V neděli 29.4.07 odvysílala ČT2 první díl pořadu nazvaného „Mýty a fakta historie: Zázraky Ježíše Krista“. Čekal jsem, že půjde o úvahu nad tím, jak by se třeba některé Ježíšovy „zázraky“ daly vysvětlit bez pomoci nadpřirozených sil, nebo že se dovím nějaké nové, dosud neznámé historické okolnosti, které doplní mozaiku domněnek a hypotéz kolem této historické postavy. Tady přitom dodávám, že opravdu nevím, co se před dvěma tisíci lety odehrálo, a netvrdím, ani nedokážu vyvrátit, že Ježíš nějaké nadpřirozené schopnosti měl a zázraky činil.

Ovšem kategorické a zcela jednoznačné závěry, ke kterým tvůrci „dokumentu“ dospěli, mě nechaly jen zírat s otevřenou pusou. Stručně řečeno, závěr, který učinili, říká zcela jednoznačně: Všechno to zázraky byly a není o tom sebemenších pochyb.

Osobně jsem v tuto chvíli cítil značné pobouření, a to zejména z toho důvodu, že dokument odvysílala veřejnoprávní televize. „Dokument“ vyrobila britská BBC v koprodukci s americkým Discovery Channel a jakýmisi Jerusalem studios. První dvě jsou známí a renomovaní výrobci dokumentů, jejichž dokumenty spousta lidí považuje za fakta, na která se lze spolehnout.

Podívejme se trochu více zblízka na argumentaci a způsob provedení vlastního „dokumentu“. Aby jeho tvůrci prokázali, případně vyvrátili možnost, že u Ježíšových zázraků šlo ve skutečnosti o iluzi, najali si dva údajně světoznámé iluzionisty (o kterých jsem v životě neslyšel), kteří se oba vehementně hlásili ke křesťanství, což zopakoval i komentátor. Jejich úkolem bylo pokusit se vyvrátit pravost zázraků tak, že se je sami, vlastními iluzionistickými prostředky pokusí zopakovat. Věřím, že nejsem sám, kdo v tom vidí tak trochu rozpor. Motivace přesvědčeného křesťana vyvracet svou vlastní víru je patrně přinejmenším trochu oslabená.

V prvním díle se jednalo o zázraky oživení mrtvého syna vdovy, nasycení davu rozmnožením chleba a ryb a nakonec Ježíšovo slavné chození po vodě. Iluzionisté se celou dobu důležitě tvářili a přemýšleli a hráli si s notebooky (tedy hlavně jeden z nich, jakýsi Gil, který pracoval na všech třech zázracích, zatímco ten druhý jen na tom posledním), aby nakonec konstatovali, že nic nevymysleli, což lze vysvětlit jedině tím, že šlo o opravdické zázraky. Vskutku vědecká argumentace.

Při popisu jednotlivých zázraků vycházejí autoři jako z jediného historického pramene z bible a evangelií, aniž by jen okrajově připouštěli možnost, že by tam snad něco nemuselo být popsáno úplně přesně nebo že čas a lidé zkreslují informace. Je to vidět na slovníku, jaký používá komentátor: …tam a tam se STAL takový a takový zázrak… (namísto: se měl stát, nebo: údajně se stal…). Nedivil bych se, kdyby krom dvou iluzionistů byl křesťanský celý štáb. Tomu říkám vědecká nepředpojatost…

Prázdný prostor v téměř hodinovém pořadu, který vznikl tím, že iluzionisté nic nedokázali vymyslet, byl vyplněn především dramatizací Ježíšových zázraků a efekty ve stylu MATRIX. Scénku každého ze tří zázraků stihli dokola přehrát minimálně pětkrát, ne-li víckrát (nepočítal jsem to). Neopakovaly se ale jen scénky, ale i komentář, který jakoby uvízl v nekonečné gramofonové smyčce. Toto bývá jev, který v dovezených pořadech někdy vzniká kvůli komerčním přestávkám (rozuměj reklamám), kdy vše co v pořadu bylo doposud, před přestávkou, je po každé přestávce znovu a znovu opakováno, takže opakování, případně upozorňování na to, co ještě přijde, zabere aspoň tři čtvrtiny pořadu. I tak je tu ale vždy zřetelně patrné, kdy ona přestávka proběhla i v případě, kdy naší televizí není vůbec využita. Ne tak zde. Pokud jste shlédli prvních pět minut pořadu, viděli jste ho celý.

Sami tvůrci asi také částečně vycítili, že jejich výtvor je tak trochu splasklý, a tak aby ho aspoň trochu nafoukli, přidali dech beroucí „Objev“. Všechny zázraky, o kterých se zde mluvilo, prý před Ježíšem na stejných místech vykonaly už i jiné biblické postavy. Takovým to zopakováním pak Ježíš měl údajně silně upoutat pozornost místních i poutníků a uvrhnout je do hlubokomyslných úvah.

Celé by to asi bylo jen k smíchu – zejména zvážíme-li název pořadu – nebýt tu dvě věci. Zaprvé, a zde jde o můj subjektivní názor, jde o jasnou propagandu. Způsob jakým je celé dílo zpracováno, nese její jasné rysy. Neustálé omílání jednoho a toho samého tvrzení stále dokola. Nákladné vizuální efekty na místo argumentů, pompézní hudba a sympaťák v roli iluzionisty spějící k jediným správným závěrům, s nímž se divák může ztotožnit.

Druhou věcí je, že něco takového za poplatky koncesionářů, z kapes daňových poplatníků koupí a ještě za další peníze nadabuje veřejnoprávní televize. Tady se nabízí dvě možnosti. Buď tam sedí diletanti, kteří nerozliší kvalitní pořad od paskvilu – stačí jim, že vidí značku BBC, popř. Discovery, a nebo, a to je asi horší, tam sedí lidé kteří mají sklon pokřesťanšťovat českou společnost. Prosím, ať tak klidně činí, ale ať to aspoň platí z vlastní kapsy.