Veřejnoprávní rozhlas je z novinářského hlediska asi nejdůležitější mediální institucí v zemi. Politici i veřejnost obvykle přikládají větší význam televizi. Ta má přece velkou sledovanost a politici v ní jsou vidět, nikoliv jen slyšet. A tak se snaha politiků "být v obraze" v televizi často promítá do opatrnické dramaturgie a bezzubé žurnalistiky. I proto je paradoxně rozhlas tak důležitý. Dává prostor solidní a nezávislé novinářské práci. V době počínající krize tradičních médií, zejména novin, je proto role Českého rozhlasu nezastupitelná a významná. Nový ředitel Richard Medek by měl svou energii soustředit především tímto směrem.

Je povzbudivé a správné, že chce vytvořit novou stanici, která by čtyřiadvacet hodin denně vysílala mluvené slovo. Dobrá aktuální žurnalistika je dnes bezkoncepčně rozprostřena mezi tři stanice: Radiožurnál, Rádio Česko a Český rozhlas 6. Kvalita tamních programů je ovšem kolísavá. Rozhlas už dávno přestal být médiem, ve kterém by většina posluchačů ladila a vyhledávala oblíbené pořady. Nikoliv, rozhlas pro většinu lidí nabízí zvukovou kulisu. Mediální analytici někdy (jen napůl žertem) tvrdí, že rozhlas jako médium zachránily dopravní zácpy.

Mnoho lidí totiž rádio poslouchá právě v autě. Z hlediska prodeje reklamy je to lukrativní publikum: autorádia poslouchají lidé mladšího a středního věku, kteří do práce a z práce dojíždějí vlastním autem, tedy patří mezi skupiny obyvatelstva s vyššími příjmy. Jenže člověk si obvykle nevybírá, kdy zrovna v zácpě uvízne. Rádio Česko vysílá své zpravodajství a publicistiku dopoledne od osmi do jedenácti a odpoledne od jedné do čtyř. To upřímně řečeno cestuje jen málokdo. A Radiožurnál vysílá svou vlajkovou loď, tedy večerní Radiofórum, od šesti do sedmi večer. Jedete domů později nebo dřív? Máte smůlu.

Veřejnoprávní tozhlas by měl nabízet komfort, že ho zapnete v kterýkoliv čas a během maximálně půl hodiny se dozvíte vše podstatné a důležité. Že to Český rozhlas umí, dokazuje ve vysílání Rádia Česko. Ovšem v nevhodný vysílací čas. Jistěže to má jakési racionální a historické důvody, ale to běžného posluchače nemusí zajímat. Neplatí koncesionářský poplatek proto, aby od šesti do devíti ráno - tedy v době, která je pro rozhlas jakýsi "prime time", srovnatelný s večerním vysíláním televize - zoufale točil knoflíkem, aby se vyhnul stokrát omletým populárním hitům (Rottrová, Filipová, Chinaski). A aby tím knoflíkem točil marně, protože v tu dobu prostě na veřejnoprávních vlnách nic jiného nenaladíte.

Možná by vůbec prvním krokem nového generálního ředitele mělo být, že zruší stanici Radiožurnál. Bývá nazývaná „vlajkovou lodí“ rozhlasu, ve skutečnosti je to však stanice bez jasné koncepce a definované cílové skupiny. Mladší a vzdělanější posluchače irituje (buď hudební dramaturgií, nebo žvaněním moderátorů), pro ty starší či méně vzdělané, kteří rozhlas poslouchají jako kulisu například při práci, je zase málo zábavná. Radiožurnál vysílá řidiči vyhledávané dopravní zpravodajství, byť to by z logiky věci mělo být spíše na stanici, která se věnuje zpravodajství (tedy Česko). To samé platí vlastně o jakémkoliv aktuálním zpravodajství. Radiožurnál v dnešní podobě nabízí kultivovanější a inteligentnější podobu toho, co vysílají celoplošné komerční rozhlasové stanice. Je otázka, jestli v době úspor mají do takového programu téct koncesionářské peníze.

Ať už bude nový ředitel šetřit peníze kdekoliv, neměl by vzít ani korunu publicistice a zpravodajství. Nemusí ani moc přemýšlet, jak je změnit nebo vylepšit. Novináři v rozhlase odvádějí slušnou práci. Jestli je v něčem problém, tak v koncepci a programové struktuře jednotlivých stanic. Jinak řečeno: Richard Medek dostal do ruky něco jako Rubikovu kostku. Má všechno, co potřebuje, ale teď to musí „pouze“ správně poskládat. Otázkou je, jestli zná správné tahy.

(Psáno pro E15)

Převzato z blogu Extra se svolením autora.