Neviditelný pes

MÉDIA: Kulidakis šíří euromýty

3.9.2018

Thomas Kulidakis ve svém článku Andrej Babiš, milovník členství v Evropské unii (Novinky.cz, 29/8/2018) vysvětloval, proč je členství v EU pro Česko nezbytné. Jelikož britské zastánce odchodu z EU obvinil z použití „sady lží“, je obzvláště zarážející, když sám používá zavádějící a přímo nepravdivé argumenty.

Jak jsme si „rovni“

Kulidakis tvrdí, že díky EU máme „stejný hlas, jako mnohem větší země“. Použil příklad: když premiér Babiš jel do mnohem větší Itálie, mohl mluvit o migraci jako rovný s rovným. Aby bylo jasno: kdyby ČR nebyla v EU, nemusí o migraci s Itálií vůbec jednat. Jako suverenní stát bychom nepodléhali žádné směrnici o kvótách. I v případě sporů by samozřejmě český premiér mohl jednat s jakýmkoli jiným premiérem. Naopak kvůli členství v EU jsme byli přehlasováni nikoli jen ve věci kvót. Síla hlasů jednotlivých členských států v Evropském parlamentu i v Radě (při hlasování kvalifikovanou většinou) je dána velikostí populace. Zatímco tedy ČR má 21 europoslanců, Kulidakisem zmíněná Itálie jich má 73. O žádnou rovnost tedy nejde.

Výhody Schengenského prostoru, které autor také zmiňuje jako jednu ze zásadních výhod, čerpá i Norsko nebo Švýcarsko, které členy EU nejsou. Přitom pomiňme velká úskalí, která má takto neomezený prostor bez hranic například v bezpečnostních otázkách. Podobně je tomu s naším „výdělkem“ z důvodu dotací a exportu. Čistý příjem z dotací, představující cca 4 % výdajů českého státního rozpočtu, se z dlouhodobějšího pohledu zřejmě překlopí do záporu. A opět, necháváme stranou způsob výpočtu naší čisté pozice, co vše do nákladů započítat a co ne.

Usnadněný export výhodou je. Nicméně Norsko, Island, Lichtenštejnsko nebo i Švýcarsko jsou příklady úspěšných exportních ekonomik mimo plné členství v EU. Přitom zmiňme, že mýtus o nutnosti přebírat „všechny euronormy, ale bez možnosti je ovlivnit“ vyvrátilo například islandské ministerstvo zahraničí. Dle jeho analýzy Island přijal zhruba 10 % EU legislativy. Jen o něco vyšší číslo bylo zmíněno již dříve v případě Norska.

Lhali brexitáři?

Za „odhalený fakt“ Kulidakis označuje tezi, že politici využívali EU jako otloukánka, na kterého shazovali své chyby. Stálo by za to taková „fakta“ konkretizovat. Jedno po druhém. Směrnici o kvótách nepřijali národní politici, absurdní směrnici o zbraních také ne, nařízení EU o tloušťce a délce banánů není mýtus stejně jako směrnice o DPH. V čem je tedy Brusel nevinně?

Zcela zavádějící jsou Kulidakisovy poznámky o brexitu. Které „lži“, jež připisuje brexitářům, má na mysli? Často užívaný příklad sloganu o převedení příspěvků do EU raději do britského zdravotnictví nebyl formulován jako slib. Zněl jako výzva: „Financujme místo toho veřejný zdravotní systém...“ Podobně manipulativní je celkové hodnocení situace v Británii. Fakta jsou taková, že pozitivní ekonomické informace kupodivu příliš šířené nejsou. Nicméně i BBC přiznala, že se nevyplnily katastrofické předpovědi, které měly dle tábora zastánců členství nastat již po referendu. Nezaměstnanost klesla ke čtyřicetiletým minimům, celá ekonomika roste. A ne, žádný masový úprk investorů nenastal.

Až bude chtít Kulidakis vysvětlovat výhody členství, měl by se držet pravdy. Tím spíše, když své neoblíbence bez důkazů uráží obviněním ze lží.

konzervativní publicista



zpět na článek