24.10.2021 | Svátek má Nina


MÉDIA: Kontrariáni v českém tisku

12.3.2008

Jeden z nejvlivnějších amerických listů, renomovaný The Wall Street Journal, pozval českého prezidenta Václava Klause k posezení a k rozhovoru s redakční radou listu. Ano, toho českého prezidenta, kterého americké sdělovací prostředky podle tisku jeho vlastní země ignorují a o kterého nemají zájem.

O rozhovoru editorů WSJ s prezidentem Klausem vyšel v tomto listě článek, který napsal Brian M. Carney, editor WSJ a jeden z účastníků diskuse. Napsal článek, přes některé drobné chyby (maďarská menšina v České republice), objektivní a vyvážený. Nepsal formou, kterou známe z českých novin, článek skutečně je o názorech prezidenta České republiky, není o názorech editorů WSJ. Českého prezidenta The Wall Street Journal a pan Carney nijak nešetří, otázky editorů jdou k podstatě Klausových názorů a ke kořenům jeho myšlení. Článek není agitkou ani pro Klause, ani proti němu. Je určen čtenářům, kteří chtějí být informovaní, kteří hledají objektivní informaci a ne potvrzení svého vlastního názoru na českého prezidenta.

Prezident Klaus je charakterizován již v titulku článku. „The Contrarian of Prague” je výraz do češtiny těžko přeložitelný, čeština nemá vlastní výraz pro slovo „contrarian.” O překlad se raději ani nepokusil redakční článek (bez podpisu) Lidových novin („Klaus není schopen podložit své názory“). Lidovky jednoduše nahradily výraz “contrarian” půvabným novým českým slovem “kontrarián”. Jejich novotvar se rychle ujmul, o půl hodiny později již o kontrariánovi Klausovi psal redaktor iHned Jan Markovič v článku “Klaus zpochybňuje kdeco, nejen oteplování”.

O překlad se přesto statečně pokusil jiný redaktor Hospodářských novin Petr Kolář – a to hned dvakrát, pokaždé s jiným - i když stejně chybným - výsledkem (“Jak Klaus poučoval v Americe”). Titulek přeložil jako „Odporovač z Prahy”, v závěru článku se pak takto z českého prezidenta stal „samozvaný antagonista.”

Být "contrarian" ale v angličtině znamená něco jiného, znamená to být schopen myslet a jednat nezávisle, nenechat se strhnout momentání většinou. Znamená to zachovat si vlastní, nezávislý směr bez ohledu na to, kterým směrem se pohybuje dav, i když to někdy znamená jít proti proudu. Znamená to nepřijímat slepě a bezpodmínečně mínění většiny, ale snažit se vytářet si vlasní názor. Není to nadávka, je to povahový a názorový rys, ke kterému se hrdě hlásí mnoho amerických ekonomů, investičních poradců, novinářů, publikací a politiků, včetně prezidentského kandidáta Johna McCaina.

Všechny tři jmenované články v českém tisku mají, vedle chabé angličtiny jejich autorů, ještě jeden společný rys. Jejich texty o rozhovoru editorů The Wall Street Journal s českým prezidentem nejsou zřejmě články o rozhovoru WSJ s Václavem Klausem, jsou to články o jakémsi nikdy se nekonajícím, fiktivním rozhovoru. Chyby, jichž se redaktoři Lidových i Hospodářských novin dopouštějí, se nedají vysvětlit jejich špatným překladem. Páni redaktoři například zcela bez zábran vydávají odpověď na konkrétní otázku za odpověď na otázku jinou:

„Přesto věří, že léta zkušeností na poli ekonomie a ekonometrie mu dávají určitý přehled o otázkách, jimž čelí klimatologové a odborníci. Když ale novináři chtějí konkrétní příklady, prezident se většinou omezí na nic neříkající fráze a hypotézy, upozorňuje list.“ (Lidovky.cz)

Nic takového ale v článku WSJ nenaleznete, na nic takového list neupozorňuje. Ano, prezident věří, že jeho léta zkušeností v ekonomice a ekonometrii mu dávají jisté porozumění podstaty problémů, které stojí před klimatology a politiky. A to pan Carney, autor článku ve WSJ i napsal. Bez komentáře. Ten si vymyslel autor anonymního článku v Lidovkách. Použil k tomu odpověď Václava Klause na zcela odlišnou otázku, z úplně jiné oblasti. Václav Klaus reagoval na otázky editorů WSJ k problému uznání Kosova. Prezident, což editoři zaznamenali, hovořil o nebezpečích, která podle něho, i s ohledem na naši vlastní historii, ukvapená jednání v této otázce přináší.

„Československá republika měla početnou maďarskou menšinu, která byla čas od času příčinou napětí s jejím jižním sousedem. Měla rovněž svou vlastní nešťastnou zkušenost s německou menšinou v třicátých letech minulého století.

Přes to se Klaus stále drží v obecné a hypotetické rovině, když říká: „Obávám se, že jsou země, kde jde o něco opačného – větší země má někde za svými hranicemi menšinu a chce vytvořit větší, „původní vlast“, jak se tomu někdy říká. A to je podle mého názoru problém, protože by to mohlo destabilizovat situaci v Evropě.“

Samozřejmě, že prezident nemohl jmenovat konkrétní státy a konkrétní oblasti, kterých se jeho obavy týkají. Editoři WSJ to pochopili, neznámý redaktor Lidovek (a po něm i známý redaktor iHNed pan Markovič), zřejmě nerozuměl ničemu, ale zdálo se mu asi, že taková hezká formulace by se neměla ztratit, a tak ji vytrhl z textu, špatně přeložil a přilepil ji někam, kam vůbec nenáleží – do té části článku, ve které se hovoří o otázce klimatických změn.

Takových příkladů se dá ve třech textech dvou českých deníků o rozhovoru Václava Klause s editory The Wall Street Journal nalézt mnohem více. Není v nich téměř jediného Klausova výroku, který by nebyl zkreslen, a editorům WSJ jsou připisována hodnocení názorů Václava Klause, která v originálním anglickém textu nenajdete – a ani nalézt nemůžete, protože vycucat si něco takového z prstu není standardní pracovní metodou ani Briana Carneyho, ani listu The Wall Street Journal, ani amerických novinářů obecně, což se bohužel nedá jednoznačně říci o našich vlastních novinářích a mediích. U nás může být vytištěn titulek článku jako “Klaus není schopen podložit své názory”, což, uvedeno v uvozovkách, znamená, že takto autor originálního článku hodnotí názory Václava Klause. V článku ale nic takového nenajdete, autor, Brian Carney, nic takového nikde nenapsal. Myslí si to možná anonymní autor článku v Lidovkách, ale jak už to u anonymů bývá, neměl odvahu se k tomuto svému vlastnímu hodnocení přihlásit, nevydávat je za názor Briana Carneye, zapomenout na zavádějící uvozovky a podepsat se.

Zajímavé je, že naprosto identických „omylů“ se krátce po sobě dopustili tři redaktoři dvou rozličných deníků. Opisovali od ČTK? Opisovali jeden od druhého? Byli domluveni? Chodili ke stejnému (špatnému) učiteli angličtiny?

Pokud se český čtenář chce seznámit s článkem pana Carneye, nezbývá mu, než si přečíst anglický originál v The Wall Street Journal. Z tří článků, které o tomto rozhovoru vyšly v českém tisku, se nedozví nic kromě toho, že pánové Markovič a Kolář (a redakce Lidovek a Hospodářských novin i ČTK) nemají rádi Václava Klause, že svůj vztah k českému prezidentovi jsou ochotni dokazovat překrucováním skutečnosti i naprostými výmysly a že pro to, aby nám dokázali, že Klause opravdu, ale opravdu nemusí, jsou schopni a ochotni zneužít dobrého jména cizího novináře a solidního zahraničního listu, který je v tom naprosto nevinně.

The Contrarian of Prague
The Wall Street Journal, March 8, 2008, Brian M. Carney

Americký tisk: Klaus zpochybňuje kdeco, nejen oteplování
Domaci.iHNed.cz, 10. 3. 2008, 12:54, Jan Markovič, ČTK

´Klaus není schopen podložit své názory´
NEW YORK, 10. března 2008, 12:43, Lidovky.cz

Jak Klaus poučoval v Americe
HN.IHNED.CZ, 11. 3. 2008, 00:00, Petr Kolář








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.