Již dříve jsem se zabýval odklonem od poslání veřejnoprávní televize, kterého se dle mého názoru dopustila redakce pořadu Události, komentáře s komentátorkou Danielou Drtinovou způsobem, jakým dne 23. ledna 2013 nakládala s poslancem Vítem Bártou a jeho trestní kauzou (Jak Drtinová drtila Bártu, 28.1.2013).

Dodatečně jsem ze záznamu zhlédl pořad Interview s komentátorkou Barborou Kroužkovou z téhož dne, v němž rovněž vystoupil Vít Bárta. Zjistil jsem, že až na nižší stupeň agresivity komentátorky bych i zde mohl uplatnit všechny výhrady, jež jsem vyslovil k pořadu Události, komentáře a pavlačovému dryáčnictví Daniely Drtinové.

Zaznamenal jsem ale jistou odlišnost mezi nimi v odstínu hodnocení právní stránky věci. Barbora Kroužková totiž ve skutečnosti nepolemizovala tolik s Vítem Bártou, jako s Nejvyšším soudem ČR, vrcholem soustavy obecných soudů (není zřejmé, čím se k tomu cítí být kvalifikována). Jeho rozhodnutí opakovaně zpochybňovala a působilo to dojmem, jako by Vít Bárta odpovídal za rozhodnutí elity trestního soudnictví. Stejně tak vůbec nebrala v úvahu, že senát soudců z povolání z odvolacího soudu v souladu se zněním §322 odst. 1 zák.č. 40/2009 Sb. (trestního zákoníku) vysvětlil soudci Janu Šottovi, že jednání Víta Bárty (přátelská výpomoc bezúročnou půjčkou), popsané v jeho rozsudku, není trestným činem. Naopak opakovaně vnucovala divákům myšlenku, že by Jan Šott Víta Bártu znova odsoudil, kdyby mohl. Nedošlo jí, že trestným činem je skutek tehdy, jestliže nese znaky skutkové podstaty, popsané v trestním zákoníku, a pouze soud je oprávněn rozhodnout, zda taková shoda nastala. Její právní názor mluvící hlavy bulvární televize je zcela bezvýznamný. Nevzala vůbec v úvahu, že soustava obecných soudů je hierarchická, takže právní názor senátu odvolacího soudu je silnější než mínění samosoudce soudu 1. stupně. Okolnost, že soudce Jan Šott zcela neodborně ignoroval hranice, vymezené rozhodnutím Poslanecké sněmovny o vydání obou obžalovaných poslanců k trestnímu stíhání, byla zřejmě nad hranicí její schopnosti chápat právní problematiku, proto z ní nemohla vyvodit důsledky. Jako celek její komentář, z odborného hlediska zmatečný, měl účinek matení pojmů laické veřejnosti. Komentátorka se tak zpronevěřila poslání veřejnoprávní televize.

Se stejnou houževnatostí, jakou vnucovala Vítu Bártovi pocit viny za rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, mu bránila v upozorňování na závěr soudce Jana Šotta o podezření na trestnost jednání intrikánů Kristýny Kočí a Jaroslava Škárky. Soudce vyslovil tento názor již v prvním rozsudku z r. 2012 a 23. ledna 2013 jej opakoval. Sdělení této informace se komentátorka snažila bránit.

Tendenční, jednostranné a odborně pochybné vedení rozhovorů oběma zmíněnými komentátorkami činí z České televize pokleslé bulvární medium.

Přísně vzato, bezchybné ale nebylo ani vystupování Víta Bárty, který celkem pochopitelně podlehl emocím z prožitku nespravedlivého trestního stíhání. Projevil rozhořčení nad tím, že žalobkyně nevedla přípravné řízení do větší šířky a hloubky, takže soud musel provádět v hlavním líčení rozsáhlé dokazování, a řízení proto podle něj vzalo příliš mnoho času. Jenže taková je již několik let zásada vedení procesu podle trestního řádu, že rozhodující část dokazování se přesouvá z přípravného řízení do hlavního líčení před soudem. Ostatně důvod nabobtání hlavního líčení v r. 2012 byl jiný: soudce Jan Šott poskytl nadbytečný prostor svědectvím, která se přímo předmětu obžaloby netýkala, ale sloužila k očernění vnitřních poměrů ve straně Věci veřejné.

Dále Vít Bárta projevil netrpělivost nad nečinností žalobkyně Hany Vrbové, která podle jeho názoru měla již dávno na základě závěrů soudce Jana Šotta z úřední povinnosti zahájit trestní řízení proti poslancům Kristýně Kočí a Jaroslavu Škárkovi. Právní povaha jejich jednání ale zatím není definitivní, protože má vztah k právním závěrům soudu a zprošťující rozsudek není dosud pravomocný. Mimo to jsou stále účastníky živého soudního procesu a vedení trestního řízení proti nim by se dalo vykládat jako nátlak. Je tedy správné se zahájením trestního řízení vyčkat. Čekání zřejmě nebude dlouhé. Nejsem si ostatně jist, zda tato věc zůstane v pravomoci žalobkyně Hany Vrbové, protože skutek se stíhá tam, kde se stal. Úklady zmíněných podezřelých se odehrávaly z počátku v obvodu působnosti OSZ Praha 1, jen částečně pokračovaly zjevně křivými výpověďmi před soudem, tedy v obvodu OSZ Praha 5.

Mezi poklesky Víta Bárty při jeho vystoupení v ČT a obou komentátorek je podstatný rozdíl. Vít Bárta jimi dal průchod rozhořčení nad nespravedlivým trestním stíháním, jímž byl značně poškozen. To je omluvitelné. Ale obě dámy pouze škodily ve mzdě. A škodily nejen Vítu Bártovi, ale hlavně veřejnosti, která měla právo na nestranné a věcně správné informace a místo toho se dočkala matení pojmů. Jejich jednání bylo nízké.