V poslanecké sněmovně se odehrála bitva o Českou televizi. Pokud by sněmovna neschválila alespoň dvě po sobě jdoucí zprávy o hospodaření ČT (a na stole jich má hned šest), mohla by odvolat televizní radu a nová rada by mohla odvolat generálního ředitele...

Teorie je to hezká, ale vládní koalici se do rasantních změn nechce. Změna mocenských poměrů v radě viditelně nestojí Ano 2011 za další kolo střetu s těmi „správnými“ médii. Na jaře končí mandát šesti členům rady (z celkových patnácti) a poměry v radě tedy půjde změnit s menším hlukem v rámci běžného režimu jejího doplnění.

ANO a ČSSD se dohodly, že rukou společnou a nerozdílnou podpoří tu část opozice, které poměry v České televizi vyhovují, a zprávy schválí. Žádná bitva se tedy vlastně nekonala.

Zatím ještě doznívá přestřelka o tom, jak Česká televize plní úlohu média veřejné služby. Na straně bojovníků za stávající ČT se do omrzení opakuje mantra o ohrožené nezávislosti - jeden by si málem myslel, že se jedná o justici a ne o jednu z mnoha televizí na mediální scéně.

Ovšem najdou se občas i perly a tu nejperlovatější z nich nám 17.10. na Aktualne.cz dodal Martin Fendrych.

Z jeho komentáře „Ničitelé svobody potřebují vypnout Českou televizi. Objektivita jim překáží.“ si dovolím odcitovat perex:

„Odpůrci ČT chtějí televizi, která bude vysílat o chemtrails a dalších konspiračních teoriích, bude proruská a pročínská, tedy antidemokratická, protibruselská, protože EU je nutno rozbít, prozemanovská, probabišovská, okamurovská, antiuprchlická a antihumánní za každou cenu.“

Více citovat netřeba, v dalším textu už se čtenář nic nového nedozví - a ví Bůh, že jsem ho četl pečlivě. Ne, že by mne zaujala ta sbírka značně neoriginálních nálepek, kterými autor označuje protivníky. Nálepky z téhle sady jsou ve „správných“ médiích používány tak často, že už je člověk vnímá zcela bezpříznakově, neboť podlehly inflaci a vytratila se z nich emoce.

Co mne zaujalo, je zmínka o chemtrails jako o tématu, které prý chce někdo prosadit do veřejnoprávního vysílání. Pečlivě jsem v textu hledal, kdo že by to měl být, ale nenašel jsem zhola nic.

Co k tomu říci?

Pravidelně čtu, co píše „druhá strana“, neb pokud mám s někým polemizovat, musím ho znát. Čtu komentáře lidí, o kterých vím, že s nimi nebudu souhlasit. A občas se i divím, že jsou věci, na kterých se shodneme - třeba v hodnocení programu ODS, který napsal zde citovaný Martin Fendrych pro Aktuálně.cz 14.10. pod názvem „ODS s programem „Země, která vítězí“ nezvítězí. Babiš umí populismus líp“.

Problém není v tom, že ti lidé mají jiné názory - popravdě se děsím, že bychom jednou měli všichni stejné. Problém je v tom, že část té „správné“ publicistiky generuje texty, v kterých názorové oponenty obviňuje z toho, že je jejich projev nenávistný a že používají „fake news“. Dotyční nepokrytě naznačují, že tohle nejspíš právě vylezlo zpod placatého kamene, do žurnalistiky to nepaří a do té slušné už vůbec ne.

Chápu, že pro novináře z povolání je to těžký chleba, když internet otevřel možnost publikovat prakticky komukoli a novinářský profesionál ztratil svůj monopol na oslovování širokého publika.

Výrok Martina Fendrycha o chemtrails ovšem jinak než „fake news“ nazvat nemohu – pokud bych ovšem nepoužil označení vědomá, účelová lež. Když pak celkové vyznění jeho komentáře označím jako „hate speech“, myslím, že se nedopouštím zkreslení.

Napadá mne něco o placatém kameni a neodolatelně se mi dere na mysl evangelista Matouš: „Kterakž pak vidíš mrvu v oku bratra svého, a v oku svém břevna necítíš?“ (Matouš 7:3).

Celkem nepochybuji o tom, že nenávistné výlevy přinášejí jejich autorům psychickou úlevu a významným způsobem vylepšují jejich emoční bilanci. Až potud je to pochopitelné, ovšem je novinový komentář opravdu míněn jako nástroj psychohygieny jeho autora?

Neměl by takový komentář aspoň zkusit nahlodat někoho z „druhé“ strany?

Nevedou komentáře některých autorů spíš k tomu, že odpůrci se zakopají na pozicích a neutrálové jsou znechuceni?

Jako příklad si dovolím uvést komentář Alexandra Mitrofanova „Volba na Hrad: přijde víc obyvatel, nebo občanů?“, který vyšel na Novinkach.cz 3.1. 2018.

Autor nás v něm před prvním kolem volby prezidenta rozdělil na obyvatele a občany. Obyvatelé půjdou volit Miloše Zemana, ovšem občané půjdou volit někoho jiného - a dle autora tím projeví zodpovědný občanský postoj.

Podle nastaveného kritéria bylo nakonec víc obyvatel než občanů - a já si myslím, že na tom měl nezanedbatelnou zásluhu i pan Mitrofanov.

Otázka je, proč jinak inteligentní lidé fungují tak, že poškozují cíl, kterého chtějí dosáhnout. Že by na tom chemtrails něco bylo a oni byli obětí?