Z Číny dnes přicházejí každý den zprávy o rostoucím počtu nakažených a zemřelých na novou epidemii koronaviru. Zpravodajka České televize Barbora Šámalová nešetří kritikou na adresu „totalitní vlády“.
Ještě před ne tak dlouhým časem bývalo její zpravodajství z Číny docela vyvážené. To se změnilo vypuknutím protestů v Hong-kongu a současná epidemie nového koronaviru jen prohloubila způsob informování o situaci. Čína podle ní chtěla nejprve situaci s výskytem nebezpečného viru ututlat, zatajovala, zejména na místní úrovni komunistických papalášů, nebezpečí, a proto jsou dnes tisíce nakažených a více než stovka nemocných již na tento typ infekce zemřela. Viníkem je tak podle Šámalové totalitní režim, který nevzal situaci vážně ihned na počátku infekce.
Sledoval jsem na ČT24 tiskovou konferenci zástupce WHO, který podával informace o jednání vedení WHO s čínskými vrcholnými politiky. Nikde jsem v jeho projevu neslyšel ani jednu stížnost, že by Čína v záležitosti této nemoci nespolupracovala s touto světovou organizací. Mluvčí WHO mnohokrát čínskému vedení děkoval za způsob, jak situaci řeší, slíbil další pomoc a na závěr prohlásil, že WHO vydá novou výstrahu pravděpodobně po jednání celého exekutivního krizového výboru této organizace.
Když vidím záběry z čínských nemocnic a davy lidí, které tam proudí, přijde mi možnost kolapsu personálu jako velmi pravděpodobná. Je ho omezený počet a s umístěním pacientů za podobné situace by zřejmě měl problémy jakýkoliv stát, a to i s vyspělejším zdravotnictvím, než má Čína. Dávat proto do souvislosti „totalitní systém“ se zmatkem v čínských nemocnicích mi přijde poněkud zavádějící.
ČT ukázala i jiné obrázky, které mnohem více ilustrují vznik této epidemie. Nějaký Angličan uveřejnil video, na kterém ukazuje způsob chovu drůbeže v městech, kde jsou na každém kroku kurníky s živými slepicemi. V mumraji lidí a zvířat prostě panují „ideální“ podmínky k tomu, aby se čas od času na člověka nějaké viry ze zvířat přenesly. Je to tedy dáno místními zvyky a způsoby. My jdeme do nákupního centra a koupíme chlazené nebo mražené kuře či slepici, Číňané jdou do obchůdku, kde jim slepice či kuřata před jejich zraky zabijí. Město Wu-chan je desetkrát větší než Praha a s okolím má více než padesát milionů obyvatel, tj. na území ne o mnoho větším než Česko žije pětkrát víc lidí než u nás. Logicky lze tedy z této situace odvodit, že jakákoliv podobná epidemie má ty nejlepší podmínky k šíření nemocí. To nemá s „totalitou“ nic společného. Je to svým způsobem „daň“ za způsob konzumu zvířat v Číně daná historií, zvyky a hustotou obyvatelstva.
Problém paní Šámalové je tak v tom, že prodává „politiku“ i tam, kde o politiku nejde. Zatajování informací je běžné i u nás, v daném případě místní papaláši asi opravdu nechtěli podávat do Pekingu „špatné zprávy“. Nebo to bylo prostě tak, že ty zprávy podali „opatrně“ a vedení v Pekingu je „špatně vyhodnotilo“. Vzhledem k tomu, že je to během dvaceti let druhá epidemie v Číně (první byla epidemie viru SARS), jde skutečně o důsledek velkého množství lidí, kteří žijí v těsném kontaktu s hospodářskými zvířaty, a viry tak mají mnohem větší šanci na člověka „přeskočit“. I Čína bude proto muset v zájmu zdraví svých obyvatel přejít na nákup masa drůbeže a dalších hospodářských zvířat do velkoobchodů. To samé se týká i prodeje ryb. Čínská vláda to zcela jistě ví a čeká ji určitě ještě dlouhá cesta k tomu, aby se stávajícím způsobem prodeje živého zvířectva v lidských megapolích rázně skoncovala – třeba i „totalitně“. Protože jinak bude za pár let řešit další novou virovou infekci.
Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz