Stanislava Brunclíka a Kamila Housky. Nechce se totiž věřit, že tu snůšku demagogie o státním rozpočtu by mohli říkat skutečný Brunclík a skutečný Houska.

Skutečný Brunclík a skutečný Houska totiž určitě vědí, že ministr financí Tlustý nesestavil a ani nemohl sestavit svůj vlastní rozpočet, nýbrž pouze s drobnými úpravami musel předložit ten, který vypracoval ještě jeho sociálnědemokratický předchůdce Bohuslav Sobotka. Přehlédnout a posléze divákovi zamlčet časové zasazení tvorby rozpočtu je novinářský zločin. Zrovna tak jako vytvářet iluzi, že během několika dní, které měl Tlustý k dispozici, lze vytvořit rozpočet jiný. Věta „rozpočet ODS je zklamáním“ je na Kojzarovu plaketu.

Dalším stavebním materiálem demagogie Marťana Housky je teze: jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet. Jinými slovy: za stav veřejných financí mohou všichni stejně. Přičemž na další Kojzarovu plaketu aspiruje věta: „Začalo to za Václava Klause.“ Přehlédnout, že schodky posledních rozpočtů ČSSD se od těch Klausových liší až o dva řády, vyžaduje vskutku mimořádnou marťanskou desorientaci.

Že nechyběla ani nepostradatelná demagogická etuda posledních dní, totiž zlý zadavatel inzerátů Tlustý a nepostradatelný Janota, je už jen v řádu věcí. „Měl se pod inzerát podepsat sám,“ říká na adresu Vlastimila Tlustého Marťan Houska, aniž si na své rudé planetě vůbec povšiml, že pod inzeráty podepsán byl. Ani o tom, že existuje cosi jako elementární loajalita, na Marsu zřejmě ještě neslyšeli.

Skutečný Stanislav Brunclík a skutečný Kamil Houska by se měli na marťanské Střepiny podívat. Nechat Marťany takhle hazardovat se svým jménem je totiž na pováženou.

5. 10. 2006, www.petrstepanek.cz