... a havlistické novinářské hyeny

Rozhovor Václava Klause pro polské noviny měl celkem 1 961 slov. Celkem 12 639 znaků včetně mezer. Byl o Evropě, o Evropské unii, rozdělení Československa, vztahu k Polsku, tradicích a hodnotách, liberalismu nebo o Benešových dekretech či krátkém zhodnocení prezidentského mandátu.

Jen jedna odpověď z dvanácti se týkala Václava Havla, a přesto se stala dalším motorem kritiky z řad havlististických novinářských hyen. Realistické hodnocení stavu hospodářství Evropské unie, faktického úbytku svobod v Evropě nahrazovaných centralistickými rozhodnutími shora, připomenutí faktu, že impuls k rozdělení Československa přišel od Slováků, uznání Polákům za jejich příkladný vztah k vlastnímu státu nebo apel na nedotknutelnost Benešových dekretů jako důsledek předchozích dějů, jejichž původci jsme nebyli, tomu všemu se naši novináři obloukem vyhnuli. Jediné, co je zajímalo, bylo prosté názorové hodnocení Václava Havla. Tedy že byl podle Klause extrémní levičák, a že… "Trh nazýval hokynářstvím, místo demokracie chtěl elitářskou postdemokracii, místo konzervatismu a tradičních hodnot prosazoval modernistické boření existujícího lidského řádu. Byla to spíše ozvěna francouzského jakobínství než britský konzervativní princip klasického liberalismu."

Václav Havel samozřejmě levičák byl a v mnoha ohledech skutečně extrémní, minimálně pokud jde například o podporu ekologismu, sociálního státu a uměle stanovovaných tzv. lidských práv, která jakoby ve své podpoře nikdy neměla dno svých ekonomických možností a zcela opomíjela žádoucí rovnováhu mezi právy a povinnostmi, nebo aktivní přístup k vojenským invazím do jiných suverénních států. Nic z toho nemá se skutečně konzervativními ideami a pravicovým smýšlením nic společného. Byl to levičák, stejně jako drtivá většina jeho přátel a kamarádů počínaje Tomášem Halíkem, Jiřinou Šiklovou, Jiřím Pehe, Evou Holubovou, Táňou Fischerovou a Kocábem či Bursíkem konče.

Havlistický hyenismus, systematicky šlapající po komkoli, kdo má odlišný názor, by se neobešel bez trvalé podpory médií. Martin Komárek v MF Dnes, Václav Moravec v České televizi nebo Erik Tabery v Respektu či Dalibor Balšínek v Lidovkách, to je jen namátkový výčet mediálních "elit". Málokdo z lidí u nás četl originál celého rozhovoru, natož aby se nad ním zamyslel, ale výňatek o Havlovi plní titulní strany a tím i hlavy "lidu".

Mediální lynč za názor a umlčení jinak smýšlejících, zesměšnění, dehonestace – ano, nikoli nepodobné praktikám jakobínů, byť prostředky jsou dnes sofistikovanější a netřeba rovnou zabíjet. To je jeden z hlavních odkazů Václava Havla, který nevymažete ani upravenými učebnicemi, ani jeho glorifikací a uměle budovaným kultem osobnosti postrádajícím jakýkoli náznak sebemenší kritiky.