Pan Ladislav Bátora konečně nahlédl, že jako ministerský úředník nemá šanci, a je rozumné, že ze své funkce odstoupil. Upřímně přiznám, že neklidu, jaký působil v médiích a na politické scéně, jsem rozuměl jen málo. Proto jsem k němu zaujímal zdrženlivý postoj. – Asi se neshodnu s řadou kolegů novinářů.

Ale pokládám bátorovskou aféru (čili "bátoriádu") především za mediální výtvor. Říkává se tomu "bublina". Politikum se z toho stalo až poté.

Něco podobného jsme si před časem užili v případě Jiřího Čunka. Tam se žádné ze vznesených podezření neprokázalo. Snad jen ty jeho neobratné výroky o Romech, ale – pokud je mi známo – sami Romové hodnotí jeho koncepci řešení romského problému na komunální úrovni mnohem shovívavěji než tehdejší žurnalistika. Ale zpět k Ladislavu Bátorovi.

Ačkoli byl v posledních měsících na přetřesu co chvíli, významnější prostor v médiích nedostal. Také internet je v tomto směru spíše skoupý. Pokud je tam popisována jeho politická kariéra, připadá mi jaksi beznadějně křivolaká. Jako příběh ambiciózního člověka, který hledá, ale nenalézá pro sebe místo. A jeho názory? Spíše neutříděný trs emocí, vesměs nepůvodních, i když v plebejském segmentu veřejného mínění možná častých. Jejich společným jmenovatelem je zlobná nespokojenost. Nejpregnantněji ji pan Bátora vyjádřil nápisem na ceduli, s níž se objevil na náměstí. Nápis pravil: "Intelektuálové, jděte už do hajzlu!" Kdo však jsou ti, kdo jsou takto vyzýváni k odchodu, zůstává nejasné. Nemohu zapřít dojem banálnosti. – To spíše způsob, jakým pan Bátora své postoje veřejně prezentoval, se zasloužil o jeho zviditelnění. Stále však mi není zcela jasné, proč zrovna tento neoriginální člověk dokázal vyvolat takový rozruch, který si vyžádal tolik mediální a posléze i politické energie.

Ne každá odstartovaná kampaň dosáhne svého finále. Některé uvíznou na mělčině, kde jim dojde dech. Kampaň je třeba živit, to jsme viděli v případě pana Čunka. Ale čím byl tak "výživný" pan Bátora? Nenapadá mě jiná odpověď, než že se stal symbolem. Přesněji řečeno, že z jeho osoby byl vytvořen symbol. Je záhodno se ptát, symbolem čeho a zda právem.

Pomozme si opět panem Čunkem. I z něho se stal symbol. Měl zosobnit korupci na komunální úrovni (což se neprokázalo), protirómský rasismus (to také ne) a mocenské aspirace lidové strany. Ta přitom vzápětí dovršila rozkol, který v ní zrál dlouho předtím, a nedostala se do Sněmovny. Jaképak tedy mocenské aspirace?

Ale zpět k věci. Co má zosobnit pan Bátora, když už se stal díky médiím symbolem? Prý český nacionalismus včetně antievropanství, antisemitismus, protirómský rasismus, tzv. homofobii (snad jsem na nic nezapomněl). Ne všechno z toho mu lze spolehlivě prokázat. Určitě ten nacionalismus, který však připomíná národovectví 19. století. Je srozumitelný, frustraci z nedostatku národní sebeúcty pociťuje hodně lidí. A pak samozřejmě nechuť k levicovým liberálům. Ale to je legitimní postoj, vlastní mnohým konzervativním (dodávám: neextremistickým) politickým stranám jinde.

Domnívám se, že snaha udělat z pana Bátory symbol vyplynula z potřeby postrašit veřejnost možností nástupu politické konzervativní pravice, kterou média pohotově – možná záměrně – ztotožňují s fašismem. Myslím, že něco takového je u nás nepravděpodobné, protože významná společenská vrstva, která je jinde živitelkou politického konzervatismu, u nás chybí. Mladí "náckové", ani signatáři tzv. manifestu DOST ji suplovat nedokáží. Nejstřízlivější charakteristiky fenoménu Bátora pocházejí od politologů Alexandra Tomského a Zdeňka Zbořila. – Problémy moderní společnosti i pokusy je artikulovat, jak je předkládá liberalismus, konzervatismus, socialismus atd., jsou obrovským tématem. Vadí mi, že u nás jsou pojednávány tak neinteligentním způsobem, jakým byla bátoriáda.

Prozradím i svůj osobní důvod k zdrženlivosti v tomto případě. Jedno z novinářských hodnocení pana Bátory, zajisté negativní, o něm pravilo: "Je to katolík, konzervativec a homofob." Já jsem taky katolík, politickým smýšlením konzervativec a označení homofoba jsem obdržel jen proto, že jsem veřejně prohlásil, že homosexualita není variantou normy, ale abnormitou. Vida, kdyby někdo chtěl, udělí mi stejnou visačku, jakou získal pan Bátora.