Říká se, že změna je život. Redaktor Literárních novin Matěj Stropnický ale říká, že změna je chytrost. Či, že lidé chytří chtějí změnu poměrů, zatímco hloupí ji nechtějí. Stropnický ve svém textu

Prostor pro chytré noviny

tvrdí, že v Čechách nevychází „chytré“ noviny, protože si všichni lebedí ve spotřebě, užívají si konzumu a nic víc je nezajímá. Na rozdíl od doby Karla Havlíčka Borovského, kdy česká buržoazie se brala za svoje práva a svobody a potřebovala „chytré“, ke stávajícím pořádkům kritické noviny. Podle Stropnického by dnes Borovský mohl psát tak leda o pračkách nebo topinkovačích, jeho případné sociologické a politické postřehy by nikoho nezaujaly. Doba je blbá, píše Stropnický.

Jeho názor, že ten, kdo je inteligentní, chce revoluci, je podivuhodný. Podle něj „prostor pro chytré noviny vyžaduje určitou míru revolučnosti“ a správně předpokládá, že obsahy médií se řídí zájmem publika. Od toho je možné odvodit, že u nás je většina relativně spokojená s tím, co je, a tedy konzervativní, což je pro Stropnického synonymum pitomosti. K dostání jsou tudíž jen pitomé noviny, jelikož s jinými by se konzervativní čtenáři neztotožnili.

Názor je názor, ale co s postulátem, že chytří novináři chtějí politické změny a hloupí naopak. Pátráte-li po zdroji takového tvrzení, musíte asi sáhnout po Marxových spisech.

Článek Matěje Stropnického tedy nepřímo sděluje čtenářům, že drží v ruce list „chytrý“ (havličkovský), to znamená bažící po revolučních změnách, leč blbá doba mu nepřeje a bez státních dotací by zašel. Když se to vezme dvakrát kolem, je od ministerstva kultury hezké, že tu udržuje v chodu takový skanzen či oázu chytrosti, a proto revolučnosti. Tady, v té zemi konzervativní (konzumní) tuposti.

(Psáno pro Česká média)