Velice by mne zajímalo, zda „redakce“ myslí svůj dovětek za článkem Jana Hnízdila vážně. Tedy její výzvu, že ji zajímají názory čtenářů. Ihned sice, jak už to je u nás zvykem, sdělí, co ona sama (tedy ten, kdo to psal) považuje za „správné“, a pak vyzve k diskuzi.

Sakra, to mně připomíná výzvy na konferencích ROH: „Jen diskutujte soudruzi, ale konstruktivně!!!“ Takže já budu nekonstruktivní.

Ať se to redakcím a redaktorům líbí nebo ne, většina čtenářů bude s panem Hnízdilem souhlasit. Mimo jiné nevím, zda „redakce„ umí číst nebo neumí číst, ale já jsem nikde v Hnízdilově článku nečetl, že by o nacismu mohli hovořit jen heflinci z lágrů?! Kde to tam je napsáno?

V Hnízdilově článku je v podstatě uvedeno, že někteří mladí redaktoři MfD, ale nejen oni, se chovají jako zvěř, hází na kdekoho neprověřenou špínu, aniž by se obtěžovali zabývat se tím, jaký dopad to bude na dotyčného a celou společnost mít. Názor, že se tak děje jen a jen pro ukojení osobních ambic dotyčných novinářů a v zájmu zvýšení prodeje příslušného listu, zastává více lidí než jen pan Hnízdil. Navíc honičky na lidi, které pořádá dnešní tisk, se ovšem neomezují jen na ony údajné „spolupracovníky StB“. Poslední „hon na Čunka„ je toho důkazem.

To, jak se DNES a LN změnily, zvláště v poslední době, mne doslova děsí. Osobně jsem jim začal říkat „Bleskofronta“ a „Šípovky„. Například proto, že pokud by chtěl tisk skutečně informovat o naší komunistické minulosti, musel by se zajímat hlavně ne o to, kdo ze známých umělců anebo jinak populárních lidí „selhal“, ale kdo byli ti estébáci a vysocí členové komunistické věrchušky, kteří to organizovali a kteří, pokud žijí, dodnes spokojeně žijí. Jistě není žádný problém zjistit, který plukovník, dnes bodrý důchodce, organizoval štvanice na lidi. A ptát se ho. A který soudce - či tedy spíše soudkyně - soudila disidenty ale i obyčejné občany, na které něco „protistátního“ soudruzi „našli“. Mají-li novináři, a MfD je tím proslavená, své informátory v dnešní policii a archivech - protože oni to tam, ty nechutnosti jistě sami nenašli - lehce by získali jména a dokumenty o zatýkání, šikanování a střílení lidí, o věznitelích z padesátých let i z dob normalizace. Bylo by o čem psát.

Ono by to však nebylo tak atraktivní napsat něco o vrazích z Leopoldova a aktivních pomahačích okupace z roku 1968. Je totiž přeci úžasně prodejné najít něco na zpěváčka-popáčka, kterého estébáci zlomili a on „zpíval“. Najít fízla, který ho zlomil, by se totiž tak dobře neprodávalo. V tom je ten problém. O nic jiného nejde. Takzvaní „mladí novináři“, jak je pojmenovává redakce, jistě mají právo ptát se na všechno. Ale mají také právo kdekoho špinit? Pomlouvat a skandalizovat?

Jejich postup je otřesně hloupý, ale myslím, že i morálně nízký, protože hrají na nejnižší pudy lidí. Připomíná mi to zážitek z jednání při obnově procesu s mým otcem („proces s tzv. Velkou radou“).

U soudu se četl „důkaz„ proti mému otci vyrobený StB v padesátých letech, kde byl obviněn, že on, jako jeden z vedoucích odbojové skupiny „V boj“ a později „Předvoj“, byl viděn na povinném shromáždění firmy, v které za války pracoval, k Heydrichově smrti.

Rehabilitační soud se ptal ironicky dotyčného prokurátora z padesátých let, který to i v roce 1964 považoval za „důkaz“, zda si myslí, že měl JUDr. Vlk na tomto shromáždění organizovaném okupanty jako odbojář vstát a mávat sovětskou vlajkou.

Stejně tak jako onen stalinistický prokurátor z padesátých let se chovají mnozí dnešní novináři. Na nic s neptají, vše vědí nejlépe, hned jsou hotoví s odsouzením kohokoliv, jen když to bude „trhák“ a oni se ukážou jako morální giganti. Jo a nezapomenout, noviny s tím se budou dobře prodávat.

Ale nejsou v tom první. Takovíhle „morální obři“, tehdy zvaní „progresivní novináři“, na začátku šedesátých let plnili tisk články, v nichž jakoby intelektuálně a morálně rozebírali případy takzvaného selhání odbojářů, partyzánů a dalších v nacistických mučírnách, kde dokola rozebírali, zda měl anebo neměl onen mučený antifašista „morální právo“ po mučení mluvit anebo ne. Vždycky jim jistěže vyšlo, že „neměl“ a že morálně zklamal, a proto zradil. Nenápadně tak dávali najevo, že oni by nikdy tak neklesli. Porovnáte-li si ty pomlouvačné a odporné články o „vinách odbojářů“ z tehdejší doby a podíváte-li se na osudy jejich autorů později, až příliš mnoho z nich najdete jako „kované soudruhy„ v normalizačním tisku.

Morální giganti se po okupaci zhusta proměnili v obyčejné zbabělce. Tehdá, jako dneska se nejvíce trefují tihle novináři do toho, kdo se nemůže bránit! Už se někteří z nich skutečně zabývali některým „vrahem v taláru“? A že jsme jich měli a ještě máme! To ne, oni mnozí z nich i jejich kamarádi stále sedí u soudů, a to i nejvyšších. Takže to by mohlo být nebezpečné, co, investigativci? Tak se pustíme do staré báby, co soudila Horákovou, od té se odtáhnou i soudruzi z KSČM, ale kdo soudil Wonku, na to se ptát nebudeme, že?

Nebudeme skutečně pátrat, jak to, že nebyl odsouzen starý Grebeníček a kdo a proč to zařídil a jak se to mohlo stát!. Ani co dnes dělají a dříve dělali hlavní kádrováci, třeba v armádě. Oni a také bývalí estébáci přeci ještě mají všude mnoho přátel, takže o těch také raději nebudeme konkrétně psát. Popáček-zpěváček po mozkové mrtvici, to je náš „objekt“. Na tom se vyřádíme.

No a protože vlastníkem novin je navíc německá firma, na což jsou lidé velice citliví, je toto plivání do vlastního hnízda, skandalizování, pomlouvání, hysterické osočování velice nelibě obecně vnímáno.

Lidí si jistě kupují noviny podle titulků. Ale pokud chtějí „mladí“ novináři psát o senzacích, ať jdou do Blesku anebo Aha! Každý bude vědět, že když si koupil Blesk, že to jsou zajímavě napsané lži a hovadiny. MfD a LN by však měly být poněkud jiné noviny. Ovšem je také otázka, na čem má největší zájem jejich majitel. A hlavně, přátelé, jejich redaktoři. Co vlastně chtějí? Pracovat na odhalení nepěkné historie? No, na tom určitě ne. Víc je láká pomluva a špína a když se to někomu nelíbí, vykládají, že se jim brání svobodně pracovat.

A tvrzení redakce, že novinářské skandalizování lidí nedělá ze skandalizovaných štvance, je prostě blábol. Pan Hnízdil má pravdu. Novinářské štvanice na lidi nemají se svobodnou novinařinou nic společného.

Autor je signatář CH77