Na teritoriu, kde novinový trh s naprostou převahou ovládl prestižní list Romano hangos (Romský hlas), přibyla konkurence. Ve známé brněnské ulici, kde se romština prolíná kromě češtiny i s vietnamštinou, ukrajinštinou či albánštinou, se totiž nedávno na schránce domu č. 48/50 zjevila nepatrná cedulka. Oznamuje, že zde na Bratislavské sídlí Kulturní noviny. Zatímco provizorní redakce se nachází v centru ghetta zvaného Bronx, její produkt – stohy pilotního čísla novin v nákladu 35 000 kusů – lákají zájemce titulním otvírákem s filozofem Erazimem Kohákem v těch fajnovějších kavárnách, galeriích, antikvariátech a knihkupectvích po celém Brně i jižní Moravě.

Jistě, na svého čtenáře tam čekají na správném místě – Kulturní noviny nelze opravdu číst v tramvaji ani přes den při poklusu Brnem. Ivana Hoffmana, Odilo Štampacha, Vladimíra Mertu, Irenu Wagnerovou, Janu Soukupovou, Ludvíka Vaculíka či Václava Buriana je nutné si vychutnat a vstřebat u kafe večer, až denní lomoz utichne. Tým Kulturních novin chce list financovat netradičně - formou družstva a nabalovat víc a víc platících družstevníků po vzoru německých novin Tageszeitung (taz.de). Proto také tak velký propagační náklad prvního čísla. Vše vypadá sympaticky, čtivě, nekomerčně, samosprávně, jenže…

Před lety tu přece byly Literární noviny podobného ražení. V redakci se nepohodli, bouřilo to, Literárky si Jakub Patočka nakonec stáhl do Brna. Zbytek v Praze založil noviny A2 (advojka.cz), názorově podobné, jen kultura tam převažovala nad politikou, a stejně jako Literárky ani A dvojka nešla příliš na dračku. Štěpení brněnských Literárek se následně zopakovalo, podnikatelé a manažeři spojení s ČSSD, kterým redakce Literární noviny prodala ve snaze udržet je nad vodou, a původní osazenstvo si opět vjeli do vlasů, Patočkovi hoši odešli – a vylíhly se Kulturní noviny.

Připočtěme k výše zmíněným titulům olomoucký dvouměsíčník Listy (listy.cz), který před lety vstřebal česko-slovenské Mosty, a ještě internetové Britské listy (blisty.cz). Všechny tyto autorské okruhy se ucházejí o přízeň podobného, levicově, multikulturně, „lidskoprávně“, intelektuálně nastaveného čtenářstva. Tím je řečeno, že ne zrovna movitého. Mimochodem - všude v těch redakcích se zakopali bývalí různorodí stoupenci Strany zelených, a přitom všechny uvedené listy jsou k současnému vedení SZ kritické.

Na český a moravský rybníček tedy dost těsno. Zmíněná periodika také zrovna nechrastí penězi, redakce některých vypadají, jako by se už chystaly do ilegality či na příchod exekutora. Přejme jim tedy, aby jejich množení štěpením alespoň dál nepokračovalo. A kdyby náhodou finanční krize svým pařátem některé z nich fatálně stiskla, aby snížení počtu bylo vyváženo zvýšením kvality.

Rovnost, 26. 11. 2009