Byla jsem oslovena Mladou frontou Dnes, abych s nimi udělala rozhovor. Z Prahy za mnou přijela velmi sympatická fotoreportérka, vyfotila mě a redaktorka Bára Říhová mi mailem poslala otázky. Já jsem odpověděla a zpět mi přišel „trochu upravený text“, který vám tady prezentuji. Zvýrazněny jsou v něm ty části, které byly vypuštěny:

O co sdružení především usiluje?

Nazvala bych nás spíše volným společenstvím. Usilujeme o změnu vědomí lidí. O to, aby si lidé uvědomili, že svůj svět tvoříme výhradně my sami a nikdo jiný. A to včetně zdraví, financí a zejména – což stojí u základu všech problémů – našich osobních vztahů. Změny se dá docílit pouze změnou nás samých, našich postojů. Jinak nelze.

Navazujícím cílem je pak v rámci nynějšího systému začít tvořit nové, funkční společenství lidí, založené na jiných vztazích k sobě samému i k ostatním, řekněme na hodnotách, jež jsou v nás všech od nepaměti zakódovány. Všichni přece mohou vidět, že systém, kde je tolerovaným nástrojem lež i na nejvyšších místech, kde právo má pramálo společného se spravedlností, kde názory lidí utvářejí sdělovací prostředky, kde vlastně všechny subsystémy selhávají, je u konce svých dnů. A to, co občas někde funguje, dejme tomu ty (prozatím) nečetné školy, ta různá malá společenství, kde je jeden druhému ochoten nezištně pomáhat, jsou založeny právě na úplně jiných hodnotách a vztazích, než tomu bylo doposud.

Jak jste vznikly?

Prostě jsem jednoho dne pociťovala urgentní potřebu ochrany sebe i ostatních občanů města před volně pobíhajícím pitbulem, obrátila jsem se s důvěrou na policii i na starostu a s úžasem jsem zjistila, že mi „ze zákonných důvodů“ nemůže pomoci vůbec nikdo. Ani ombudsman. Nikdo. Tato totální bezmoc mě přivedla k ideji budování občanské společnosti úplně od základu, to jest od jednotlivce - občana. Státní mašinérie je příliš těžkopádná. Pouze člověk, který je schopen uskutečnit svůj plný potenciál, nebát se sankcí a nedat se zlákat odměnami, může pomoci sobě i druhým. Takže jsem začala oslovovat lidi a vznikly „Dobré duše města Zruče a přilehlých galaxií“.

Kolik máte členů?

Těžko říct... Jaképak členství? Máme příznivce v pár městech a místech – tu jednoho, tam dva, o některých ani nevím, odkud jsou. To je výhoda (nebo snad nevýhoda?) internetu. Mám také zarputilé odpůrce... Těch, kteří už jsou schopni vědomě pracovat na své proměně, je několik desítek. Dvě? Tři? Nevím. Není to pro mě podstatné. Těch ostatních, zatím jen zvědavých, co to tropíme, je víc.

Přemýšlíte, že se stanete občanským sdružením?

Já ne. V organizacích se sdružuji velice nerada, ale výjimky potvrzují pravidlo – nedávno jsem se přihlásila do sdružení PODNĚTY.CZ. Také dobré duše, ale na jiný způsob...

Potud rozhovor. Nevím, jestli je bezpodmínečně nutné zdůrazňovat, že bylo vyškrtnuto jádro výpovědi. Neomylně a beze zbytku. A pak mě ještě požádali, zda bych nemohla napsat něco konkrétnějšího... No, alespoň mě pobavili a smála jsem se věru hlasem velikým, pročež jsem celou záležitost stornovala. A tohle byl jen nedůležitý rozhovor s nedůležitou venkovankou. Jak to asi vypadá ve věcech, které jsou pro nás důležité a o kterých bychom se chtěli z novin dozvědět pravdu? Strach pomyslet! Zlaté okresní a městské noviny, zlatí páni redaktoři Hájek a Beneš! Uctivý hlubokosklon! Nicméně zkušenost to byla po všech stránkách poučná a díky za ni.