Existuje jedna jistota: pokud se v budoucnu rozhodneme, že Česká televize a Český rozhlas budou financovány ze státního rozpočtu, všechny peníze určené těmto veřejnoprávním institucím skutečně skončí na Kavčích horách, respektive na Vinohradské třídě.

Dnes, kdy hlavním a nejdůležitějším zdrojem jejich financování jsou tzv. koncesionářské poplatky, to tak zdaleka není. Nemalá část finančních prostředků vygenerovaných z televizních a rozhlasových poplatků končí někde úplně jinde než v televizi a rozhlase.

Naprostá většina domácností totiž hradí poplatky prostřednictvím České pošty, která si za tuto operaci strhává příslušné procento. Takže ročně řádově stamiliony, primárně určené na televizní a rozhlasové vysílání, do České televize, respektive do Českého rozhlasu vůbec nedoputují.

Dalším úskalím koncesionářských poplatků je fakt, že zdaleka ne všichni, kteří by tak podle zákona činit měli, svoji povinnost hradit televizní a rozhlasové poplatky skutečně dodržují. Ponechme pro tuto chvíli stranou různé motivace neplatičů, důležitý je obecný závěr: stávající systém generuje černé pasažéry, čímž zároveň de facto poškozuje poctivé platiče. Nic na tom nemění ani zvýšené úsilí České televize a Českého rozhlasu z poslední doby neplatiče aktivně vyhledávat.

Naopak, i to generuje další problémy. Případy nejrůznějších přehmatů, kdy se Česká televize kupříkladu domáhala poplatků po mrtvých, jsou dostatečně známy, stejně jako nepopiratelná problematičnost kasírování domovů důchodců či soudní spory s naštvanými majiteli penzionů, které devastuje povinnost platit za přijímač v každém pokoji, nota bene v sezónních zařízeních. Že i samotné vyhledávání neplatičů, vymáhání poplatků a soudní spory s tím spojené mají své – to jest další – náklady, snad netřeba dodávat.

Takže na závěr tohoto stručného shrnutí mi nezbývá než se vrátit na úplný začátek. V případě financování veřejnoprávních médií ze státního rozpočtu všechny výše zmiňované problémy odpadnou.

A tady je možná – paradoxně – jeden ze zakopaných psů. S odpadlými problémy totiž odpadne i poptávka po všech těch dodatečných vymahačských službách, takže někdo přijde o zajímavý kšeft (a někdo možná o provizi). I to může být docela dobrý důvod proč křičet, že bez koncesionářských poplatků média veřejné služby přijdou o nezávislost.

Houby s octem o nezávislost, někdo by mohl přijít o prachy!

29. 3. 2010, http://www.petrstepanek.cz

Předchozí články k tématu:
Zrušme televizní a rozhlasové poplatky (1. 9. 2009)
Zrušení koncesionářských poplatků jako sociální opatření (29. 1. 2010)
Koncesionářské poplatky nezávislost nezaručují (13. 3. 2010)
Koncesionářské poplatky jsou nejnespravedlivější daň (22. 3. 2010)