Je sotva k uvěření, že server iDnes.cz i další české zpravodajské weby převzaly do svých zpráv podrobnou informaci o tom, že norský psychopat argumentoval na svých webových stránkách citáty Václava Klause o EU. (viz kupř. zde). Většina diskuse k tomuto článku se pak točí kolem jediné věci: Je Václav Klaus fašista? Tento sotva pochopitelný (nebo se mýlím?) propagandistický útok na našeho prezidenta má za cíl vytvořit přímou linku mezi tím, co si náš prezident myslí o EU, a vraždami pomatence.

Cílem bulváru je samozřejmě přitáhnout pozornost palcovými titulky. Informační obsah je však de facto nulový. Obvyklá praxe je naopak právě taková, že bulvár pracuje s podvědomím čtenáře a formou zkratky formuje jeho názor. Konzument této zprávy si má říct zhruba toto: „ Vidíte to, kam až to může zajít, když někdo cituje Václava Klause?“ Z toho pak pro konzumenta bulváru plyne, že Klaus inspiroval norského vraha, tj. s Klausovými názory je nutné se „rázně“ vypořádat.

Jaká je však skutečnost? Kritika Václava Klause na fungování a praktický provoz EU je vedena zejména z pozice osobní svobody občana EU. Ani v jednom jediném prezidentově článku či projevu nenajdeme ani náznak výzvy k násilí, ať už kolektivnímu nebo individuálnímu. Tím, že Klaus upozorňuje na způsoby EU, které se svou praxí blíží nebo jsou dokonce totožné s někdejší nechvalně proslulou RVHP, využívá své prestižní funkce k tomu, aby se i reprezentace jiných členských států EU zabývaly skutečnými problémy EU a nevytvářely pseudoproblémy typu „žárovek“ atd.

Jestliže se tak zvaný „pravicový extremista“, ve skutečnosti psychopat, názory Klause inspiruje a dotvrzují jeho fixní ideu o špatném světě a nutnosti jeho „nápravy“, nelze hodnotit mediální humbuk kolem Klause a norského masového vraha jinak, než jako další cílenou akci „proevropských sil“ vůči „protievropským“. Nemá cenu totiž situaci zlehčovat pouze na to, že onu mediální zkratku mezi vrahem Breivikem a Klausem vytvářejí jenom česká takzvaná proevropská média či bulvár. Podobný záměr mají jistě i média zahraniční, která s touto linkou Klaus-Breivik přišla. Zkrátka a dobře, některým politickým proudům v EU se takovéto spojení náramně hodí do krámu. Není totiž nic jednoduššího, než aby se reprezentanti těchto politických proudů ostentativně distancovali od názorů Klause právě s ohledem na to, že se jimi norský vrah inspiroval.

I z nedávných dějin, konkrétně německých, známe velmi dobře, jak se některé věci spojované s takzvanou Třetí říší Adolfa Hitlera dostaly na index jenom proto, že je ve své politice využili či zneužili němečtí nacsté. V Izraeli se, pokud je mi známo, dlouho nesměly hrát opery Richarda Wagnera, protože je nacistická propaganda využila pro své cíle. I filosof Nietzsche byl svého času na indexu tím, že některé jeho názory převzala nacistická ideologie – například myšlenku překonání člověka „nadčlověkem“. To by mělo být dostatečnou výstrahou, abychom nesměšovali věci, které spolu nesouvisí. Životní moudrosti typu „vše souvisí se vším“ jsou jen úsměvnou a oblíbenou zkratkou. S realitou skutečného života ale nemají nic společného.