Česká televize v čele propagace novolevicové ideologie

Před nedávnem vydala americká filmová akademie „manuál“ stanovující podmínky pro udílení amerických Oskarů. S úžasem jsme se dočetli, jaké procentuální zastoupení menšin, žen, příslušníků LGBT komunity a dalších minorit musí tvořit natáčecí štáb, herci ve vedlejších rolích nebo hlavní postavy.

Neuplynul ani měsíc a zapne-li si divák první program naší veřejnoprávní televize v nedělním hlavním vysílacím čase, co na něho vyskočí?

Třídílný výpravný seriál Herec z období komunistické diktatury padesátých let minulého století.

A hlavní postava tohoto seriálu?

Homosexuál, jehož největší újmou v padesátých letech bylo nejspíš skrývání jeho sexuální orientace. A proto chudák musel spolupracovat s StB, přesněji byl naverbován ke spolupráci se Státní bezpečností.

50. léta jsou snad nejhorším obdobím našeho národa, dobou, kdy obyčejní lidé, které označil komunistický režim za nepřátele režimu, byli odvlékáni a biti na služebnách StB a posléze byli buď odsouzeni k smrti, nebo k dlouholetým žalářům. Stačilo jen dotyčného označit za třídního nepřítele nebo mít špatný kádrový profil a již jste pocítili nový „Gottwaldův pokrok“.

Podle pokrokového vidění světa současných dramaturgů v ČT však tím největším utrpením našich lidí v 50. letech nebyly tresty smrti, dlouholeté žaláře nebo práce v uranových dolech, z nichž se kvůli podlomenému zdraví řada vězňů již nevrátila, ale potlačování práv sexuálních menšin.

Vrátíme-li se zpátky k absurdním požadavkům americké filmové akademie na udílení Oskarů, pak musíme suše konstatovat, že Česká televize tyto požadavky plní už nyní i bez manuálu.

A rozhodně se nejedná o výjimku, podíváme-li se na seriálovou a filmovou produkci České televize v posledních 10 letech pod vedením generálního ředitele Petra Dvořáka, splňuje genderové i menšinové požadavky nevídaným způsobem. Dramaturgická tvorba se soustřeďuje na postavy neohrožených feministek a „sympatických homosexuálů“ skrývajících svou orientaci (seriál Četníci z Luhačovic nebo hlavní postava kriminálky zasazené do sedmdesátých let), postavy oplývající vulgárním slovníkem s nechutnostmi jdoucími až za hranu. Jde o zajímavý fenomén, proč ČT prosazuje zrovna LGBT menšinu, jedním z důvodů může být existence proporcionálně velkého množství lidí pracujících v ČT s touto sexuální orientací.

Česká televize bourá hodnoty a aktivisticky vychovává

Důležitější otázkou je, proč Česká televize netočí strhující seriály nebo příběhy obětí 50. let s reálným základem, o lidech, kteří svým životem prokázali osobní statečnost nebo se dokonce dokázali vzepřít komunistické totalitě.

Odpověď je jednoduchá, netočí, poněvadž se jedná o příslušníky většinové společnosti.

A otec od rodiny, obětavá matka nebo mladý muž s normální orientací není v současné veřejnoprávní ČT v kursu, možná jen v případě příběhu, kde bratr/sestra/kamarád hlavní postavy bude sympatický homosexuál reprezentující současnou LGBT komunitu. Dnes je při výběru dramaturgické tvorby v ČT na prvním místě bourání předsudků spojené s výchovou většinové populace, což výše uvedený seriál zasazený do atraktivního prostředí splňuje do puntíku.

Většina kritiky proti ČT směřuje na neobjektivní zpravodajství, ale mnohem tragičtější situace je v dramaturgické tvorbě, kam plynou miliardy na pokrokové vidění světa, jako je onen seriál (kostýmy, výprava, štáb, atd.). A tyto výdaje platí každý z nás.

Drtivá většina z nás nemá nic proti tomu, pokud se někdo rozhodne žít v homosexuálním svazku, jsme ve svobodné tolerantní společnosti. Tolerance ale neznamená zrovnoprávnění a tady leží jádro problému s LGBT aktivismem tryskajícím z dnešních Kavčích hor. ČT a obhájci menšin v dalších médiích se snaží nejrůznější sexuální úchylky povýšit na normalitu.

A tak namísto základního hodnotového žebříčku, kde na první příčce má být rodina jako základní kámen zdravé společnosti, to následované láskou k národu a slušností, nám ČT vnucuje menšinový aktivismus spolu s destruktivním pojetím lidských vztahů zahrnující sexuální úchylky, hrubosti i vulgarity vydávané za něco normálního, čemu se musí většinová společnost podřídit.

Nepatřím mezi ty, kteří by volali po zrušení České televize coby veřejnoprávního média, ale za současného stavu je jednoznačně potřeba změnit dosavadní pokrokářské směřování ČT v dramaturgické i zpravodajské tvorbě, které se neobejde bez výměny hlavního vedení a reformy této veřejnoprávní instituce i za cenu snížení dosavadního rozpočtu.

Není možné, aby Česká televize za peníze nás všech platila novolevicové aktivistické agitky, i když dnes již atraktivněji zpracované, těch v rudém bolševickém hávu jsme dostávali 40 let a bohatě to stačilo.

Kniha Mračna nad Evropou nyní v prodeji se superslevou.