Všichni vědí, která média politik Andrej Babiš vlastní. Horší je, když média propagují konkrétní politickou stranu, ale nepřiznají to

Je problém, že Andrej Babiš, vicepremiér a ministr financí, je současně mediálním magnátem? Že vlastní celou mediální skupinu? Média přece mají být „hlídacím psem demokracie“, politiky kontrolovat a kritizovat. Mohou tuto funkci plnit, vlastní-li je politici?

Problémem by bylo, kdyby politici vlastnili všechna média. Pokud ale máme jejich pluralitu, tedy několik různých (spíše více než méně), nevadí, když jedno konkrétní či mediální skupinu vlastní konkrétní člověk, politik nebo politická strana. Problém by nastal, kdyby neexistovala jiná média či mediální skupiny, jež by politik či strana nevlastnili.

Nepřeceňovat „tragiku“

To nyní není případ Česka. Takže pokud politik vlastní jednu mediální skupinu, přičemž existuje více deníků, týdeníků či televizních stanic, které nevlastní a z nichž některé či mnohé jsou vůči němu kritické, za velký problém to nepovažuji.

Někteří novináři kritizující Babiše tvrdí, že skupinu MAFRA si nekoupil proto, že by jejím novinám chtěl diktovat komentáře a jejich obsah – co mají psát. Natolik hloupý není – ví, že to by ho poškodilo a zdiskreditovalo. Hlavní důvod, proč koupil skupinu MAFRA, je podle nich prý ten, že deník MF Dnes je u nás hlavní investigativní médium, a tím, že si jej Babiš koupil, už nikdy tento list nebude „investigovat“ proti němu.

Možná, ale i když MF Dnes byla dosud naším hlavním investigativním médiem, co brání kterémukoli jinému médiu, jež Babiš nevlastní, aby se jím stalo? A pokud by investigativci z MF Dnes cítili od majitele nějaké tlaky, co by jim bránilo přejít do jiného, konkurenčního deníku? Nezájmu o ně bych se neobával. Proto bych „tragiku“ naší mediální situace nepřeceňoval. Jasné vlastnictví médií činí alespoň naši mediální situaci průhlednou. Všichni vědí, která média politik Babiš vlastní. Horší je, když nějaká média aktivně propagují konkrétní politickou stranu, ale nepřiznají to.

V USA v minulosti existovaly tři celoamerické televizní stanice, tedy nikoli jen místní – ABC, CBS a NBC. Pak k nim přibyla CNN. Všechny tyto televizní stanice byly politicky orientované nalevo od středu a otevřeně podporovaly Demokratickou stranu, tvářily se však neutrálně, nezávisle a objektivně. Pak k nim přibyla televizní stanice Fox News, jež je bezvýhradně pravicová a sympatizuje s pravým křídlem Republikánské strany, přičemž to nijak neskrývá. To situaci osvěžilo a přineslo jí úspěch.

Pokud jeden politik vlastní nějaké noviny a všichni to vědí, je to méně nebezpečné, než když jeden z našich polistopadových prezidentů diktoval novinám, jež nevlastnil, jaký článek a od koho musejí uveřejnit – a ony to udělaly, přičemž kromě šéfredaktora a několika redaktorů o tom nikdo jiný nevěděl. To je podle mne nejen nebezpečnější, ale i nefér.

Značně nebezpečné pak podle mne jsou webové „zpravodajské“ a komentátorské stránky, které jsou politicky vyhraněné, a dokonce v zájmu nepříliš přátelské evropské mocnosti, přičemž jejich vlastnická struktura není průhledná a veřejnosti není zřejmé, kdo je financuje.

Případ lorda Beaverbrooka

Max Aitken byl Kanaďan, který se před první světovou válkou usadil ve Velké Británii a stal se v ní tiskovým magnátem – vydával různé noviny včetně bulvárních. Na konci této války byl dokonce ministrem informací, tedy vládní válečné propagandy – koho jiného udělat jejím ministrem než vydavatele úspěšného bulváru? V roce 1917 byl Aitken povýšen do šlechtického stavu – zvolil si jméno lord Beaverbrook (doslova přeloženo „pan od bobřího potoku“, což je vhodné pojmenování pro lorda kanadského původu). Byl přítelem Winstona Churchilla, který si ho v roce 1940 vzal do svého válečného kabinetu, v němž se stal ministrem odpovědným za výrobu bojových letadel a později za veškerou vojenskou produkci – a velice schopným. Když Churchill při jmenování premiérem v květnu 1940 ukazoval Jiřímu VI. seznam svých zamýšlených ministrů, král nad lordem Beaverbrookem „pozvedl obočí“ – tento člověk že má být ministrem? Chruchill mu řekl: „Vaše Veličenstvo, je lepší, aby byl s námi uvnitř stanu a močil z něj, než aby byl vně stanu a močil nám dovnitř.“

Transparentnost je lepší než neprůhlednost. Když víme, kdo je kdo a co vlastní, pak je v mediálním stanu a močí z něj ven. Horší je, když nevíme, kdo co financuje a v čím zájmu. Ten stojí vně mediálního stanu a močí nám do něj.

LN, 6.9.2014