O Bezesných nocích Davida Čálka a Radima Špačka toho bylo v poslední době napsáno víc než dost. Především v souvislosti s tím, že Česká televize tento dokument o tzv. televizní krizi odmítla odvysílat. Prý že už je jinou institucí a nechce se k této etapě své minulosti vracet, znělo zdůvodnění mluvčího Krafla. To je opravdu, ale opravdu – hodně eufemisticky řečeno – velmi veselé zdůvodnění. Dodejme ještě, že Čálek se Špačkem, aniž by stranili těm nebo oněm, se s kamerou a mikrofonem pohybovali jak mezi vzbouřenci, tak mezi Bobošíkovou a spol. Právě tahle konfrontace je s pětiletým odstupem ovšem pro jednu ze stran tehdejšího konfliktu takřka zničující. Hádejte pro kterou?

Diváci veřejnoprávní televize tak zůstali ochuzeni kupříkladu o nezapomenutelný dialog někdejších spolužáků Martina Mejstříka, tehdy „vzbouřence“ a nyní senátora, a Pavla Chalupy, novináře z týmu Bobošíkové, o dialog na téma, čí ta televize vlastně je, který spolu oba aktéři vedli mezi turnikety vrátnice na Kavčích horách. Hádejte, kdo je v onom rozhovoru za evidentního hlupáka? A dodejme, že opět naprosto zničujícím způsobem. Vlastně se není co divit, že Česká televize nechce něco podobného odvysílat. Potíž je pouze v tom, že problémy, které zametáme pod koberec a tváříme se, že neexistují, tím nezmizí. Vyhřeznou pouze o něco později, zato však bolestivěji.

Nedávno jsem si prožil také své soukromé Bezesné noci. Pokrok nezastavíš, takže jsem se jednoho dne rozhoupal, že si různé zajímavosti z obrazovky, které jsem si v průběhu let nahrával na video, přepíšu na DVD. A tak se stalo, že jsem s odstupem pěti let znovu zhlédl i svůj vlastní „archiv“ na téma televizní krize. A všechny ty po různých zaprášených kazetách roztroušené úryvky zpravodajství – jak samotných vzbouřenců, tak týmu Bobošíkové, ale také Novy a Primy – jsem si postříhal do jednoho „dokumentu“, do jakýchsi svých soukromých Bezesných nocí.

Je to vskutku impresivní podívaná. Adam Komers sdělující Jiřímu Hodačovi: „My vás neuznáváme.“ Jolana Voldánová třeštící naprosté nesmysly o protiprávnosti politické volby Rady České televize. Znovu Komers smrtelně vážně vyhlašující „stav ohrožení“ a za ním betlém složený z redaktorů zpravodajství. Vzbouření redaktoři bavící se pouštěním prasátka Bobo. Panoptikální spektákl, dokonalá šaškárna. Jen by člověk nesměl vědět, že to ti lidé mysleli smrtelně vážně a jaké neuvěřitelné škody napáchali.

Ale vraťme se do současnosti. Namátkou: Adam Komers se schoval za odborářskou funkci, sice se stáhl z obrazovky, ale dál zůstává vedoucím regionálního zpravodajství. Jolana Voldánová se usmívá v Událostech. Jiří Janeček je generálním ředitelem. Naopak všichni, co se postavili na druhou stranu, byli k Kavčích hor vystrnaděni. Opravdu je Česká televize jinou institucí, jak tvrdí mluvčí Krafl?

Buďme ale spravedliví. V lecčems jistě ano. Dokonce platí i to, že někteří lidé z Kavčích hor už na vzbouřeneckou minulost dokážou pohlédnout kritickým okem. Třeba právě Janeček. Sám jsem s ním na to téma mluvil. Jenže problém je v tom, že toho jsou schopni pouze soukromě. Navenek se pokrytecky schovají za výmluvu, že Česká televize je dál. Ale kde dál? Tam, co je zapovězeno ohlížet se po vlastní minulosti? Tam, kde se vlastní činy nereflektují? Tam, kde se bere ohled, že se blíží volby a nastavené zrcadlo by na leckterého politika, spřízněného se vzbouřenci, mohlo vrhnout komické prasátko. Zdravá a sebevědomá instituce se přece něčeho podobného nemusí bát.

Sečteno, podtrženo: problém České televize není pouze v tom, že se bojí odvysílat Bezesné noci. Daleko vážnější je, že se tu nenajde nikdo, kdo by měl odvahu sáhnout také do českotelevizního archivu, vybrat z něj to nejpodstatnější z krize a znovu to divákům pustit. A pak okolo toho třeba uspořádat ještě sérii diskusních pořadů. Kdo jiný než právě veřejnoprávní instituce se toho má zhostit? Na základě svých soukromých Bezesných nocí mohu potvrdit, že je to s jistým odstupem nejenom zajímavá, ale také poučná podívaná. Kdo má čisté svědomí, nemá se přece čeho bát.

15. 2. 2006, www.petrstepanek.cz