Zpravodajství České televize stále úspěšněji konkuruje bulvárním kanálům. Zatím ještě postrádá zprávy ze života tzv. VIP „osobností“, ale to, co jsme se dozvěděli 28. 4. považuji vskutku za zprávu století. Ministr školství v demisi musí řešit problém, s nímž se v celé zemi potýkají jedenáctiletí uchazeči o gymnaziální studium. Teto záležitost vzrušuje nejen tyto děti, ale hlavně jejich rodiče, zainteresované pedagogy a všechny televizní diváky, zatím ještě nikoliv v demisi.

A čeho že se týká tento nebetyčný hlavolam přijímacích zkoušek? Inu, složitého problému zda písmeno „ě“ je jedním písmenem, nebo snad dvěma, protože se kupodivu čte jako „je“. K řešení bude jistě přizván Ústav pro jazyk český, stanovena příslušná komise a posléze jistě dotázán i Brusel. Upřímně řečeno, takový problém rozumně uvažujícímu člověku neleží ani v patě, ale ministr už volá na koberec ředitele Cermatu (to je ten ústav, který snad vymyslel ty nesmyslné státní maturity a další hovadiny).

Vyprávěl kdysi můj otec, docent analytické chemie (nar. 1904), že na klasické gymnázium do Vysokého Mýta jich bylo do primy přijato 34, už na konci roku stav výrazně redukován, nejvíce studentů vyhozeno v kvartě a oktavánů zbylo už jen osm. Na jejich maturitním tablu (r. 1922) je profesorský sbor nad abiturienty ve výrazné přesile. Naše maturita na Jedenáctileté střední škole (r. 1957) nebyla také žádnou procházkou růžovou zahradou. Předsedou maturitní komise byl jmenován pedagog z konkurenčního ústavu, tedy jakýsi zárodek státní maturity. Vyhozeni čtyři studenti, tři z nich uspěli po prázdninách. Po 35 letech byly požadavky nesporně mírnější, latinu jsem se učil jako ministrant v kostele. Místo toho nás naučili pečlivě pracovat s logaritmickým pravítkem o jehož existenci dnešní maturanti nemají pochopitelně ani potuchy.

Uplynulo dalších 28 let a maturovala moje dcera na Státní konzervatoři (obor zpěv). Naštěstí ještě v roce 1985 nebyly státní maturity. To by byla zcela ztracena. Přestože posléze vystudovala vysokou školu (na AMU promována na magistru zpěvu), neví dodnes co je to čitatel a co jmenovatel (říkala jim lomenec a lomitel). Nikdo mi nedokáže vyvrátit názor, že státní maturita na školách uměleckého směru je naprostým nesmyslem.

Tento češtinářský horor však nebyl jedinou pobuřující zprávou televizního zpravodajství 28. 4. Dozvěděli jsme se také, že jedna ministryně nechává ve svém bytě bydlet svou dceru za nájem, který je nižší než je v této oblasti zvykem. Redaktoři připojili přesnou kalkulaci, spočítali kolik rodina ušetří, dceru paní ministryně doma obtěžovali a k tomu ještě spočítali, že cesta autem k jejímu domu je jenom o několik minut delší než putování k předmětnému bytu. Tato skutečnost je ovšem o to více skandální, že se jedná o představitelku politické strany redaktorům České televize nepřátelské.

Běžte se vycpat nejenom se státními maturitami, ale s celým tím tendenčním, zaujatým a nesmyslným zpravodajstvím!