Na revoluci v tisku nebo nějakou jinou „katastrofu“ v tištěných médiích, která by je zásadně proměnila, ve zpravodajském týdeníku Respekt příliš nevěří. Jeho novým šéfredaktorem se podle

www.mam.cz

stane Martin Šimečka, který dříve vedl slovenský deník SME. Vystřídá tak Marka Švehlu, jenž Respekt řídil doposud. Současně se ale vydavatel Karel Schwarzenberg, investor Zdeněk Bakala a redakce dohodli, že funkci ředitele pro strategii Respektu opustí Miloš Čermák. Spor, řekněme o to, jak by měl týdeník vypadat a co by měl obsahovat, skončil kompromisem. Z vášnivé debaty o tom, jestli tištěným periodikům zvoní hrana, k nám ještě mnoho nedolehlo. Například z Arnauda Lagarderea, který vládne největšímu světovému časopisovému vydavatelství časopisů Hachette Pilipacchi Médias a spoustě deníků, knižních nakladatelství a televizních stanic, si v Respektu nic nedělají. Lagardere, jak napsal týdeník Strategie, totiž považuje zemětřesení v tištěných médiích za neodvratné, a proto týdeníky z jeho impéria mají publikovat aktuality prostřednictvím internetu nebo mobilu. „Musíme zariskovat a být sami sobě konkurencí. Je potřeba se zbavit některých tabu, například myšlenky, že důležitou informaci si musíme šetřit až do dne, kdy obvykle vychází," cituje Strategie Lagarderea.

Ale otázkou, zda papírová periodika přežijí, nebo skončí v muzeu, se v Respektu nezabývali. Ukázalo se to nyní. Konflikt, v němž se zpočátku zdálo, že má navrch Čermák, dopadl jinak.

Na popud Bakaly dostal Čermák za úkol zvýšit náklad Respektu. Přesto, že mnoho intelektuálů, zejména levicových, je přesvědčeno, že Respekt nese všechny znaky aristokratického média, týdeník nejde právě nejlépe na odbyt. Loni prodělal 3,7 milionu korun. Údajně o čtvrt milionu méně než o rok předtím, ale ve ztrátě je již čtvrtým rokem. Ať už se to přihodilo jakkoli, Bakala nabídl překlenovací úvěr 20 až 30 milionů s přáním, aby si Respekt na nohy pomohl sám. Na ty nohy mu měl pomoci Čermák, který se už dost dlouho věnuje novým trendům v oblasti žurnalistiky. „Starý“ Respekt tak vycházel pod Švehlou, a „nový“ Respekt, jenž měl otevřít náruč i novým čtenářům, se rodil v hlavě Čermáka. Týdeník měl přejít na běžný „časopický“ formát a obsah se měl zvětšit tak, aby byl pro veřejnost přitažlivější. Redakce se s tím smířila, stejně jako s představou, že se rozroste o nové kolegy. Záruku v návaznosti na původní koncepci Respektu viděla v tom, že ji povede stále Švehla. Když se ukázalo, že to není jisté, čili že to spíš bude Čermák, a redakční tým tudíž nabyl dojmu, že mu začíná půda ujíždět pod nohama, novináři pohrozili hromadnou výpovědí. Zdůvodnili to bezkoncepčností nové podoby týdeníku i dvoukolejností jeho řízení. Vydávat časopis bez redakce nejde. A proto ani Švehla, ani Čermáka, ale Šimečka. Lagardere ze svou vizí nebo takový Vincent Bolloré se svou revoluční invazí bezplatných deníků na evropský trh budou muset počkat, až to redaktorům v Respektu dojde.

(Psáno pro Česká média)