Nejlepším důkazem efektivity homo-propagandy jsou absurdity, které v současné době Západ (včetně Česka) zcela vážně řeší. Vysílat na dětském kanálu veřejnoprávní, placené televize pohádku pro děti od 2 let, kde rodinu představují děti, maminka a maminka (s důsledností dnešním progresivistům vlastní je jedna maminka bílá, druhá černá), by ještě před pár lety odmítl každý soudný člověk s IQ 100 a více. Nikoli tak dnes.

SeznamZprávy.cz, který prokazatelně a podle všeho i vědomě šíří nepravdivé informace (viz Nešiřte bludy. Ani ty eurofilní“, NP, 23.8.2018), byl tentokrát formálně pasivnější. Jakože nestranné médium, zprostředkující duel mezi Janem Gregorem z Aliance pro rodinu a Zdeňkem Slobodou, „sociologem médií“. Samozřejmě, titulek k pořadu zas tak zcela vyvážený být nemohl - to by bylo málo progresivní. Název „Spor o dětskou pohádku: Lesbický pár nebyl žádný podprahový vzkaz, hájí Českou televizi analytik“ dostatečně jasně ukazuje každému čtenáři a divákovi, co je hlavní zpráva celého duelu. To nejlepší v celém pořadu představuje ale spíše poněkud samolibě působící „mediální sociolog“ Zdeněk Sloboda. Jeho jednotlivé výroky jako by jej samotného usvědčovaly ze špatné strany barikády, na kterou se dal. Posuďte sami.

Pestrost světa je v ČT nedostatečná

Na otázku, zda lesbický pár s dětmi jako „rodina“ patří na Déčko, odpověděl očekávatelně: „Patří na jakoukoli televizi.“ K tomu navíc dodal: „Obzvlášť veřejnoprávní televize má to poslání tu společnost tedy ukazovat v té její celé barevnosti.“ Pokud děti v takových rodinách jsou, mají dle něho „právo“ na to, aby byly v takových rodinách zobrazeny.
Zákon o České televizi v § 2, odst. 2 pozitivně vyjmenovává kritéria vyváženosti. Není tam ani sexuální orientace, ani nutnost vnucovat menšinové, nestandardní partnerské kombinace malým dětem. Navíc je třeba říci, že „celá barevnost“ naší společnosti zahrnuje vrahy, pedofily či exhibicionisty, se kterými se děti bohužel také v praxi setkávají. Takže ČT má zatím povážlivé nedostatky v pestrosti pohádek pro děti - pokud by ovšem měla fungovat dle slov Slobody.

Děti jsou flexibilní a média je ovlivňují. Vlastně ne

Nedá se říci, že by Sloboda mohl soudné lidi uklidnit, když ke své obhajobě pohádky o lesbách pro děti od 2 do 8 let věku posléze dodá: „Výzkumy od konce 70. let ukazují, že děti jsou velice selektivní v tom, na co se dívají, jak to vnímají... velká část dětí si vybírá věci, které konvenují s tou jejich sociální realitou.“
Jestli ono právě o to nejde. Jestli se sociální realita nevytváří právě od útlého věku, právě scénami v pohádkách. Že, pane mediální analytiku? Ostatně, Zdeněk Sloboda oprávněnost těchto obav nechtěně potvrzuje: „... ty děti jsou velice flexibilní... Média jsou nějakým významným socializátorem...“ Pravda, následně rychle doplní: „...ale nedokáží změnit úplně zásadně výchovu rodiny.“ Uf, to si rodiče oddechli.

„Jednorázové jevy v médiích nemění hodnotový rámec... ani dětí. Ty děti si ho ustavují už od poměrně nízkého věku,“ vysvětluje dále Sloboda. Ano, souhlasíme. Klidně od 2 až 8 let. Argumentace pana analytika vrcholí: „Věci, kterým nerozumí, buď odfiltrují, nebo si pro ně najdou nějaké schéma nebo se někoho doptají a to schéma si dotvoří.“
Kohopak se asi doptají, že? Sexuální i jiná výchova ve školách jim jistě nabídne tu ideologicky správnou odpověď.

Sloboda v celém hovoru argumentuje „službou“ ČT v zobrazování „různých menšin“. Měl by konkretizovat ustanovení Kodexu ČT (na který se odvolává) nebo si ho lépe přečíst. Pasáž týkající se poměrného zastoupení na základě kritéria sexuální orientace (kterým také operuje) se v něm hledá těžko. Když navíc takto argumentuje ohledně dětského programu a konkrétně animované pohádky pro děti, je na místě otázka, kterou položila moderátorka Bidrmanová: „Mají se tato hlediska skutečně vztahovat třeba i na takovéto dětské kreslené pořady?“
Její dotaz má jedinou chybu: položila jej odpůrci lesbických pohádek pro děti, nikoli panu analytikovi, který přitom principem vyváženosti stále operoval. Proč tedy aspoň jednou nenamítla tento argument jemu, to je otázka pro všechny, kdo SeznamZprávy považují za vyvážené médium.

Borkyně na konec. Podprahová

O objektivitě nebo terminologické orientaci moderátorky lze spekulovat. Jelikož Jan Gregor z Aliance pro rodinu mluví o „podprahovém“ ovlivňování malých diváků lesbickým párem s dětmi, ale v pořadu uvedl, jak je režisérka právě na inkriminovaný díl hrdá jako propagátorka těchto alternativních forem soužití, Bidrmanová, jako by čekala na příležitost ke „stěru“, hned Gregora triumfálně usvědčila: „Takže je to otevřené, není to podprahové.“ V tom jí dal za pravdu i Sloboda. O otevřenosti paní režisérky ani explicitě lesbické orientace pohádkových maminek ale přece není sporu. Podprahovost je v tom, co jasně vyřčeno není, ale je implicitní informací pro malé (a flexibilní, dle pana Slobody) diváky: „Děti, dvě maminky, nejlépe rasově smíšené, jsou jednou z normálních rodinných forem. Nebojte se toho, zkoušejte to!“
Je těžké pochopit, že ona zvěst, na kterou je paní režisérka daného dílu hrdá, není sdělena podprahově, když je sdělena ne-explicitně. Snad nám to SeznamZprávy a mediální sociolog Sloboda objektivně a nepodprahově vysvětlí v některé z příštích show.

Autor je konzervativní extremista