V Čechách, na Moravě a ve Slezsku vybuchla po nedělním obědě bomba. Ne však kalorická, ale mediální. Osmý březen se zapíše do učebnic mediální výchovy jako den, kdy skončil Moravec.

Známý moderátor Václav Moravec po více než jednadvaceti letech oznámil odchod z České televize. Jako důvod představil, že už prý nedokáže garantovat nezávislost své práce a nechce zklamat důvěru diváků a divaček. Na první pohled jde o silné a ušlechtilé gesto. Jenže při bližším pohledu se nabízí otázka: nepřichází toto prozření poněkud pozdě?

Moravcův nedělní diskusní pořad Otázky Václava Moravce byl dlouhá léta jedním z nejviditelnějších symbolů politické žurnalistiky zdejší veřejnoprávní televize.

Měl být (a roky skutečně i byl) místem, kde se střetávají názory a kde moderátor funguje jako nestranný rozhodčí. Jenže právě s touto rolí měl Moravec v posledních letech zjevně problém.

Diváci a divačky si opakovaně všímali, že jeho styl vedení debaty není vždy vyvážený. Zatímco k některým hostům byl až překvapivě shovívavý, k jiným politikům – zejména z hnutí ANO 2011, Svoboda a přímá demokracie (SPD) či k představitelům projektu Motoristé sobě – dokázal být mimořádně ostrý. Kritické otázky byly a jsou samozřejmě legitimní součástí novinářské práce. Problém ale nastává ve chvíli, kdy se z kritiky stane téměř konfrontační styl, který působí spíše jako politický souboj než moderovaná debata.

Veřejnoprávní moderátorská dominance

Moravcova vystoupení navíc často doprovázela určitá dávka arogance. Přerušování hostů, dlouhé vlastní monology a snaha „dovysvětlovat“ odpovědi politiků divákům vytvářely dojem, že moderátor už není pouze prostředníkem diskuse, ale jejím hlavním aktérem. Veřejnoprávní novinář by přitom měl být především facilitátorem debaty, nikoli jejím dominujícím účastníkem.

Není proto divu, že část veřejnosti začala Moravce vnímat jako symbol určité názorové bubliny české mediální scény. To je pro moderátora veřejnoprávní televize vždy nebezpečné. Jakmile totiž významná část publika začne pochybovat o nestrannosti, ztrácí pořad svou základní legitimitu.

Sečteno – Václav Moravec nyní tvrdí, že už nedokáže garantovat nezávislost své práce. Jenže mnoho diváků by mohlo namítnout: nebyl problém spíše v tom, že ji už dávno negarantoval?

Nechci váženého kolegu chytat za slovo, ale neměla být hlavním principem jeho práce zejména nestrannost (!), ne jakási bájná nezávislost. A nezávislost vlastně na čem a na kom? Jak může být skutečně nezávislý někdo, kdo je placen z povinných (tedy ne dobrovolných) státem nařízených poplatků? Tedy de facto nepřímo placený státem.

Veřejnoprávní média stojí na důvěře veřejnosti a ta se buduje především vyvážeností. Pokud moderátor působí jako někdo, kdo má své politické favority a své „oblíbence k výslechu“, důvěra postupně eroduje. To samozřejmě neznamená, že Moravcova éra byla bez významu. Naopak – jeho pořad se stal jedním z nejdéle vysílaných politických formátů v zemi a bezpochyby ovlivnil podobu české televizní politické debaty. Právě proto je ale na místě i kritické hodnocení. Dlouhá kariéra sama o sobě totiž není zárukou profesionality.

Moravcův největší problém

Odchod Václava Moravce tak může být příležitostí pro Českou televizi začít znovu přemýšlet o tom, jak má vypadat skutečně vyvážená a nestranná politická diskuse.

Veřejnoprávní televize nepotřebuje „moderátory-hvězdy“, kteří dominují debatě. Potřebuje moderátory, kteří dokážou dát prostor všem stranám – a sami přitom zůstávají téměř neviditelní.

A právě v tom byl možná největší Moravcův problém. Časem se stal příliš výraznou postavou vlastního pořadu. Tak výraznou, že začal zastiňovat to, co mělo být jeho hlavním smyslem: férovou a nestrannou debatu o věcech veřejných.

Váženému panu Moravcovi přejeme mnoho zdraví a úspěchů v novém působišti či působištích. Vše dobré!

Autor je VŠ pedagog, právník a bloger (Legendární Med(ium)věd). Psáno pro Lidové noviny.