MÉDIA: Kryl a Černý – jak to také bylo

Někdy i náhoda přispěje k tomu, abychom se lépe orientovali v rozvětveném prostředí naší žurnalistiky, znali motivace jednotlivých aktérů a nepropadali případným iluzím, či naopak neoprávněným skepsím. Jedno takové malé historické doplnění se hodí připojit u příležitosti memoriálního článku Jak Jiří Černý pomohl Karlu Krylovi (LN 27/2). V něm připomněl Vojtěch Klimt, předseda Klubu Karla Kryla, zásluhy hudebního kritika Jiřího Černého o to, že Kryl vydal v roce 1969 svou první desku Bratříčku zavírej vrátka u firmy Panton. Tato deska Kryla proslavila a stala se po jeho brzké emigraci základem jeho legendy u nás. Je poctivé připomenout, že Černý tuto desku v Pantonu prosadil a Kryla tak de facto objevil, podobně, jako americký talenscout John Hammond objevil Boba Dylana. A je správné to připomenout u příležitosti Černého sedmdesátin, neboť zásluha o objevení Karla Kryla je jistě zásluhou v Černého kariéře nad jiné důležitou.

V článku ale také stojí, kterak se Černého a Krylovy cesty na počátku 90.let rozešly, protože Kryl měl tehdy vypjatě kritický postoj, zatímco Černý nikoli. Klimt píše: „Černý dnes řadu Krylových námitek vůči raně polistopadovému kříženci socialismu a kapitalismu uznává.“ Je vcelku pochopitelné, že Černý, který se pohyboval v blízkosti nejvyšších politických špiček, zejména presidenta Václava Havla, patřil k polistopadové věrchušce, dokonce prý pretendoval na diplomatický post, nemohl sdílet Krylovy velice razantní názory na novodobý hradní nepotismus, reprezentovaný právě Havlem a jeho kamarády, mezi něž tehdy Černý patřil. Kryl se pak ve svém politickém oblouku dostal až k Zemanově sociální demokracii, která si z něj dokonce chtěla učinit dvorního básníka, k čemuž nedošlo asi jen kvůli předčasnému úmrtí Karla Kryla v roce 1995.

Abychom lépe rozuměli Klimtovu eufemismu („Kryl s Černým se politicky neshodli“) a celé tehdejší situaci, je dobré si ocitovat jeden z nejadresnějších textů z té doby na dané téma:

Timur a jeho parta
(Karel Kryl, otiskl Reportér č.18/1990)

Ze samotové revoluce
zbyl vpravo mozek – vlevo ruce
Lid slaví nové svaté
a z milionů líných kmánů
dva miliony partyzánů
v matičce stověžaté

Vlastenci pijí pivo z holby
neb pomohla jim vyhrát volby
neposlankyně Marta
a kamarila levobočků
připíjí z Hradu na Patočku –
Timur a jeho parta

Má nové dresy hradní garda –
- a pro šemíka Eduarda
nastala dolce vita
a do cinkání plných džbánů
čpí z velkých širých Lánů
půjčená identita.

Ve všeobecné servilitě
sní novináři o korytě
a okusují pero.
Jiní už hrabou – rovni strace,
vědouce – vzhledem na lustrace –
že pod lustrem je šero.

Nechceš být Malý Černý vzadu?
Věz: - na ministra bez úřadu
lze dotáhnout to hbitě,
jen třeba vědět, že je hlavní
smlčet, že imperativ mravní
umírá na úbytě.

11.3.2006