Ano, jsem si vědom všech nesouhlasů a útoků. Přesto o novinářích vůbec. Obecně, podle mínění lidí platí, že novináři jsou bulvární, protože za bulvár je u nás dnes považováno v podstatě všechno (otázkou je, zda právem). Snad vyjma Katolického týdeníku, který nikomu nevadí. Takže novináři jsou čas od času (nebo každodenně) vinni za vše, co si veřejnost myslí. Pochopitelně, že v tom primitivním pojetí smyslu slova. To, že média jsou jistým odrazem veřejného mínění, není zas tak úplně jejich vina.

Nikdy tomu (doufám) nebude tak, že novináři budou psát výhradně to, co politici chtějí, nebo si přejí. I když je jejich zaměstnavatelé zaměstnávají s předpokladem propagace jistých idejí. Dodnes například nepochopím, jak jeden náš původně velmi vynikající konzervativní glosátor politiky a historie se mohl přestupem do levicového deníku stát někým (bohužel) úplně jiným. Později přestoupil zpět do původního deníku a je dodnes jeho výrazným pravicovým sobotním glosátorem.

Jenže novináři jsou také zaměstnanci firem. Ty musí zajistit, aby noviny pravidelně (denně, týdně či měsíčně) vycházely. Což znamená, že zaměstnanci musí odevzdávat nejen stanovené penzum textů, ale předpokládá to rovněž, že ony texty budou čtivé, v dobrém slova smyslu objevné, senzační a velice aktuální. To se novinářům daří více či méně, podle toho si jejich texty i vybíráme. A některé noviny si kupujeme také třeba proto, že do nich dávno již psali různí naši příznivci. Navíc víme, že politici mají velice silnou možnost psaní novin ovlivňovat. Nemyslím tím způsob, který byl, pokud se ovlivňování novin týče, vlastní Edvardu Benešovi.

Myslím tím něco zcela jiného. Všichni politikové a současně státní činitelé mají své tiskové mluvčí, jistě dobře (a snad i právem) velice slušně honorované. Obávám se, že žádné naše periodikum nedostává denně (nebo tedy prosím alespoň dvakrát týdně) kvalifikovaný komentář z pera tiskového mluvčího předsedy vlády či některého z ministrů o tom, co vláda řeší, chce, potřebuje a prosazuje. Co ona velká skupina tiskových mluvčích dělá v době, kdy se nepodniká na jejich úřad žádný útok, to je mi opravdovou záhadou.

Tiskové mluvčí jsme si bohužel zavedli (má je dnes dokonce i každá policejní stanice nebo větší nezisková organizace, o státních úřadech nemluvě) proto, aby se zodpovědní činitelé mohli vyhnout konkrétním otázkám, na které pohříchu nebývají schopni okamžitě kvalifikovaně odpovídat, neboť jsou v tomto smyslu „méně schopní“. A my daňoví poplatníci tuto kamufláž platíme. Takže si politici a úředníci všech stupňů (patří sem i mnohé radnice) z našich peněz platí jakési zastírání jejich vlastní neschopnosti.

Abych byl konkrétní. Kdyby měl například předseda vlády tak schopného tiskového mluvčího (nejen proto, že je u zdroje), který by uměl psát lepší komentáře než těch několik desítek „skvělých a dobrých“ jiných komentátorů, které máme, byly by deníky i týdeníky plné mimořádně kvalifikovaných postřehů tiskového mluvčího předsedy vlády. Což, jak víme, nejsou.

Jinak mezi politiky bohužel nejsou lidé, kteří by si uměli vybrat skutečně kvalifikovaného a mimořádně nadaného tiskového mluvčího. Pro sebe, pro úřad, pro stranu, pro ideje. A přitom je máme, neboť jinak by se v této zemi nemohly denně objevovat přesné, vtipné a velice fundované komentáře, většinou ve formě blogů. A to ve značném počtu. Další věcí je to, že by politici měli umět sami publikovat. Asi se nikdy nedočkáme skvělých a často citovaných komentářů předsedy vlády či předsedy sněmovny (sic!), nebo nedej bůh i předsedy Senátu.

Zatímco v první republice byli třeba v rozhovorech s Karlem Čapkem vynikajícími glosátory dění například Antonín Švehla či T. G. Masaryk, dnes je zde pusto a prázdno. Když si přečteme dopisy, které si vyměnil Viktor Dyk s Masarykem, cítíme z nich velice nadprůměrnou intelektuální výši, která nikdy nevytryskne vůči hlavě státu z žádného dnešního poslance či senátora (obojím bard Dyk byl).

Že by náměstek ministra zahraničí napsal díla, která v téže funkci dokázal publikovat Kamil Krofta? Dovede si představit, že by předseda české vlády zveřejnil komentář, kterého by se dovolávali ještě dva týdny poté další komentátoři a publicisté? Nebo že by ho široce citovala zahraniční média? Nebo že by některý náš ministr provedl takový písemný brilantní rozbor eurozóny tak, že by kancléřka Merkelová začínala své projevy slovy: Jak napsal nedávno český pan ministr…?

Naléhavá otázka dnešní doby by mohla znít takto: to opravdu nemáme publicisticky vzdělané a nadané muže a ženy v tomto státě? Odpověď by byla jednodušší, než si myslíte. Máme. Bohužel nejsou ani ve vládních službách ani ve funkcích, které by získali vůlí voličů či stran. A to je bídou naší novinařiny i politiky.