Česká televize stáhla z vysílání volební spot Národní strany, který dle litery zákona byla povinna uveřejnit. Hlavním důvodem restriktivního opatření je obsah klipu, nechutně a s demagogií vskutku vrchovatou zneužívající romskou (v podání nacionalistů „cikánskou“) otázku.

Zastánci postupu veřejnoprávního média odkazují na Listinu základních práv a svobod, kritici pak na nepřípustnost zásahů do politické soutěže. Pravdu přitom říkají oba názorové proudy.

Ti první se nepletou, tvrdí-li, že příslušnost k rase či etniku nemůže vyústit v celoplošná řešení nepřihlížející k individuálním odlišnostem. A nepletou se rovněž, prohlašují-li takovouto filosofii za všeobecnou normu.

Ti druzí taktéž nehovoří od věci, pokud varují před intervencí veřejné moci (jejímž je stávající veřejnoprávní ČT nástrojem) do rivality mezi jednotlivými politickými subjekty.

Jenže dopady reakce Jiřího Janečka, který za stažení kontroverzního „díla“ přijal odpovědnost, míří po třetí a v této kauze nejhorší možné cestě. Po oznámení sankce se hysterické slogany národovců objevily prakticky na všech zpravodajských serverech mezi událostmi dne. Pozornosti se jim tedy dostalo znatelně více, než kdyby zůstaly prezentovány v neatraktivních dvou minutách krátce po poledni.

Národní strana navíc (a zřejmě šlo o promyšlený záměr její předsedkyně Petry Edelmannové) dosáhla záviděníhodného stigmatu mučedníka, trestaného za nepohodlné názory státní televizí, čímž dost možná osloví nemalé procento protestních voličů, již by jinak hlasovali pro extravagantní a provokativní (v jádru ovšem vysoce konformní) Janu Bobošíkovou nebo klausovské intelektuály ze salónu Petra Macha.

Jaké se nabízí východisko? Spoty politických stran nevysílat a k tomu se vztahující paragrafy zrušit. Vliv jejich uvedení na televizních obrazovkách je stejně nicotný a ti, kdo mají s politikou vážné úmysly (chtějí se v ní prosadit), servírují své univerzální recepty jinými komunikačními kanály (najmě těmi „na síti“).

Nestane-li se tak, hrozí, že se od příštích voleb konečných řešení již nezbavíme.

Autor je člen strany Liberálové.cz a zástupce ředitele Institutu K.H. Borovského